Životy Svatých

Svatý slavný velkomučedník Dimitrij Soluňský, myrotočivý († 306)

památka 26. října / 8. listopadu

Tento slavný a divotvorný světec, se narodil v městě Soluni (řecky Θεσσαλονίκη). Jeho otec i matka, byli tajní křesťané. Dimitrij byl pokřtěn v jejich tajné domovní kapli, byl jejich jediným dítětem, vyprošeným a vymodleným u Boha. Proto byl také Dimitrij s velkou péčí a láskou vychováván v Kristově víře, svých zbožných rodičů.

Jeho otec, byl římským prokonsulem v Soluni, když zemřel, ustanovil císař Galerius (Gaius Galerius Valerius Maximianus – císař v letech 305–311) na jeho místo Dimitrija. Jeho hlavní povinností, bylo chránit a bránit jemu svěřenou oblast před barbarskými kmeny a také, a to vyžadoval přímo samotný císař, aby byli pronásledováni a vyhubeni křesťané. Přesně podle slov císaře: Vydej smrti každého, kdo vyznává Ukřižovaného.

Dimitrij však poté co byl jmenován, zcela otevřeně přede všemi zjevil, že je křesťan a křesťanství začal hlásat a šířit, díky čemuž přijalo víru v Krista, mnoho nových věřících.

Když se císař dozvěděl, že nově jmenovaný prokonsul, je křesťanem, že mnoho římských poddaných, podle jeho vzoru, se stalo křesťany, jeho hněvu nebylo konce. V tom čase se císař vracel z války, ve které zvítězil nad Skyty u Černého moře a rozhodl se, že se zároveň vypořádá i se soluňskými křesťany.

Když se Dimitrij dozvěděl, že má přijet císař do města, přikázal svému služebníku Luppu, aby všechen jeho majetek rozdal nuzným: rozdej pozemské bohatství mezi ně, my pak budeme pro sebe hledat nebeské bohatství. Sám Dimitrij se od toho okamžiku začal nepřestajně modlit a postit, připravujíc se takto k přijetí mučednické koruny.

Když vstoupil císař do města, hned si dal předvést Dimitrija, ten však znovu směle přede všemi vyznal, že je křesťan a hned poté byl uvržen do vězení. Ve vězení, se mu zjevil anděl Páně, který ho utěšil a posílil v jeho nastávajícím mučednickém utrpení.

Císař, se zatím oddával krvavému divadlu divoké arény, kde se kochal pohledem na to, jak jeho oblíbený zápasník Germán jménem Lyaeos, shazuje z podia zajaté křesťany na kopí vojáků. Když toto zabíjení nevinných křesťanů, spatřil odvážný mladík jménem Nestor (jeho památka je 27. října/9. listopadu), jeden ze soluňských křesťanů, přišel za Dimitrijem a poprosil ho, aby mu požehnal na souboj s barbarem. Po požehnání a skrze modlitby, svatého Dimitrija, Nestor v aréně přemohl krutého Lyaeose a svrhl ho na ta samá kopí, na které on předtím shazoval křesťany. Nestor měl být poté vyznamenán jako vítěz souboje v aréně, namísto toho, ale rozhněvaný císař, dal příkaz, aby ihned uvěznili i Nestora. Poté dal císař také příkaz vyslat stráže do vězení, ve kterém byl vězněn Dimitrij, aby ho tam probodli kopími. To se stalo na rozbřesku 26. října (podle světského kalendáře 8. listopadu) roku 306.

Věrný služebník Luppus, potom sebral do plátna krev svatého velikomučedníka Dimitrija, z prstu na ruce stáhl císařský prsten, znak jeho vysoké moci a také jej omočil v krvi. Prstenem a dalšími svatyněmi, posvěcenými krví svatého Dimitrija, pak svatý Luppus uzdravoval všechny nemocné. Za nějaký čas, však císař nechal zajmout i ho, dal jej mučit a nakonec zabít.

Tělo svatého mučedníka, bylo předhozeno na roztrhání divokým šelmám, ale soluňští křesťané, jej vzali a tajně pohřbili. Za doby svatého a apoštolům rovného císaře Konstantina, byl nad hrobem svatého Dimitrija postaven chrám. Po sto letech, při stavbě nového a velkého chrámu na místo starého, byly vyzdviženy netlené ostatky svatého mučedníka. V sedmém století, se pak k velké útěše věřících, zjevilo blahovonné a uzdravující myro, vytékající z netlených ostatků Kristova mučedníka, skrze které se mnozí nemocní uzdravili od svých neduhů. Od té doby, nazývá se velikomučedník Dimitrij, přízviskem myrotočivý (ο μυροβλύτης).

Několikráte byla snaha přenést ostatky světce ze Soluně do Cařihradu, z hrobu svatého, však vyšlehly plameny a byl slyšen hlas: přestaňte, zanechte toho všeho! A tak svaté ostatky velikomučedníka Dimitrija, zůstaly navždy v Soluni.

Jako ochránce Soluně, se svatý Dimitrij mnohokráte zjevoval a mnohokráte zachránil Soluň, od velkých neštěstí. Zázraky a divy, které se děly a dějí na přímluvy svatého Kristova mučedníka, nelze spočítat. Sláva Bohu za vše!

Tropar hlas 3.

Celý svět v tobě získal, mučedníku, velkého obránce v bědách, který přemáhá pohany. Pyšného gladiátora Lia jsi srazil, a odvážného Nestora jsi modlitbou vypravil na zápas vítězný. Tak, svatý Dimitriji, pros Krista Boha, aby nám udělil milost velikou!

Kondak hlas 2.

Prolitím krve tvé, Dimitriji, Bůh oděl církev šatem purpurovým. Tobě dal sílu nepřemožitelnou a město tvé zachovává bez úhony, neboť jsi jeho oporou.

 

Svaté ostatky velikomčedníka Dimitrija Soluňského myrotočivého

Památka velikého a strašného

zemětřesení v Konstantinopoli roku 740

památka 26. října / 8. listopadu

 

Za vlády císaře Leona III. Syrského – Isaurského († 741), došlo v Konstantinopoli 26. října / 8. listopadu roku 740, ke strašnému a dlouhotrvajícímu zemětřesení. Při tomto zemětřesení, se zřítilo mnoho budov a mnoho občanů města při něm zemřelo.

Lidé to pochopili jako Boží trest za své hříchy a s velkým pokáním se v modlitbách obraceli k Přesvaté Bohorodici a svatému Dimitriovi, dokud se Bůh nesmiloval a zemětřesení neustalo.

Na památku tohoto zázračného vysvobození, se pak v tento den zpívá nádherný tropar.

Tropar zemětřesení hlas 8.

Ty, jenž pohlédneš na zemi, a chvěje se, vysvoboď nás od hrozby strašného zemětřesení. Kriste, Bože náš, sešli nám štědré své milosti na přímluvy Bohorodice, jediný Lidumile!

Kondak zemětřesení hlas 6.

Vysvoboď nás všechny, Pane, od strašného zemětřesení, které je nesnesitelnou ranou za hříchy naše. Uděl svou milost pravoslavnému lidu svému, který sis získal krví svou, Vládce. Zhoubě hrozného zemětřesení nevydávej město naše, neboť kromě tebe jiného Boha neznáme. Zvolej k těm, kdo tě opěvují: „Já jsem s vámi a nikdo nic nezmůže proti vám!