čtvrtek 29. září 2011

Záštita Přesvaté Bohorodice
(památka dle církevního kalendáře 1. října/ to jest 14. října dle světského)

Ač se tento svátek neřadí ke svátkům z „dvanáctera“, je v bohoslužebných knihách nazýván svátkem „velkým“, svátkem plným radosti, naděje a útěchy ve víře. Podle některých autorů byl svátek Záštity (csl. Покров) Přesvaté Bohorodice ustanoven na Rusi, neboť jej dnes již nelze nalézt v řeckých hagiologických pamětních knihách, zato se však nachází v bohoslužebných knihách ruských, pocházejících ze 13. stol. Jeho počátek spadá se vší věrohodností již do tzv. do mongolského období, někdy kolem poloviny 12. stol. Druhá skupina badatelů však zastává názor, že svátek Záštity byl ustanoven ještě v Řecku, odkud jej postupně převzali všichni pravoslavní Slované.
„Panna dnes přebývá v chrámě a se zástupy svatých se za nás neviditelně přimlouvá k Bohu: andělé s archijereji se klanějí, apoštolové s proroky plesají: Bohorodice za nás prosí Předvěčného Boha.“ (kondak, hlas 3.) K tomuto podivuhodnému zjevení Boží Matky došlo v první třetině 10. stol. v Konstantinopoli, ve Vlachernském chrámě, kde bylo dlouho uschováno roucho Přesvaté Bohorodice, její pokrývka hlavy (pokrov) a část opasku, jež sem byly přeneseny v 5. stol. z Palestiny.
V neděli 1. října, časně zrána v den Vzkříšení, během všenočního bdění, když byl chrám zaplněn věřícími, povznesl svatý blažený Ondřej konstantinopolský svůj zrak k nebi a spatřil Bohorodici, jak kráčí ve vzduchu, ozářená nebeským jasem a obklopená anděly a zástupy svatých. Nebeskou Královnu doprovázeli svatý Jan Křtitel a sv. Jan Bohoslovec. Přesvatá Bohorodice sestoupila na zem, poklekla a se slzami v očích se začala modlit za všechny křesťany a takto zůstala na dlouhou dobu pohroužena v modlitbě. Potom vstala, přistoupila k oltáři, a když zakončila modlitbu, sňala z hlavy svou pokrývku a rozprostřela ji nade všemi přítomnými v chrámě, jichž se jí velmi zželelo. Chránila je tak ode všech viditelných i neviditelných nepřátel.
Přesvatá Bohorodice zářila nebeskou slávou a pokrývka v jejích rukou byla světlejší než „paprsky slunce“. Svatý Ondřej s úžasem pozoroval toto podivuhodné vidění a zeptal se tehdy svého učedníka Epifana, pozdějšího konstantinopolského patriarchy, jenž mu stál věrně po boku: „Vidíš, bratře, Královnu a Vládkyni, jak se modlí za celý svět?“ A Epifan mu odvětil: „Vidím, svatý otče, ale rozum mi nad tím zůstává stát.“
Všemi blahoslavená Bohorodice prosila Pána Ježíše Krista, aby vyslyšel modlitby všech lidí, kteří prosebně vzývali jeho svaté jméno a utíkali se k ochraně jeho Matky.
„Králi nebeský,“ pronášela při modlitbě Bohorodice, jež se opět vznášela ve vzduchu spolu s anděly, „přijmi každého člověka, který se k tobě modlí a vzývá tvé jméno na pomoc, aby ode mne neodešel nevyslyšen a neobdarován.“
Svatí Ondřej a Epifan, kteří se stali hodnými spatřit modlící se Bohorodici, „velmi dlouho hleděli na její pokrov - záštitu, jež bylo rozprostřeno nad národem v chrámě. Dokud bylo v chrámě vidět Bohorodici, bylo možné vidět i pokrývku její hlavy, po jejím odchodu však pokrývka z očí věřících zmizel. Ač svůj pokrov Bohorodice vzala s sebou, zanechala na tom místě svou blahodať“. Ve Vlachernském chrámě se zachovala památka na toto podivuhodné zjevení Přesvaté Bohorodice. Ve 14. stol. ruský poutník, písař Alexander, viděl ve Vlacherně ikonu Přesvatá Bohorodice, která se modlí za svět, Bohorodice byla zobrazena tak, jak ji spatřil sv. Ondřej.





Tropar hlas 4.
Dnes my, lid pravověrný, nadšeně slavíme svátek. Ve světle tvého navštívení vzhlížíme k přečistému obrazu tvému, Matko Boží, a dojatě pravíme: „Ochraňuj nás uctívanou svou Záštitou a vysvoboď nás všelikého zla, prosíc Syna svého, Krista Boha našeho, aby spasil duše naše."

Kondak hlas 3.
Panna dnes v chrámu stanula a s chóry svatých za nás neviditelně prosí Boha. Andělé s archijereji se klanějí, apoštolové s proroky jásají, neboť se za nás přimlouvá Bohorodice u předvěčného Boha.

Žádné komentáře:

Okomentovat