Svatý mučedník Edward (Eduard), král anglický 962 - 978

památka 18. / 31. března

  

Svatý Edward II. mučedník, byl synem Edgara Mírumilovného (Edgar the Peaceful), krále anglického. Ten obnovil mnoho monastýrů v Anglii a obdaroval je pozemky. Z monastýrů dal vystěhovat ženaté duchovenstvo, aby monastýry sloužili duchovnímu  životu mnichů a monašek. Jeho syn Edward se narodil kolem roku 962 (přesné datum není známo), byl jeho prvorozeným synem, narodil se však před korunovací svého otce na krále anglického a jeho matka nikdy nebyla královnou. Edgar ovdověl po Edwardově narození a poté vstoupil do druhého sňatku s Etheldrithou, která mu porodila syna Ethelreda.

Svatý Edward vstoupil na anglický trůn ve věku asi 13 let, hned po smrti svého otce. Byl pomazán v Kingstonu svt. Dunstanem, arcibiskupem canterburským (památka 19. května / 1. června).

Po smrti krále Edgara, se však královna Etheldritha, snažila upřednostnit svého syna, proti čemuž byl svt. Dunstan. Proti mladému králi Edwardovi byla také i ostatní šlechta, která zase chtěla, aby zavřel monastýry v zemi. Edward spolu se svt. Dunstanem, tomu všemu společně vzdorovali. Část dvořanů, se domluvila s královnou Etheldrithou, aby byl Edward zabit a na jeho místo, aby nastoupil Ethelred, který by byl blahosklonný k jejich území. Svt. Dunstan canterburský, první hierarcha Anglické církve, povstal na záštitu nedotknutelnosti monastýrů a zákonitost vlády sv. Edwarda, on sám však byl téměř svržen z postavení arcibiskupa canterburského.

Edward jel 18. března roku 978, na hrad Corfe, aby se zde setkal se svým mladším bratrem. Jeho macecha a královna, ho přivítala a pozvala o dál. On však zůstal na koni a řekl, že přijel pohovořit se svým bratrem. Tu mu královna nabídla něco k pití. Když vzal pohár a napil se, byl bodnut, jeho kůň se splašil a rozběhl se. Přitom Edward vypadl ze sedla, ale jednou nohou zůstal ve třmenu a kůň ho smýkal po cestě, když se zastavil u hradního pramene pod kopcem, byl Edward už mrtvý. Etheldritha nechala jeho tělo schovat v zahradě jedné slepé ženy. Tato slepá žena, však jednou v noci spatřila jasnou záři, která vycházela z těla mrtvého krále. Poznala, že toto tělo patří spravedlivému králi Edwardovi a přitom znovu nabyla zraku. Královna, byla tímto zázrakem znepokojena a pohřbila jeho tělo bez jakýchkoli královských poct v  bažině. Ostatky nevinného mučedníka a trpitele, však byly proslaveny dalšími novými zázraky, které už nemohly být skryty, pramen u úpatí kopce pod hradem Corfe, získal léčivé vlastnosti, mnozí tam přicházeli, pomazávali své oči a byli uzdraveni. K tomuto prameni přicházejí poutníci dodnes a umývají si v něm své oči, protože věří, že jeho vody mají léčivé schopnosti.

Svaté ostatky mladého krále mučedníka, pak byly roku 980 s velkou slávou přeneseny do Shrewsbury, kde je Pán proslavil novými zázraky, v roce 1008, byl svatý král Edward připočten Anglickou církví do zástupu svatých.

Tropar hlas 4.

Svatého Edwarda, který ctnostmi již dávno zazářil a nevinně strádal, jeho nově zjevenou památku oslavujeme a čestným jeho ostatkům se klaníme, v radosti volajíce: v pravdě jsi podivuhodný Bože, ve svatých svých.

Kondak hlas 4.

Jako zbožný, dobrý král a světlý mučedník, jsi zazářil v zemi anglické, přetrpěl jsi rány a zranění, od nepřátel, kteří napadli tebe, Církev a zemi, záhy jsi odešel k našemu Spasiteli, nyní činíš množství divů, před těmi, kteří tě s vírou vzývají: neustávej prosit Krista Boha, aby se tvá vlast, k víře Pravoslavné navrátila.

