.jpg)
Svatý novomučedník Alexandr Schmorell(památka dle církevního kalendáře 30. června / dle světského to je 13. července)
Alexandr Schmorell se narodil roku 1917 ve městě Orenburg (Оренбург - město v evropské části Ruska), v rodině lékaře. Jeho otec Hugo Schmorell, byl němec, jehož předkové přijeli do Ruska v polovině 19. století z východního Pruska, v Rusku se narodil a vyrostl, matka Alexandra Schmorella se jmenovala Natálie (za svobodna Natálie Petrovna Veděnskaja), byla ruskou a dcerou pravoslavného kněze.
Alexandr Schmorell byl pokřtěný v pravoslavné církvi, jeho matka zemřela na tyfus, když mu byly dva roky, během občanské války v Rusku. Jeho otec během občanské války potom odešel s rodinou do Mnichova, kde žili jeho příbuzní.
Na památku své matky, byl vychováván v pravoslavném duchu. Když zakončil gymnázium, namísto toho, aby přijal povinnost sloužit v nacistické armádě, raději si vybral náhradní službu v pracovním táboře.
I přesto však byl roku 1937 odveden na půl roku do armády, do jízdního dělostřeleckého praporu, kde odmítl přísahu věrnosti Adolfu Hitleru. Díky velkodušnosti jeho tehdejšího velitele, to bylo utajeno, před vedením armády. V budoucnu však kvůli své rodině, Alexandr nakonec svou věrnost vůdci přísahal. V roce 1938 pobýval, jako voják v Rakousku, na jaře roku 1939 byl z armády propuštěn.
Když se vrátil do Mnichova, začal studovat na lékařské fakultě Mnichovské univerzity, ale už ve druhém ročníku fakulty, byl opět povolán do armády. Se sborem lékařského oddílu byl ve Francii, po několika měsících, se mu podařilo získat propuštění z armády, za účelem prodloužení lékařského studia.
Byl aktivním věřícím Mnichovské pravoslavné církevní obce.
Okolo roku 1942, spolu s dalšími přáteli založili antifašistickou organizaci Bílá růže (Bílá růže - die Weiße Rose - byla nenásilná protinacistická skupina složená převážně z členů akademické obce Mnichovské university, v letech 1942 a 1943 v Mnichově rozšiřovala letáky a antifašistická hesla. Odpor Bílé růže proti Hitlerovu režimu byl motivován morálně a křesťansky; šest letáků, které se jí podařilo rozšířit, poukazovalo na zločiny nacismu proti Židům a okupovaným národům, ukazovalo spoluvinu Němců na těchto činech a vybízelo občany k odporu proti zločinné vládě) a podílel se aktivní účastí na odbojovém hnutí v Německu.
V červnu 1942, byl opět odvelen, a to na Východní frontu, do 2. studentského oddílu. Na Východní frontě poté sloužil v lékařském oddílu 252. divize v oblasti města Gžatsk (dnes město Gagarin). Po návratu z fronty do Německa, pokračoval publikovat a rozšiřovat po městech jižního a středního Německa a také po městech v Rakousku, antifašistické letáky. Takto činil se svým kamarádem Hansem Schollem, se kterým spolu vstoupili do kontaktu s profesorem Kurtem Huberem, který byl tajným antifašistou. Takto rozšířili například Provolání k Německému národu! - Aufruf an alle Deutschen!, šířené po rakouských městech, spolu s Willi Grafem dalším účastníkem odboje, psal po zdech domů měst hesla: Pryč s Hitlerem! - Nieder mit Hitler!, nebo Svoboda! - Freiheit!
V letech 1942 a 1943, napsal několik provolání k národu Německa, v lednu 1943 však byl na pohřbu svého přítele zatčen. V dubnu téhož roku, byl odsouzen k smrti Říšskou soudní komorou, během druhého soudního procesu proti organizaci Bílá Růže.
Ve svých dopisech domů se snažil uklidnit svojí rodinu, snažil se, aby věděli, že je smířen se svým osudem a, že se nebojí smrti. Spolu s ním bylo vězněno a následně i popraveno šest hlavních členů Bílé Růže, Sophie Schollová, její bratr Hans Scholl a Christoph Probst, profesor Kurt Huber a Willi Graf.
13. června 1943, ve věku 25 let byl popraven gilotinou, spolu s Kurtem Huberem, v Mnichovské věznici Stadelheim. Alexandr Schmorell byl pochován podle pravoslavného obřadu na hřbitově Am Perlacher Forst - Friedhof am Perlacher Forst, v Mnichově.
