středa 1. února 2017




Ctihodný Parthenij Kyjevský (1790-1855)
 památka 25. března / 7. dubna

 Ó Pane, Stvořiteli můj,
Daruj mi takovou čistotu ducha a takovou prostotu srdce,
které nás činí důstojnými Tvé lásky.
Ctihodný Parthenij Kyjevský

Ctihodný Parthenij se narodil jako Petr Ivanovič Krasnopevcev 24. srpna roku 1792 ve vesničce Simonove, v Aleksinském újezdu, v Tulské gubernii. Vyrůstal v chudé rodině vesnického pričetnika¹, a už od dětských let byl navyklý trpělivě snášet těžkosti a nedostatky, co jej naučilo obracet se s modlitbou k Bohu. Od dětství byl velmi pracovitý, a také jeho starší bratr Vasilij přijal mnišství.
V dětství měl Petr vidění Ducha Božího v podobě holubice, která se vznášela na nebi: Od té doby, kdy se mu dostalo tohoto vidění se v jeho duši usadila žízeň, žízeň a touha po čem to lepším, a všechno pozemské se mu zprotivilo a omrzelo, takže mu bylo až těžko mezi lidmi.
Petr získal vzdělání v Tulské duchovní škole, potom v Semináři, ze kterého před koncem roku 1815 odešel do Kyjevskopečerské lávry.
V Lávře byl přijat za poslušníka v roce 1819, a své poslušenství, které měl v pekárně prosfor, pak vykonával po dobu 12 let. Tam se mu dostalo vidění ctih. Nikodéma Prosforníka (památka 31. října / 13. listopadu). Aby napodobil tohoto světce, naučil se poslušník Petr nazpaměť celý žaltář.
Roku 1824 byl postřižen na mnicha se jménem Pafnutij, v roce 1830 byl rukopoložen na jeromonacha a v roce 1834 byl určen za duchovníka Lávry. Tím hlavním, co duchovně utvářelo tohoto světce, byla dokonalá absence hněvivosti, a naopak hojnost mírnosti, jakož i neustálá Ježíšova modlitba. Jeho modlitební pravidlo sestávalo ze čtení ráno, v půlden a na večer po jednom evangeliu, každodenně přezpíval celý žaltář, modlitby ranní a večerní, dále pak Akathist ke Spasiteli, k Matce Boží, Akathist klanění se strastem Kristovým a také modlitební pravidlo k Přesvaté Bohorodici « Bohorodice, Panno, raduj se », které pronesl třistakrát během dne.
V roce 1838 byl svt. Filaretem Kyjevským (památka 20. prosince / 3. ledna) postřižen na velkoschimníka (viz velká schima²) se jménem Parthenij. Od té doby se Ježíšova modlitba v srdci svatého tvořila neustále, byť i ve spánku. V těžkém období, a v přelomových okamžicích života, se starci Parthenijovi zjevovali svatí ochránci a také Přesvatá Bohorodice, od níž získal objasnění velké schimy: Schimnictví, to je posvětit sebe sama na modlitbu za celý svět.
Duchovní život svatého byl budován při rozjímání nad tajinou Vtělení, nad pozorováním jednoty Ježíše Krista a Bohorodice v plánu spásy (čili ekonomie spásy) ³ a vykupitelných strádáních. Ctihodný složil několik velmi známých a rozšířených modliteb ke Kristu a Bohorodici.
Byl duchovníkem kyjevského metropolity svt. Filareta a posledních šestnáct let svého života každodenně sloužil svatou Liturgii ve svém domovním chrámu. Svým duchovním dětem přikazoval vždy bojovat s vášněmi, konat neustálou modlitbu pro získávání Svatého Ducha a každodenní četbu Evangelia a Žalmů.
Zesnul 25. března roku 1855 a velká úcta ke starci Parthenijovi od prostého lidu započala již za jeho života a pokračovala i po jeho zesnutí. K zástupu svatých byl Ukrajinskou pravoslavnou církví připočten 27. července 1993.


 Poučení ctihodného Parthenija Kyjevského

Je velmi nebezpečné následovat a přijímat své myšlenky a úsudky ve věci spásy. Naše mysl, to jest ohraničené oko těla, může vidět a určovat jen věci vnější a hmotné. Cesty vyšší musí však ponechat samotnému Bohu skrze našeho duchovního otce a představeného, a v tom všem se řídit jeho soudností a úsudkem.

Naše lidská vůle by si měla přát jen dobré a k tomuto získávat prostředky, neboť ten, kdo koná a je činitelem všeho dobrého, je Bůh, zatímco zlo vychází od nás.

Střežte se odsuzovat bližního, abychom neupadli do těchto pokušení jazyka, nehleďte na cizí skutky.
Člověk veškerým svým úsilím, bez přispění a pomoci Boží, nemůže konat nic ve vnějším svém životě, ani v rozpoložení své duše. Bez Boha ani k prahu z domova.
Milosrdenství k chudým a potřebným, a spolu s tím i nezištnost, jsou pro duši veliké poklady.

Nevyslovitelný užitek vyvěrá z ústraní a ze života v samotě, ale spolu s nimi musí být nerozlučně i modlitba.

Hněv, domýšlivost anebo pýcha či odsuzování bližního odhánějí blahodať Svatého Ducha.

Tělesnou čistotu a čistotu mysli můžeme získat jen modlitbou a směřováním naší mysli k Bohu; příchod Svatého Ducha spaluje, ničí a hubí všechny naše strasti a vášně.

Chránění si tělesné čistoty musí být doprovázeno i chráněním si čistoty mysli.
_________________________________________________________________________________


¹ Pričetnik (rus. Причетник) – člen sboru sloužících při chrámu, farnosti, většinou byl takto vnímán především čtec, žalmista či ponomar. Tito věřící se starali nejen o bohoslužby, ale i o chrám jako takový.

² Schima – z řeckého σχμα, tj. vnější vzhled, tvar. Původně bylo tohoto slova užíváno pro pojmenování mnišského oblečení, později pro vyjádření mnišského aktu přísah či slibů. Malá schima – mění se jméno, mnich přijímá první mnišské sliby a plné mnišské oblečení. Velká schima – znovu se může měnit jméno, znovu se opakují mnišské sliby, ke kterým se přidávají další, ještě přísnější; mění se i oděv, který je pro velkou mnišskou schimu zcela specifický.

³ Plán spásy – z řec. oikonomia (z oikos čili "dům" a nomos čili "pravidlo"), což znamená "správa", "plánování", a odvozenina od slova "spása". Znamená plán spásy stanovený a uskutečňovaný Bohem v celkovém uspořádání dějin, plán, který nachází svůj středobod v Kristu (srov. Ef 1,3-14).

Žádné komentáře:

Okomentovat