Hrad Corfe, místo mučednické smrti svatého Edwarda

Ctihodná Gertruda z Nivelles (626 -659)

památka v den zesnutí 17. / 30. března

Byla dcerou Pipina z Landen¹ a sv. Idubergy². Od dětství se rozhodla zasvětit svůj život Kristu, odmítla nabídku k sňatku, ke kterému ji chtěl přesvědčit její otec. Když viděl její pevné rozhodnutí, Pipin jí nakonec dovolil, aby přijala mnišství, které přijala v monastýru, který dříve byl založen její matkou v Nivelles. Tam se ctihodná, po smrti své matky roku 646, stala i představenou. Život v monastýru, byl těžký a dokonce i nebezpečný, kvůli nepřátelství ještě pohanského okolí, avšak ctnosti a skutky milosrdenství, ctihodné Gertrudy, postupně obměkčili divoké mravy sousedů. Při svém velmi slabém zdraví, vedla velmi přísný, odříkavý mnišský život, neustále přebývala v půstu a modlitbě. Za života ctihodné, se monastýr stal významným náboženským a kulturním centrem. Jejím úsilím byla založena obsáhlá knihovna, ve které se nacházely teologické a liturgické knihy z Říma. Monastýr v Nivelles, navštěvovali jako poutníci irští mniši sv. Foillan a Ultan, kteří cestovali z Říma do Peronne k hrobu svého bratra sv. Furseye. Gertruda a její matka darovaly bratřím pozemky ve Fosses-la-Ville, na kterých byl založen další monastýr. Ctih. Ultan se stal jeho představeným a Foillan zůstal v Nivelles, kde objasňoval Písmo svaté, v monastýru byl také utvrzen irský mnišský ústav. Když kolem roku 655, přijal ctih. Foillan mučednickou smrt, ctih. Gertruda zázračně spravena o jeho mučednickém skonu, našla jeho tělo a nechala ho pohřbít v Nivelles.

Ctih. Gertruda přijímala v monastýru mnoho poutníků, nemocných a chudých. Proslavila se mnohými ctnostmi a velmi přísným, asketickým způsobem života. Její zdraví bylo natolik jejím přísným odříkáním oslabeno, že se vzdala představenstva monastýru. Znala předem den své brzké smrti. Hned záhy po její smrti začala být uctívána jako svatá. Okolo roku 670, byl sepsán život svaté mnichem, který ji znal osobně. Okolo roku 691, bylo napsáno dílo Virtutes sanctae Geretrudis - Ctnosti svaté Gertrudy, které pojednává o ctnostech svaté a zázracích, které se udály na jejím hrobě. Tyto zázraky se udály kdysi a jsou činěny i dnes.

Tropar hlas 5.

Raduj se, ctihodná matko Gertrudo, neboť jsi knížecí purpurový plášť, za mnišskou řízu vyměnila a velikou Boží milost jsi získala. Životem v půstu, modlitbou a bděním, jsi ostatní překvapovala, vzdala ses i představenství v monastýru. Proto jsi v Kristově věku, pro mnohé úsilí a námahu skonala a nyní předstoupena před Svatou Trojicí, neustále povznášíš modlitbu za ty, kdož k tobě přibíhají, navštěvuješ je množstvím zázraků a uzdravení. Pros Lidumila Krista a Nezahanbitelnou zastánkyni křesťanů, aby spaseny byly duše naše.

Kondak hlas 8.

Přehlédla jsi bohatství i pozemskou slávu, přijala jsi mnišský způsob života, moudře a řádně jsi vedla monastýr v Nivelles. Proto tě oslavujeme, Gertrudo andělům rovná. Ty, která nyní máš smělost před Pánem, neopouštěj svá dítka, která k tobě přibíhají. Pros Krista Boha, aby spasil naše duše.

_____________________________________________________________

¹ Pipin z Landen. Pipin I. starší (580 — 640), byl austrasijským majordomem, (Austrasia – z latiny východní země) vládl království, které tvořily severovýchodní části Francké říše v období Merovejců. Dnešní území severovýchodní Francie, západního Německa, Belgie, Lucemburska a Nizozemska

² Svatá Iduberga (též Itta, Ida, Itte) 592–652. Památka 8. /21. května a 5. / 18. listopadu. Byla manželkou Pipina z Landen, po jeho smrti, po radě sv. Amanduse z Maastrichtu, apoštola Flanderského, přijala mnišství a usídlila se v rodinném sídle v Nivelles, které přeměnila na smíšený (mužský i ženský) monastýr a stala se jeho představenou. Po její smrti, se stala představenou její mladší dcera ctih. Gertruda.