pondělí 27. března 2017


Ctihodný Athanasij Sjandeмský, Vologodský

památka 18. / 31. ledna



Počátek mnišského života ctih. Athanasija Sjandemského, byl na Valaámu¹ pod duchovním vedením ctih. Alexandra Svirského². Duši spasitelné rady a příměr vysokých ctností ctih. Alexandra Svirského, posilňovaly Athanasija na cestě ke spáse.  Za nějaký čas, se však duchovní cesta učitele a učedníka, musela rozdělit.

Ctihodný Alexandr se vzdálil k řece Svir, kde se na sedm let vzdálil všemu a všem, přebývaje jen s Bohem, nakonec na tom místě založil monastýr sv. Trojice³. Ke svému duchovnímu otci se v tomto monastýru, pak znovu připojil i Athanasij.

Duchovní oddanost, pokora a poslušnost Athanasija, jej učinili důstojným být svědkem toho, když jeho duchovního učitele, ctih. Alexandra navštívila Přesvatá Bohorodice. V sepsaném životě ctih. Alexandra Svirského je popsáno, že ctihodný ke konci svého života, přemýšlel vystavět chrám Záštity Přesvaté Bohorodice. Jedenkráte na večer, poté co byl odsloužen akathist Bohorodici, usedl Alexandr ve své kelii aby si trochu odpočinul, když v tom řekl kelejníku Athanasijovy: «Dítě, buď pozorný, bdělý, protože v tomto čase, stane se, podivuhodné navštívení». V předdveří kelije, kam si pospíšil starec, jej ozářilo veliké světlo, které se rozprostřelo nad celým monastýrem a ctihodný spatřil nad základy chrámu Záštity, Přečistou Bohorodici s Dítětem, která seděla na oltářním místě, jako na trůnu, kolem Ní pak velké množství Andělských zástupů, které Ji obklopovaly. Ctihodný padl tváří k zemi, neboť nemohl snést takovouto záři světla. Bohorodice ho však povzbudila a požehnala monastýru. Tato posvátná událost, je zapsána i na ikoně s klejmy jeho života z 16. stol, kde je zobrazen ctih. Athanasij ležící tváří k zemi, v hluboké pokloně.

Po zesnutí svého duchovního učitele roku 1533, odešel svatý za poustevnickým životem do neprostupných a tichých, dřímajících lesů Karelie, kde u spojení dvou jezer Sjandem a Roshchino, založil monastýr. Spolu s dalšími bratry, postavili kapli a několik kelii a takto byl založen Sjandemský monastýr Zesnutí Přesvaté Bohorodice.

V jednom okamžiku, se však událo, že místní starousedlíci pomluvili ctih. Athanasija a ten nakrátko musel opustit nově vznikající monastýr. Vrátil se tak znovu do Svirského monastýru, kde byl rukopoložen na jeromonacha a určen za představeného, igumena Svato – Trojického, Svirského monastýru. Protože se však okolnosti kolem Sjandemského monastýru za nějaký čas uspořádali, vrátil se Athanasij znovu zpět. Monastýru byla potom také darována půda a bratří si tak mohli na své živobytí vydělávat prací svých rukou a sám Athanasij jim byl v tomto příměrem.

V blízkosti dvaceti verst (1 versta = 1,066781 km) od nově budovaného monastýru, se pak také nacházel ještě jeden monastýr Andrusovský (Ondrusovský) svt. Mikuláše, který založil ctih. Adrián přítel ctih. Anastasija, duchovní bratr, od mnišského postřihu ve Valaámském monastýru, Adrián a Athanasij, často vzájemně navštěvovali druh druha.

Poslední roky svého života, ctih. Athanasij, pak prožil v té nejpřísnější samotě na ostrově Svatý, na Sjandemském jezeře, přitom zjevil pokorného ducha pokání a čisté lásky. Ctihodný zesnul v hlubokém stáří (dost možná věku sta let). Nad jeho hrobem v monastýru, byl vystaven dřevěný chrám svt. Athanasija a Cyrila patriarchů Alexandrijských.

Na počátku 17. stol během vpádu Litevců a Švédů, byly zničena všechna písemná svědectví o době a práci zakladatele poustevny. Do té doby byl monastýr v rozkvětu: chrámy monastýru se skvěly duchovní vznešeností a nádherou, hospodářství oplývalo hojností.