Roku 2007, Berlínsko – Německá eparchie Ruské Pravoslavné Církve v zahraničí, přijala rozhodnutí připočíst do zástupu svatých, aktivistu antifašistické studentské organizace Bílá Růže, Alexandra Schmorella, popraveného 13. června 1943, v Mnichovské věznici Stadelheim, za antifašistickou činnost a vyznávání pravoslavné víry. Závěrečný akt kanonizace bude učiněn 4. a 5. února roku 2012.
Tropar hlas 4. :
Dnes světle zasvitlo město naše,
majíce v sobě tvé svaté ostatky, svatý mučedníku Alexandře,
proto pros Krista Boha,
aby nás zbavil ode všech nebezpečenství,
scházejíc se, s láskou, památku tvoji světle oslavme,
napodobujíce mužnost tvoji,
protivíc se bezbožné moci a nepřátelům.
Poslední dopis rodině Mnichov 13. července 1943
…a tak, mi není souzeno jinak, než dnes z vůle Boží, je mi třeba, abych završil svůj pozemský život, abych tak vstoupil v jiný, který nikdy nekončí a ve kterém se znovu opět potkáme.
Toto setkání, ať je vám proto útěchou a vaší nadějí.
Pro vás je tato rána, daleko horší, než pro mne, protože já přecházím do jiného života, v poznání toho, že jsem sloužil svému hlubokému přesvědčení a pravdě.
Proto vše, co mne potká, přijímám s klidným svědomím.
Pamatujte na miliony mladých lidí, kteří zanechali svůj život daleko na bitevním poli, i já sdílím jejich osud. Předejte co nejsrdečnější pozdravy našim drahým známým!
Hlavně Nataše, Eriku, tetičce chůvě, tetě Tone, Marii, Alenušce a Andrejovi.
Nemnoho času, a já už budu v lepším životě, u své matky, kde na vás nezapomenu, kde budu za vás prosit Boha, aby vás utěšil a dal vám mír a pokoj. Budu na vás čekat!
Jedno především, vám vkládám na srdce: Nezapomínejte na Boha!!!
Kanonizační ikona:Priester Alexey Lemmer
Alexandr Schmorell se narodil roku 1917 ve městě Orenburg (Оренбург - město v evropské části Ruska), v rodině lékaře. Jeho otec Hugo Schmorell, byl němec, jehož předkové přijeli do Ruska v polovině 19. století z východního Pruska, v Rusku se narodil a vyrostl, matka Alexandra Schmorella se jmenovala Natálie (za svobodna Natálie Petrovna Veděnskaja), byla ruskou a dcerou pravoslavného kněze.
Alexandr Schmorell byl pokřtěný v pravoslavné církvi, jeho matka zemřela na tyfus, když mu byly dva roky, během občanské války v Rusku. Jeho otec během občanské války potom odešel s rodinou do Mnichova, kde žili jeho příbuzní.
Na památku své matky, byl vychováván v pravoslavném duchu. Když zakončil gymnázium, namísto toho, aby přijal povinnost sloužit v nacistické armádě, raději si vybral náhradní službu v pracovním táboře.
I přesto však byl roku 1937 odveden na půl roku do armády, do jízdního dělostřeleckého praporu, kde odmítl přísahu věrnosti Adolfu Hitleru. Díky velkodušnosti jeho tehdejšího velitele, to bylo utajeno, před vedením armády. V budoucnu však kvůli své rodině, Alexandr nakonec svou věrnost vůdci přísahal. V roce 1938 pobýval, jako voják v Rakousku, na jaře roku 1939 byl z armády propuštěn.
Když se vrátil do Mnichova, začal studovat na lékařské fakultě Mnichovské univerzity, ale už ve druhém ročníku fakulty, byl opět povolán do armády. Se sborem lékařského oddílu byl ve Francii, po několika měsících, se mu podařilo získat propuštění z armády, za účelem prodloužení lékařského studia.
Byl aktivním věřícím Mnichovské pravoslavné církevní obce.
