.jpg)
Svatý Ahmed
Kaligraf
památka 24. prosince / 6. ledna
a
v den mučednické smrti 3. / 16. května
Naše
Církev se vždy bude krášlit svými svatými. Svědčí to o skutečnosti, že
trpělivý, dlouho shovívavý a milostivý Bůh čili Jednobytná Trojice i Přesvatá
Bohorodice nezanechávají svět bez útěchy. Takovýmto způsobem všichni proroci,
spravedliví, apoštolové, evangelisté, mučedníci, hierarchové, ctihodní,
světitelé, mučedníci i noví mučedníci přetvářejí do života dary Svatého Ducha, a
při tom setrvávají živými členy Těla Kristova: Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů. (1Kor
12,27)
Svatí
se zjevují světu v odvislosti od jeho sociálních a historických podmínek. Takto
v době pronásledování křesťanů existovalo velké množství mučedníků, zatímco
v období svobodného vyznávání víry a rozkvětu vzdělanosti, literatury a
písemnictví se rodili učenci, spisovatelé a velcí církevní hymnografové. Noví
mučedníci se zjevovali v letech turecké nadvlády, a tehdy se zjevili jako
udatní bojovníci za řecký národ, jako vzor a příklad víry, trpělivosti a
vytrvalosti. A vytrvalost, tak jak poznamenává apoštol, se rodí ve zkouškách
víry a je třeba ji zachovat až do samého konce: A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení,
prosti všech nedostatků. (Jk 1,4)
Ctihodný
Nikodém Svatohorec ve svém Novém
Martyrologiu hovoří o tom, že Pán zjevuje světu nové mučedníky z pěti
podstatných důvodů: neboť oni přispívají k obnovení pravoslavné víry;
v den soudu neponechají žádné ospravedlnění jinověrcům; jsou slávou a
pochvalou Východní Církve a pohanou jinověrců a také příkladem trpělivosti a
vytrvalosti, příkladem k napodobení pro všechny křesťany.
Mezi
životy nových mučedníků nacházíme i krátký život mučedníka Ahmeda¹ Kaligrafa, který se jako muslim stal
pozoruhodným způsobem křesťanem a roku 1682 přijal nakonec mučednickou smrt.
Jeho památka je ctěna 24. prosince / 6. ledna a také v den jeho mučednické
smrti 3. / 16. května. Z Nového Martyrologia se dozvídáme, že tento svatý
nový mučedník Ahmed nebyl ženatý, ale že si k sobě vzal ruskou otrokyni –
konkubínu, což tehdy bylo v souladu s islámským zákoníkem i zvyky.
Protože však byla tato jeho otrokyně velmi zbožná, Ahmed jí dovoloval, aby
spolu s jednou starou otrokyní svobodně vyznávala pravoslavnou víru a aby
navštěvovala i pravoslavný chrám. Jednou, když se tato otrokyně vrátila
z chrámu, ucítil pojednou Ahmed od jejich úst blahou vůni. Zeptal se
jí tedy na to, odkud pochází tato vůně, toto aroma.
Otrokyně
odpověděla, že přijala do svých úst antidor¹
a napila se svaté vody. Když to Ahmed uslyšel, pozval kněze Velkého Chrámu (tj.
Chrámu Boží Moudrosti v Konstantinopoli)
a řekl mu, že by chtěl přijít do chrámu na svátek, když bude sloužit
patriarcha. Tak se i stalo. Když patriarcha dával požehnání věřícím
v chrámu, stal se zázrak a Ahmed spatřil jak z trojsvícnu, ale i z
prstů patriarchy vycházejí paprsky a dopadají na hlavy věřících v chrámu.
Na Ahmeda však tyto paprsky nedopadaly, ale minuly ho stranou. Když tento
zázrak spatřil, pozval si Ahmed znovu kněze a nechal se pokřtít. Ještě dlouho
poté zůstával tajným křesťanem. Jednou však, na jednom setkání představitelů
muslimské vyšší společnosti, začali návštěvníci tohoto setkání vést spor o tom,
kdo je tím největším a co je vůbec tím největším na světě. Když se obrátili
s touto otázkou k Ahmedovi, aby také on řekl, co si o tom myslí, ten zvolal,
jak jen silně dokázal: Nejvyšší ze všeho
jest křesťanská víra. Také všem přítomným potvrdil, že je křesťanem, a vyznal
přede všemi podstatu blahého díla Boží
spásy (tj. Boží péče o svět²),
která je uskutečněním a naplněním Božího záměru a spásy člověka a lidstva,
vykonané Bohočlověkem Kristem. Za tato svoje slova přijal mučednickou smrt
stětím hlavy.
Ahmed
byl člověkem s dobrou vůlí, a právě proto dovolil své společnici, aby chodila
do chrámu. Soudě podle všeho, tato jeho otrokyně nesla na sobě epitimii,
nepřijímala svaté dary, avšak přijímala antidor a pila svatou vodu. I tak byla
její víra tak velká, že stačila osvítit Ahmeda natolik, aby procitl ve víře.
Zde nalezla své zosobnění a vyjádření slova apoštolská: A má-li žena muže nevěřícího a on je ochoten s ní zůstat, ať ho
neopouští. Nevěřící muž je totiž posvěcen manželstvím s věřící ženou a nevěřící
žena manželstvím s věřícím mužem, jinak by vaše děti byly nečisté; jsou však přece
svaté! (1Kor 7, 13-14)
Vzniká
však otázka, jak může jinověrec, nacházející se osobně při božské liturgii,
spatřit nestvořené Světlo, scházející z rukou patriarchy a vylévající se
na křesťany? Na tuto otázku je velmi těžké odpovědět. Jsou případy, které jsou
známy pouze Bohu, kdy z Jeho vůle i jinověrci získávají duchovní
zkušenost. Tento na první pohled rozporuplný a protikladný příběh ze života svatého
Ahmeda nám nicméně ukazuje, jak veliká je zodpovědnost křesťanů, neboť tato
jejich zodpovědnost spočívá v tom, s jakými úmysly
se sami účastní ve svatých tajinách naší Církve.
Protopresbyter Vasilios Kalliakmanis
_____________________________________________________________________
¹ Ahmed: Arabsky أحمد –
ten, kdo neustále děkuje Bohu, může být i Ahmat anebo Ahmet.
²Antidor: Z
řečtiny άντί – namísto a δώρον
dar, tj. namísto daru. Částečky z prosfory, ze které byl na
proskomidii vyjmut beránek, rozdávané na konci svaté liturgii věřícím.
³ Řecky – οἰκονομία;
csl. - Домостроительство Божественное. Blahé dílo Boží ikonomie
spásy je uskutečněním, naplněním Božího záměru a spásy lidstva v dějinách
světa. Z pohledu hříšného padnutí lidstva se cílem blahého díla Boží ikonomie
spásy jeví spasení neboli vykoupení. Z pohledu konečného předurčení člověka to
je zbožštění. Blahé dílo ikonomie naší spásy je uskutečňováno Pánem Ježíšem
Kristem, milostivou přízní Boha Otce při obecenství Svatého Ducha. V Kristu se
naplňuje úmysl Boží prozřetelnosti o celém světě, blahé Boží dílo spásy
prostřednictvím Boží blahodati a její péče o všechno stvoření, zaměřené na
spasení, posvěcení a zbožštění všech v Bohočlověku Kristu (viz Ef 1,3-14)
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.