Na počátku 18. stol v roce 1720 monastýr zcela shořel. Při stavbě nového chrámu nad hrobem ctih. Athanasija, byly nalezeny jeho svaté ostatky netlenné.  V roce 1764, kdy se začaly provádět monastýrské reformybyl Sjandemský monastýr uzavřen.

V 19. stol, byl monastýr znovu obnoven a připsán k Andrusovskému monastýru svt. Mikuláše. V té době byly v monastýru dva chrámy, jeden dřevěný v čest svátku Zesnutí Matky Boží, s chrámovou předsíní a zvonicí a také kamenný v čest svt. Athanasija a Cyrila, ve kterém se pod zemí schraňovaly netlenné ostatky ctih. Athanasija, Sjandebského divotvorce.

Roku 1909, byla Athanasijevsko – Sjandebská poustevna přeměněna na ženský monastýr. Velké vklady a dary monastýru v té době věnovaly: velkokníže Michail Alexandrovič, ctih. muč. Velkokněžna Jelizaveta Feodorovna a také velkoknížata Dimitrij a Konstantin.

Po revoluci byl však mnišský život v monastýru přerušen a ze všech monastýrů Olonecké eparchie (kam patřil i Sjandebský monastýr), protože měly zemědělskou půdu a hospodářství, byly uvořeny zemědělská družstva.

Během druhé světové války, v době Sovětsko – finské války (1941–1944), poblíž monastýru, procházela válečná fronta a monastýr byl zničen zcela do základů.

Od roku 2009, se ženský monastýr – Sjandemská Poustevna Zesnutí Přesvaté Bohorodice znovu obnovuje.
Ctihodný Athanasij, byl místně ctěný svatý již po odkrytí jeho netlenných ostaků. Kanonizace ctihodného, pak byla potvrzena, vepsáním jeho jména do Sboru Karelských a Valaámských svatých, kterým byla ustanovena památka v letech 1974 a 1999.

Zjevení Přesvaté Bohorodice ctih. Alexandru Svirskému




¹Valaamský monastýr Proměnění Páně, se nachází v Karélii na souostroví Valaam v severní části Ladožského jezera v Rusku.

²Ctih. Alexandr Svirský, (1448 - 1533) ctihodný, igumen Svato – Trojického, (později nazvaného Alexandro – Svirského) monastýru, který sám založil.  Za jeho života se mu zjevila Přesvatá Trojice. Zesnul ve věku 85 let, úcta jako ke svatému, se objevila hned po jeho zesnutí, v roce 1644 byly jeho netlenné ostatky, vyzdvihnuty ze země a dodnes se jim přicházejí poklonit zástupy věřících. Je známo na 15 duchovních žáků ctih. Alexandra, kteří byli připočteni do zástupu svatých. Jeho památka je v den vyzdvihnutí svatých ostatků 17. / 30. dubna a v den jeho zesnutí 30. srpna /12. září.

³Svato – Trojický, Alexandro – Svirský monastýr, mužský monastýr, založený ctih. Alexandrem Svirským v 15. stol. Nachází se 21 km od města Lodějnoje Pole, na břehu jezera Roshchino.

Athanasijevsko – Sjandemská poustevna, zvaná také Sjandemská poustevna Zesnutí Přesvaté Bohorodice. Od roku 1909, monastýr ženský, nachází se blízko vesnice Sjandeba, Oloneckého rajonu, v Republice Karelia, u jezer Roschino a Sjandebsk.

Andrusovský monastýr svt. Mikuláše – Svato Mikulášský Adriáno – Andrusovský (Ondrusovský) monastýr, nevelký monastýr, který se nachází na východním břehu Ladožského jezera, na území Oloneckého rajonu, Republiky Karelia, 25 km od Olonca. Založen byl na počátku 16. stol. Ctih. Adriánem Ondrusovským.

Ctih. Adrián Ondrusovský, ctihodný mučedník, postřih přijal ve Valaámském monastýru, duchovní žák ctih. Alexandra Svirského, památka v den přenesení ostatků 17. / 30. května a 26. srpna / 8. září. Zakladatel Andrusovské poustevny svt. Mikuláše.

Monastýrské reformy v Rusku – byly součástí Synodálního období a tzv. synodálních reforem, kdy některé monastýry byly zrušeny, popř. přišly o část svých pozemků.

Žádné komentáře:

Okomentovat