Ctih. Vassa a Jonáš Pskovko - pečerští |
sobota 11. dubna 2020
Ctihodný
Jonáš Pskovsko – pečerský ¹
památka
29. března / 11. dubna a ve Sboru Pskovských a Pskovsko – pečerských svatých
Když
žil ve světě, měl jméno Jan a byl kněz v chrámu sv. Jiří ve městě Jurjev (dnes Tartu, dříve také Dorpat). Kněz Jan
byl vyslán z Moskvy na službu do Jurjeva jako misionář, přišel tam i se
svojí rodinou, ženou a dvěma syny roku 1467.
V Jurjevu,
se však jako pravoslavný, setkal s nenávistí a pronásledováním. Spolu
s presbyterem Isidorem, museli ochraňovat svou pastvu před římskými
katolíky. Jak bylo napsáno: Velmi brzy,
sluhové Papeže, začali nutit jeho i jeho duchovní děti k unii. Bylo
mnoho urážek, pohanění a ponižování. V roce 1470, poté co prožil dva roky
a šest měsíců v Jurjevu, odešel otec Jan z města, spolu se ženou a
dětmi a hledal ochranu v Pskově. V Pskově potom sloužil v chrámu
Svaté Trojice. Brzy nato přišla zpráva o tom, že presbyter Isidor a 72 věřících
přijalo mučednickou smrt (jejich společná
památka je 8. / 21. ledna). Otec Jan se velmi rmoutil kvůli tomu, že
opustil otce Isidora a rozhodl se proto na sebe přijmout strádání
poustevnického života. Když se Jan, na trhu doslechl o starci a jeho jeskyni u
potoka Kamenec, okamžitě se rozhodl, odejít na toto místo. Když přišel na toto
místo spolu s mátuškou Marií, začali kopat na hoře chrám, za Bohem
stvořené jeskyni, směrem k západní straně kopce. Brzy ráno, ještě před východem slunce, vždy přicházel
otec Jan, skláněl svá kolena při modlitbě a prosil Boha, aby mu dal požehnání
na velký duchovní zápas.
Pro
těžký a drsný život i duchovní zápas, žena otce Jana, mátuška Marie,
onemocněla, přijala mnišský postřih se jménem Vassa (památka 29. března / 11. dubna). Poté co přijala mnišský postřih, zesnula
i brzy v Pánu. Po jejím pohřbení, byl zjeven Boží zázrak. Tělo zesnulé
bylo pohřbeno v Bohem stvořené jeskyni, avšak v noci byl její hrob,
ze země vyzdvihnut Boží mocí. Otec Jan i duchovník ctih. Vassy, kterou postřihl
na monašku, byli z toho zarmouceni, protože si mysleli, že se to tak
stalo proto, že neučinili obřad pohřbení tak, jak měl správně být. Proto
zesnulou svými modlitbami ještě jedenkráte vyprovodili a znovu pohřbili.
Dalšího dne ráno, však hrob byl opět vyzdvihnut na zemi. Tehdy se stalo jasným,
že toto je Božím znamením. Hrob ctihodné Vassy, pak nakonec uložili
v jeskyni po levé straně. Otec Jan, otřesený tímto Božím zázrakem, přijal
mnišství se jménem Jonáš a začal ještě více a horlivěji činit svůj duchovní
zápas. Vlastnoručně vykopal jeskynní chrám a postavil dvě kelie na sloupech,
vyprosil o vysvěcení chrámu a kelií, což se událo 15. srpna roku 1473.
Poté
ctihodný žil ještě nějaký čas v půstu a modlitbě, než okolo roku 1480 zesnul
v Pánu, pohřben byl v jeskyni, kterou sám vykopal.
Usnesením
archijerejského sněmu Ruské Pravoslavně Církve ve dnech 2. – 3. února 2016,
bylo jméno ctihodného Jonáše Pskovsko – pečerského připsáno do církevního kalendáře,
k celocírkevní úctě.
________________________________________________
¹ Pskovsko – pečerský
monastýr Zesnutí Přesvaté Bohorodice, je jeden z velkých a známých Ruských
mužských monastýrů s mnohaletou historií. Jeho název je spojen
s jeskyněmi, které se v něm nachází, jsou nazvány Bohem stvořenými.
Jeskyně
se objevila roku 1472, když rolník Ivan Dementjev kácel stromy v lese na srázu
hory. Jeden strom, který pokácel, spadl dolů, a když padal, vytrhával zeminu a
kořeny ostatních stromů. Tento sesuv půdy, odkryl vchod do jeskyně, nad kterou
byl nápis Bohem stvořená jeskyně.
V roce
1473, byl vysvěcen jeskynní chrám v čest památky Zesnutí Matky Boží,
vykopaný ctihodným Jonášem, v pískovcovém kopci. Tento rok se počítá rokem
založení monastýru. Kopec, na kterém se
nachází chrám Zesnutí Přesvaté Bohorodice a Bohem stvořené jeskyně, se nazývají
Svatou horou.
Monastýr
nikdy po dobu své historie, nebyl nikdy uzavřen.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.