čtvrtek 31. října 2013



Svatí mučedníci Sergij a Bakchus
(památka 7. října/ dle světského kalendáře 20. října)


Svatí mučedníci Sergij a Bakchus. Tito svatí a podivuhodní mučedníci a v pravdě hrdinové víry Kristovy, byli velmi váženi na dvoru císaře Maximiána (Marcus Aurelius Valerius Maximianus Římský císař 286–305). Byli důstojníky římské armády a sám císař, je měl v úctě, pro jejich statečnost, věrnost a chrabrost.  Ale více nežli milost a náklonnost pozemského vládce, vážili si tito svatí, milosti Krále a Vládce nebeského, kterému se snažili co nejvíce zalíbit.
A tak, když to bylo Bohu milé, byli zjeveni jako věrní svědkové Kristovy církve. Stalo se to tehdy, když ze závisti pro úctu, kterou jim projevoval císař, bylo samému císaři doneseno slovo proti Sergijovi a Bakchusovi. A to, že tito dva jsou křesťané, že nectí římské bohy. Císař chtěl být spravedlivý a tak, když vše vyslechl, povolal si Sergije a Bakchuse a řekl jim, ať přinesou oběť římským bohům.  To, ale oni odmítli a řekli císaři, že ctí jediného pravého Boha Ježíše Krista a tomu jedinému se klanějí.
Když toto císař uslyšel, už bez milosti a slitování, přikázal, aby byli, zbaveni svých vojenských hodností a aby jim strhli jejich šat. Potom, byl dán každému na krk železný obojek, byli oblečeni do ženských šatů a takto byli voděni po městě Arabissus, pro posměch všech.
Když je pak opět předvedli před císaře, ten jim lstivě a milým slovem našeptával, aby nevěřili křesťanským bajkám a aby se obrátili k římským bohům. Svatí mučedníci však zůstali neoblomnými. Když to Maximián viděl, nechal je převézt do východní části Sýrie, která byla pod správou Antiocha, který horlivě a velmi krutě pronásledoval křesťany.
Antioch hodnost správce východní Sýrie získal, díky pomoci Sergije a Bakchuse, kteří se za něho přimluvili před císařem. Když svatí mučedníci předstoupili před Antiocha, ten jim radil a domlouval - dobrodinci moji, buďte milostivý k sobě i ke mně, zřekni te se Krista, já vás nechci mučit. Na to odpověděli svatí - čest i pohana, život i smrt, vše je jedno tomu, který hledá království nebeské. Rozhněvaný Antioch dal Sergije poté znovu uvrhnout do vězení a Bakchuse dal na místě ubít, mučitelé se střídali, dokud z ubitého těla mučedníka Bakchuse, nevyšla jeho svatá duše, která pak na rukách andělů byla dána Hospodinu. Podle tradice bylo tělo svatého pohozeno u cesty, kde ho supové ochraňovali před toulavými psy, dokud zbožní křesťané svaté tělo s úctou nepohřbili. Takto ve městě Barbalissos, přijal mučednickou korunu svatý Bakchus.
Svatý Sergij byl poté vyveden z vězení, na nohy mu byly obuty železné boty s hřeby a takto mučen a spoután, musel jít pěšky do města Resaf. Na cestě se mučedníku Sergijovi, zjevil svatý Bakchus, který ho posilňoval na jeho mučednické cestě. Když došel do města Resaf, byla mu setnuta hlava a jeho duše odešla k Hospodinu, který hrdinné spolumučedníky korunoval korunami nesmrtelné slávy.
Po své mučednické smrti, byli svatí ve velké úctě a město, ve kterém zemřel svatý Sergij, bylo později pojmenováno na Sergiopolis. Všechvalní a vítězoslavní mučedníci Kristovy, přijali svá strádání okolo roku 303.
Podle tradice, k místu kde byl pohřben mučedník Sergij, přicházela v den jeho památky všechna okolní divoká zvířata a v ten den nenapadala na lidi, ani na jejich domácí zvířata, stávala se krotkými a mírnými. Poté se pak, zase v míru vracela do pustiny. 
Na přímluvy svatých Sergija a Bakchuse, nechť Hospodin zmírní zuřivost i našich viditelných a neviditelných nepřátel, stejně jako kdysi zkrotil krutost divokých šelem pro slávu svoji, na věky, amen!

Svaté ostatky mučedníků Sergija a Bakchuse, které se dnes nacházejí v Benátkách, v chrámu sv. ap. Petra.

Žádné komentáře:

Okomentovat