Životy Svatých

sobota 11. dubna 2020

Ctihodný Jonáš Pskovsko – pečerský ¹

památka 29. března / 11. dubna a ve Sboru Pskovských a Pskovsko – pečerských svatých

Když žil ve světě, měl jméno Jan a byl kněz v chrámu sv. Jiří ve městě Jurjev (dnes Tartu, dříve také Dorpat). Kněz Jan byl vyslán z Moskvy na službu do Jurjeva jako misionář, přišel tam i se svojí rodinou, ženou a dvěma syny roku 1467.

V Jurjevu, se však jako pravoslavný, setkal s nenávistí a pronásledováním. Spolu s presbyterem Isidorem, museli ochraňovat svou pastvu před římskými katolíky. Jak bylo napsáno: Velmi brzy, sluhové Papeže, začali nutit jeho i jeho duchovní děti k unii. Bylo mnoho urážek, pohanění a ponižování. V roce 1470, poté co prožil dva roky a šest měsíců v Jurjevu, odešel otec Jan z města, spolu se ženou a dětmi a hledal ochranu v Pskově. V Pskově potom sloužil v chrámu Svaté Trojice. Brzy nato přišla zpráva o tom, že presbyter Isidor a 72 věřících přijalo mučednickou smrt (jejich společná památka je 8. / 21. ledna). Otec Jan se velmi rmoutil kvůli tomu, že opustil otce Isidora a rozhodl se proto na sebe přijmout strádání poustevnického života. Když se Jan, na trhu doslechl o starci a jeho jeskyni u potoka Kamenec, okamžitě se rozhodl, odejít na toto místo. Když přišel na toto místo spolu s mátuškou Marií, začali kopat na hoře chrám, za Bohem stvořené jeskyni, směrem k západní straně kopce. Brzy ráno, ještě před východem slunce, vždy přicházel otec Jan, skláněl svá kolena při modlitbě a prosil Boha, aby mu dal požehnání na velký duchovní zápas.

Pro těžký a drsný život i duchovní zápas, žena otce Jana, mátuška Marie, onemocněla, přijala mnišský postřih se jménem Vassa (památka 29. března / 11. dubna). Poté co přijala mnišský postřih, zesnula i brzy v Pánu. Po jejím pohřbení, byl zjeven Boží zázrak. Tělo zesnulé bylo pohřbeno v Bohem stvořené jeskyni, avšak v noci byl její hrob, ze země vyzdvihnut Boží mocí. Otec Jan i duchovník ctih. Vassy, kterou postřihl na monašku, byli z toho zarmouceni, protože si mysleli, že se to tak stalo proto, že neučinili obřad pohřbení tak, jak měl správně být. Proto zesnulou svými modlitbami ještě jedenkráte vyprovodili a znovu pohřbili. Dalšího dne ráno, však hrob byl opět vyzdvihnut na zemi. Tehdy se stalo jasným, že toto je Božím znamením. Hrob ctihodné Vassy, pak nakonec uložili v jeskyni po levé straně. Otec Jan, otřesený tímto Božím zázrakem, přijal mnišství se jménem Jonáš a začal ještě více a horlivěji činit svůj duchovní zápas. Vlastnoručně vykopal jeskynní chrám a postavil dvě kelie na sloupech, vyprosil o vysvěcení chrámu a kelií, což se událo 15. srpna roku 1473.

Poté ctihodný žil ještě nějaký čas v půstu a modlitbě, než okolo roku 1480 zesnul v Pánu, pohřben byl v jeskyni, kterou sám vykopal.

Usnesením archijerejského sněmu Ruské Pravoslavně Církve ve dnech 2. – 3. února 2016, bylo jméno ctihodného Jonáše Pskovsko – pečerského připsáno do církevního kalendáře, k celocírkevní úctě.

Ctih. Vassa a Jonáš Pskovko - pečerští

________________________________________________

¹ Pskovsko – pečerský monastýr Zesnutí Přesvaté Bohorodice, je jeden z velkých a známých Ruských mužských monastýrů s mnohaletou historií. Jeho název je spojen s jeskyněmi, které se v něm nachází, jsou nazvány Bohem stvořenými.

Jeskyně se objevila roku 1472, když rolník Ivan Dementjev kácel stromy v lese na srázu hory. Jeden strom, který pokácel, spadl dolů, a když padal, vytrhával zeminu a kořeny ostatních stromů. Tento sesuv půdy, odkryl vchod do jeskyně, nad kterou byl nápis Bohem stvořená jeskyně.

V roce 1473, byl vysvěcen jeskynní chrám v čest památky Zesnutí Matky Boží, vykopaný ctihodným Jonášem, v pískovcovém kopci. Tento rok se počítá rokem založení monastýru. Kopec, na kterém se nachází chrám Zesnutí Přesvaté Bohorodice a Bohem stvořené jeskyně, se nazývají Svatou horou.

Monastýr nikdy po dobu své historie, nebyl nikdy uzavřen.