Životy Svatých

Svatý mučedník archidiákon Laurentius, svt. muč. Sixtus papež římský, diákoni Felix, Agapit, Januar, Magnus, Vincenc a Štěpán, vojín Roman, římští mučedníci († 258)

památka 10. / 23. srpna

Mučedníci, archidiákon Laurentius (Vavřinec), svt. Sixtus (Xystus), diákoni Felix, Agapit, Januar, Magnus, Vincenc a Štěpán, vojín Roman římští, přijali svá mučení v roce 258, za vlády císaře Valeriána (Publius Licinius Valerianus 253-259).

Svatý Sixtus, papež Římský, pocházel z Atén, kde získal dobré vzdělání, blahou zvěst evangelia hlásal ve Španělsku. Po mučednickém konci svt. muč. Štěpána, papeže římského (památka 2. / 15. srpna) roku 257, byl vybrán za římského biskupa. To bylo v době, kdy Papež, který, když přijal volbu za římského biskupa, šel takto zároveň i dobrovolně na jistou smrt mučedníka.

Takto se i stalo, se svt. Sixtusem, který brzy poté, co vstoupil do služby římského biskupa, byl spolu s diákony Felixem, Agapitem, Januarem, Magnusem, Vincencem a Štěpánem zajat a uvržen do věznice. Když byl svt. Sixtus do věznice odváděn, potkal jej archidiákon Laurentius, který k němu se slzami volal: "Kam jdeš, otče! Proč opouštíš svého archidiákona, se kterým jsi přinášel Nekrvavou oběť? Vezmi svého syna sebou, abych i já mohl být tvým souputníkem, při prolití krve za Krista!" Svatý Sixtus, mu odpověděl: "Neopouštím tě, můj synu. Já stařec, jdu na lehkou smrt, avšak tebe čekají přetěžká strádání. Věz, že tři dny po naší smrti, i ty půjdeš za mnou. Avšak nyní, nyní jdi, prodej chrámové cennosti a vše rozdej pronásledovaným a potřebným křesťanům". Svatý Laurentius, poté oddaně vyplnil světitelovo přikázání.

A když uslyšel, že svatý papež Sixtus, byl spolu s diákony předveden před soud, šel tam i on, aby spatřil jejich chrabrost a duchovní zápas. Světiteli řekl: "Otče, už jsem splnil to, cos mi přikázal, rozdal jsem všechny cennosti, neopouštěj mě!" Když vojáci slyšeli tato jeho slova, jak mluvil o cennostech, vzali Laurentia do vězení a ostatním mučedníkům toho dne, byly setnuty hlavy († 6. / 19. srpna 258).

Císař pak dal příkaz, aby byl Laurentius dobře hlídán a tento úkol, byl určen hlavnímu vězeňskému dozorci Hippolytovi. Avšak ani ve vězení, přes všechna mučení, těžkosti a příkoří, archidiákon Laurentius, neustával v modlitbě. Modlitbou uzdravoval nemocné, kteří za ním přicházeli, mnohé křtil. Když to všechno spatřil dozorce Hippolytus, byl tím tak ohromen, že i on sám, s celým svým domem, přijal svatý křest.

Brzy poté, byl pak archidiákon Laurentius předveden před císaře, s rozkazem, aby mu tam ukázal ony skryté cennosti a poklady. Svatý Laurentius odpověděl: "Dej mi tři dny a já ti ukážu tyto poklady". Během těchto tří dnů, pak svatý shromáždil všechno to množství chudých, opuštěných a nemocných, kteří byli syceni jen z milodarů Církve. Když je takto předvedl před císaře, řekl: "Toto jsou ty pokladnice, ve kterých jsou uloženy všechny naše cennosti a poklady. A každý, kdo své cennosti a poklady ukládá do těchto pokladnic, pak získává hojnou odplatu v Království Nebeském".

Po těchto smělých slovech před císařem, byl svatý Laurentius, dán na strašná mučení, kdy byl nucen, aby se poklonil modlám. Byl bičován železnými pruty a pálen ohněm. A když byl takto Laurentius mučen, jeden z vojínů jménem Roman, vykřikl: "Svatý Laurentie, vidím po tvém boku světlého mládence, který stále stojí při tobě a utírá ti tvé rány! Zapřísahám tě tvým Pánem Kristem, neopouštěj mě!" Po mučení, když byl Laurentius sňat ze skřipce, byl znovu dán do věznice, které velel Hippolytus. Tam pak přinesl vojín Roman, nádobu s vodou a prosil mučedníka, aby ho pokřtil. Hned poté, co byl vojín Roman Laurentiem pokřtěn, byla mu setnuta hlava († 9. / 22. srpna).

Když byl mučedník předveden na konečný soud, přišel tam svatý Hippolytus a přede všemi tam chtěl také vyznat, že je křesťan, aby mohl spolu s Laurenitem přijmout smrt. Svatý mučedník mu však řekl: "Nyní nech své vyznání ještě ve svém srdci. Za krátký čas, tě přizvu a ty uslyšíš a přijdeš za mnou. A pro mě neplač, raději se raduj, protože nyní jdu získat přeslavnou mučednickou korunu". Potom Laurentia vzali, položili ho na železný rošt, pod který sluhové položili rozžhavené uhlí. Svatý Laurentius z rozžhaveného roštu vzhlédl na vládce a řekl: "Nyní jsi upekl jen jdnu stranu mého těla, otoč mě i na druhou a chceš li, pozři mé tělo!" Když pak už umíral, řekl: "Vzdávám ti díky, Pane Ježíši Kriste, že jsi mě učinil hodného vejít branou tvého království", s těmito slovy, pak oddal Bohu ducha svého.

Dozorce Hippolytus, pak v noci tělo mučedníka vzal, zavinul ho do plátna a vonných olejů a pověděl o tom presbyterovi Justýnovi. Ostatky svatého mučedníka, byly přeneseny do domu vdovy Kyriakie, bylo odslouženo všenoční bdění s Božskou liturgií. Všichni křesťané přijímali svaté dary a poté s úctou v blízké jeskyni pohřbili tělo svatého mučedníka archidiákona Laurentia 10. / 23. srpna roku 258.

Svatý Hippolytus a další křesťané pak přijali mučednickou smrt tři dny po svatém Laurentiovi, tak jak to on předpověděl.