sobota 26. října 2013



Ctihodný barlaam (Varlám) Chutynský
(památka 6. listopadu podle církevního / 19. listopadu podle světského kalendáře a první pátek Petro - Pavlovského půstu)



Ctihodný Barlaam Chutynský žil ve 12. stol. a byl synem zámožných rodičů. Své dětské roky prožil v Novgorodu¹. Už jako dítě utíkal od dětských her a veselí do chrámu za modlitbou, a když byl starší, tak i k četbě duchovních knih. Když jeho zbožní rodiče Michail a Anna zesnuli, rozdal zděděný majetek potřebným a odešel do pousteven v lesích.
V Lisickém monastýru, který byl zasvěcen svátku Narození Přesvaté Bohorodice, pak přijal mnišské postřižení a nové jméno Barlaam. Přál si však modlit se v tichu samoty a tak se jako poustevník vzdálil na ještě osamělejší místo, na pravém břehu řeky Volchov, zvané Chutyn². Tam se rozhodl usadit, přestože tomuto místu se lidé vyhýbali, neboť bylo známo, že se zde nacházejí zlé síly. Žádná zlá a nečistá síla však není strašná pro služebníka Božího, který je ozbrojen neporazitelnou zbraní - Kristovým Křížem, který od něj odhání všechny nepřátele.
Když se mladý mnich blížil k Chutyni, spatřil sloup světla, který z prostřed hustého lesa dosahoval do nebes, a to přijal jako znamení, že zde mu je v souladu s vůlí Boží určeno přebývat v postu a modlitbě. S vděčností ke Spasiteli zde zvolal slova proroka: To je místo mého odpočinku až na věky… 132,14) a horlivě se zde začal modlit. Brzy si zde postavil malou kelii. Pracoval celý den a noc pak věnoval modlitbě, velmi přísně se postil, na sobě nosil verigy³. Když zde začal žít, musel snést od ďábla – nepřítele našeho spasení – mnoho útoků, ten na sebe bral podobu různých divokých zvířat či hadů a snažil se zastrašit horlivého modlitebníka, aby ho vyhnal z místa, které si on vybral k modlitbě. Ctihodný byl napadán různými myšlenkami a pokušeními, kterými byl ponoukán, aby narušil půst, aby opustil spasitelnou cestu pokání, ale Barlaam, tiše a s pokorou, všechny tyto ústrky snášel. Horlivou modlitbou a přísným půstem přemáhal a překonával všechny takovéto myšlenky a ničil tak rozmanité úskoky ďábla, trpělivě vše snášel, chráněn a posilňován Boží pravicí.
Sláva o jeho duchovním životě se brzy začala šířit a mnozí se jali ke ctihodnému Barlaamovi přicházet pro radu, útěchu a duchovní poučení, ať již se jednalo o knížata, velmože, bohaté či chudý lid. Každý pak od ctihodného odcházel s radostí a vděčností, a děkoval přitom Bohu, neboť nebylo žádného, koho by Barlaam svým dobrým slovem neutěšil.
Za nějaký čas ctihodný postavil na místě svých modliteb malý chrám v čest památky svátku Proměnění Páně, a od té doby zde byl ustanoven monastýr. Svt. Řehoř novgorodskýpak rukopoložil Barlaama na jeromonacha a ustanovil jej prvním igumenem monastýru. Mnišské bratrstvo rostlo, Barlaam však stejně jako i předtím vedl dál přísný duchovní život; za pokrm mu byla většinou jen vařená pšenice anebo zelenina, a to vždy ve skromném množství. Takovémuto odříkavému životu učil pak i své spolubratry. Sám se poučujíc v přikázáních Páně, den i noc, Barlaam neustále namáhal své tělo půstem a bděním, a tímto způsobem v sobě přemáhal všechny tělesné vášně. Hospodin nakonec oslavil ctihodného Barlaama darem tvoření divů, uzdravováním nemocných a viděním věcí budoucích.
Barlaam vykonal za svého života mnoho pro ty, kteří se za ním s vírou obraceli. Stejně působil i po svém blaženém zesnutí. Když se naplnily jeho dny na zemi, z Boží prozřetelnosti se z Konstantinopole vrátil jeho spolubratr a přítel podle ducha Antonij. K němu se ctihodný obrátil a řekl mu: Drahý můj bratře, Boží milost spočívá nad tímto mnišským příbytkem. Nyní ti já předám do tvých rukou tento monastýr. Střež ho a starej se o něj. Já už odcházím ke Králi Nebeskému, nesmutni proto, svým tělem vás opouštím, duchem však budu stále s vámi. Poté dal ještě poučení bratřím, když jim uložil, aby chránili pravoslavnou víru a neustále přebývali v pokoře. Ctihodný Barlaam odešel k Hospodinu 6. listopadu roku 1192.

¹ (Novgorod - Новгород starobylé město v západním Rusku, zhruba 160 km jihovýchodně od Petrohradu)
² (Chutyn od chudoe mesto - Хутынь – худынь - худое место – tj. zlé, špatné místo)
³ (verigy jsou železnými řetězy k tělu připojené kovové desky se zobrazením sv. Kříže nebo samotný sv. Kříž, které mnich stále nosí na sobě)
(jeho památka je 24. května/6. června)

Ostatky ctih. Barlaama Chutýnského

Žádné komentáře:

Okomentovat