Životy Svatých

Ctihodný Jakub Nový, Tumanský († 1946)

památka 8. / 21. srpna

Ctihodný Jakub, se narodil roku 1894, ve vesnici Kušići, v jihozápadním Srbsku, jako Radoje Arsonović. Základní a střední školu završil v Srbsku. Poté, toužící po co nejlepším vzdělání a znalostech, odešel do Francie. Tam s úspěchem získal dva doktoráty, jeden z filozofie na Sorbonnské univerzitě v Paříži, druhý právnický, pak na univerzitě v Montpellier. Během dalších let, pracoval ve Francii jako diplomat Království Jugoslávie. V roce 1929 byl jmenován jugoslávským velvyslancem v Paříži.

Když byl ve třicátých letech XX. století, na dovolené ve Vrnjačkoj Banji, kam přijel kvůli sněmu Bratrstva bohomolců Srbska¹, který se tam konal, byl zcela ohromen kázáními svt. NikolajeVelimiroviće, slovy ostatního duchovenstva a zvláště pak slovy víry jednoho prostého vesnického zemědělce.

V tom čase, se ho dotkla blahodať Boží, opustil službu velvyslance i světský život a přišel za svt. Nikolajem Velimirovićem do Ochridu a do Bitolje, s prosbou, aby ho přijal jako poslušníka. Po dlouhé zkoušce, jej vladyka Nikolaj nakonec přijal. Mnišský postřih přijal roku 1938, se jménem Jakov – Jakub.

Jako poslušník, prošel všechna možná mnišská poslušenství. Přestože měl dva vysokoškolské doktoráty, nikdy mu nebylo zatěžko, aby třeba čistil toalety či škrábal brambory. Vedl velmi přísný asketický zápas, málo a střídmě jedl, mnohokráte pak jedl jen zbytky, ze společné trapézy (tj. společného oběda v monastýru). Měl jen dvě obnošené mantije. Nikdy nespal na posteli, vždy odpočíval v modlitbě. Vyznačoval se neobyčejným darem tichosti.

Před druhou světovou válkou, do roku 1941, byl v Kragujevci redaktorem časopisů Písmo a Misionář. S kufrem plným knih jako misionář, neustále putoval mezi městy Čačak a Kraljevo.

Byl vždy tichým, pokorným, pak také předvídal věci budoucí, předpověděl například bombardování Bělehradu i monastýru Žiča, předpověděl také i strašné strádání během 2. světové války. Před začátkem války, přes Kraljevo procházel s voly zapřaženými do jařma a varoval lidi, že se blíží otroctví. Během 2. světové války, pak horlivě kázal v bělehradských chrámech, když mu to bylo zakázáno, pokračoval v tom na gymnáziích a školách.

Od léta roku 1941, odešel do monastýru Ljubostinja, kde byl internován svt. Nikolaj Velimirović. V monastýru Ljubostinja pak žil až do konce války, tam byl vždy vzpomínán jako velký asketa a postník.

Po osvobození Jugoslávie, byl ze strany komunistů, kteří se dostali k moci pronásledován. I nadále pokračoval ve svých kázáních a volal k pokání. Přestože byl kvůli tomu pronásledován, nebral na to žádný zřetel. Byl vždy na službě Kristu a svému strádajícímu národu.

V roce 1945, pak byl zatčen komunistickými úřady ve vesnici  Velika Drenova, ve vězení byl mučen a nucen k tomu, aby se vzdal, svého „konzervativně náboženského přesvědčení“. Svého přesvědčení se však nevzdal, následně poté byl propuštěn.

V roce 1946, byl však otec Jakub komunisty znovu chycen. Stalo se to na jeho cestě z Bělehradu do monastýru Tuman², na nádraží v Požarevcu, kde s taškou přes rameno, ve které měl, na osm tisíc výtisků modlitby Otče náš, rozdával tyto výtisky cestujícím. Komunisti si na něho počkali v noci, mezi vesnicemi Požarevac a Rabrovo, tam ho na cestě zkopali, surově zbili a polomrtvého nechali ležet bez pomoci. On, poté ještě došel pěšky do vesnice Rabrovo, kam přišel do domu věřícího Vase Popovića. Tam zůstal od pondělí do soboty ve velmi vážném stavu, ještě se stihl vyzpovídat a přijmout svaté dary, poté přešel do blažené věčnosti Kristovy.

Mučen komunisty, zesnul jako vyznavač, po krutém a nelítostném zbití, ve vesnici Rabrovo, v únoru roku 1946. Dle vlastní vůle, byl pohřben v monastýru Tuman.

Jeho netlené ostatky, byly vyzvednuty ze země, 21. října roku 2014. Mnozí kdo byli nemocní, přitom přijali na přímluvu nového svatého služebníka uzdravení.

Do zástupu svatých, byl ctihodný Jakub Nový, Tumanský, připočten roku 2017. Jeho památka, se slaví v den svátku ctihodného Zosimy Tumanského³, divotvůrce 8. / 21. srpna.

Modlitbami svatého otce našeho Jakuba Tumanského, Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nad námi. Amen.

________________________________ 

¹ Богомољачки покрет oficiálně Народна хришћанска заједница – Národní křesťanský svaz, bylo pravicově – konzervativní, náboženské hnutí, spojující věřící Srbské pravoslavné církve, které existovalo od roku 1920, až do počátku 2. světové války. 

² Monastýr Tuman, byl založen ve XIV. století. Nachází se v Golubackém údolí, na břehu stejnojmenného potoka Tuman, 12 km od města Golubac.

³ Ctihodný Zosima Tumanský, divotvůrce, byl jedním ze sinajských mnichů, kteří přišli do Srbska za vlády svatého knížete Lazara († 1389). Velký duchovní asketa a modlitebník. Podle tradice, ctihodný Zosima žil v jeskyni nedaleko místa budoucího monastýru Tuman. Tento monastýr zasvěcený svatému archandělu Michaelu, je spojen se jménem rytíře Miloše Obiliće, který za vlády knížete Lazara, vládl kraji Braničevo. V tamějších lesích, při lovu nechtěně zranil svojí střelou poustevníka Zosimu. Těžce zraněného poustevníka, chtěl vzít Miloš Obilić na svůj dvůr, aby ho tam dal ošetřit. Poustevník však pocítil blížící se konec svého života a tak řekl Milošovi: „Tady mě zanech a nech mě tu zemřít “ (srbsky: Ту мани и остави ме да ту умрем). Ostatky ctihodného, se nachází v monastýru Tuman, byly nalezeny a ze země vyzvednuty v roce 1936.