Okolo roku 1942, spolu s dalšími přáteli založili antifašistickou organizaci Bílá růže (Bílá růže - die Weiße Rose - byla nenásilná protinacistická skupina složená převážně z členů akademické obce Mnichovské university, v letech 1942 a 1943 v Mnichově rozšiřovala letáky a antifašistická hesla. Odpor Bílé růže proti Hitlerovu režimu byl motivován morálně a křesťansky; šest letáků, které se jí podařilo rozšířit, poukazovalo na zločiny nacismu proti Židům a okupovaným národům, ukazovalo spoluvinu Němců na těchto činech a vybízelo občany k odporu proti zločinné vládě) a podílel se aktivní účastí na odbojovém hnutí v Německu.
V červnu 1942, byl opět odvelen, a to na Východní frontu, do 2. studentského oddílu. Na Východní frontě poté sloužil v lékařském oddílu 252. divize v oblasti města Gžatsk (dnes město Gagarin). Po návratu z fronty do Německa, pokračoval publikovat a rozšiřovat po městech jižního a středního Německa a také po městech v Rakousku, antifašistické letáky. Takto činil se svým kamarádem Hansem Schollem, se kterým spolu vstoupili do kontaktu s profesorem Kurtem Huberem, který byl tajným antifašistou. Takto rozšířili například Provolání k Německému národu! - Aufruf an alle Deutschen!, šířené po rakouských městech, spolu s Willi Grafem dalším účastníkem odboje, psal po zdech domů měst hesla: Pryč s Hitlerem! - Nieder mit Hitler!, nebo Svoboda! - Freiheit!
V letech 1942 a 1943, napsal několik provolání k národu Německa, v lednu 1943 však byl na pohřbu svého přítele zatčen. V dubnu téhož roku, byl odsouzen k smrti Říšskou soudní komorou, během druhého soudního procesu proti organizaci Bílá Růže.
Ve svých dopisech domů se snažil uklidnit svojí rodinu, snažil se, aby věděli, že je smířen se svým osudem a, že se nebojí smrti. Spolu s ním bylo vězněno a následně i popraveno šest hlavních členů Bílé Růže, Sophie Schollová, její bratr Hans Scholl a Christoph Probst, profesor Kurt Huber a Willi Graf.
13. června 1943, ve věku 25 let byl popraven gilotinou, spolu s Kurtem Huberem, v Mnichovské věznici Stadelheim. Alexandr Schmorell byl pochován podle pravoslavného obřadu na hřbitově Am Perlacher Forst - Friedhof am Perlacher Forst, v Mnichově.
Roku 2007, Berlínsko – Německá eparchie Ruské Pravoslavné Církve v zahraničí, přijala rozhodnutí připočíst do zástupu svatých, aktivistu antifašistické studentské organizace Bílá Růže, Alexandra Schmorella, popraveného 13. června 1943, v Mnichovské věznici Stadelheim, za antifašistickou činnost a vyznávání pravoslavné víry. Závěrečný akt kanonizace bude učiněn 4. a 5. února roku 2012.
Tropar hlas 4. :
Dnes světle zasvitlo město naše,
majíce v sobě tvé svaté ostatky, svatý mučedníku Alexandře,
proto pros Krista Boha,
aby nás zbavil ode všech nebezpečenství,
scházejíc se, s láskou, památku tvoji světle oslavme,
napodobujíce mužnost tvoji,
protivíc se bezbožné moci a nepřátelům.
Poslední dopis rodině Mnichov 13. července 1943
…a tak, mi není souzeno jinak, než dnes z vůle Boží, je mi třeba, abych završil svůj pozemský život, abych tak vstoupil v jiný, který nikdy nekončí a ve kterém se znovu opět potkáme.
Toto setkání, ať je vám proto útěchou a vaší nadějí.
Pro vás je tato rána, daleko horší, než pro mne, protože já přecházím do jiného života, v poznání toho, že jsem sloužil svému hlubokému přesvědčení a pravdě.
Proto vše, co mne potká, přijímám s klidným svědomím.
Pamatujte na miliony mladých lidí, kteří zanechali svůj život daleko na bitevním poli, i já sdílím jejich osud. Předejte co nejsrdečnější pozdravy našim drahým známým!
Hlavně Nataše, Eriku, tetičce chůvě, tetě Tone, Marii, Alenušce a Andrejovi.
Nemnoho času, a já už budu v lepším životě, u své matky, kde na vás nezapomenu, kde budu za vás prosit Boha, aby vás utěšil a dal vám mír a pokoj. Budu na vás čekat!
Jedno především, vám vkládám na srdce: Nezapomínejte na Boha!!!
Kanonizační ikona:Priester Alexey Lemmer
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.