.jpg)
Blažený Ondřej konstantinopolský, pro Krista jurodivý(památka dle církevního kalendáře 2. října/ to jest 15. října dle světského)
Blažený Ondřej pro Krista jurodivý, byl původem Slovan*, jako otrok, byl koupen bohatým měšťanem Theognostem v Konstantinopoli, v desátém století za doby vlády byzantského císaře Lva Moudrého (Leon VI. Moudrý 886–912), který byl synem Basileiose Makedonce (Basileios I. 867–886).
Ondřej se stal oblíbeným služebníkem svého pána, který mu dal možnost, aby studoval, přičemž nejvíce si oblíbil studování knih o životě svatých a mučedníků. Ondřej také s velikou horlivostí se modlil k Bohu a s láskou navštěvoval bohoslužby církve. I stalo se jedenkráte, že se mu dostalo nebeského zjevení, po kterém se rozhodl být pro Krista jurodivý**, toto zjevení se mu dostalo ve snu.
Jedenkráte, když stál v modlitbě, blažený spatřil démony a ve strachu skryl se před nimi na svém loži, při čemž usnul. A ve snu zjevily se mu dvě armády, na jedné straně množství mužů černých, mračných a strašných, na straně druhé mužové oblečeni v řízách světlých a zářících. Pak tam ještě spatřil anděla Božího, který držel v rukou dvě podivuhodné a krásné koruny, ten mu řekl, že koruny tyto, nejsou okrasami pozemského světa, ale nebeským klenotem a pokladem, kterým Hospodin odměňuje Svoje vojíny, kteří vítězí nad armádou mračných a strašných. Jdi na dobrý boj, řekl potom anděl Ondřejovi, buď jurodivým pro Mne a mnoho získáš v den Mého Království. A blažený Ondřej poznal, že Sám Hospodin, jej přizval k tomuto zápasu.
Od toho dne začal Ondřej chodit po ulicích města v hadrech, jakoby se pominul na rozumu. Ve dne tedy chodil jako pomatený na rozumu, k večeru pak, oddal se všenoční modlitbě k Bohu. Když takovou proměnu spatřil jeho pán, velmi se tím zarmoutil a jako posedlého jej dal spoutat a odvést jej do chrámu sv. Anastásie, která se ctí jako přímluvkyně a léčitelka zbavených rozumu.
Zde se blaženému zjevila svatá spolu se svt. Janem Zlatoústým, který se jí zeptal: Anastásie uzdravíš li tohoto Ondřeje? Na to mu svatá mučednice odpověděla: uzdravení není potřeba, neboť ho léčil Ten, který mu řekl: buď jurodivým pro Mne. Po druhé dostalo se mu zjevení, kdy se zjevil celý pluk běsů, který na něj zaútočil se záměrem jej zabít, ale zachráněn byl sv. Janem Theologem, při čemž jej nebeský ochránce znovu povzbudil a vyzval na dobrý boj a řekl mu, že mu bude vždy pomocníkem a ochráncem. Po třetí bylo mu zjeveno, jako by byl v císařském paláci před samotným císařem. Ten císař, mu dal ponejprv ochutnat cosi hořkého a řekl: takovéto je i strádání na cestě těch, kteří My slouží v tomto životě. Poté mu dal okusit druhý pokrm, který byl sladší než mana a řekl: takovýto pokrm je připraven pro ty, kteří pracují pro Mne a hrdinně snáší vše až do konce. Zakonči i ty svůj boj hrdinně, tak jako jsi jej započal, něco málo budeš strádat a trpět, ale navěky budeš přebývat v nekonečném životě.
Ondřejův pán bohatý Theognost, když viděl, že ani po čtyřech měsících se jeho služebník nespravil a zůstal nadále bez rozumu, propustil jej a dal mu svobodu.
Blažený Ondřej poté žil bez střechy nad hlavou, běhal po ulicích města, mnoho let snášel posměšky a urážky. Dobromyslně snášel bytí, hlad i žízeň, chlad a horko, prosíce o almužnu, kterou, když dostal, rozdával ji potřebným. Za svoji velikou trpělivost a pokoru, svatý získal od Hospodina dar proroctví a prozřetelnosti, mnohé spasil před duševní záhubou a mnohé co žili nemravně, usvědčoval a napravoval.
V čase modlitby ve Vlachernském chrámu ***, se svatý Ondřej stal důstojným spatřit Přesvatou Bohorodici pokrývající modlící se Svým Omoforem *****. Blažený Ondřej zesnul v pokoji roku 936.
_________________________________________________________
*v některých životech svatých je psáno, že byl Skyth - Skythové, taktéž Skýtové, (řecky Σκύθαι) je souhrnné pojmenování pro příslušníky kočovných kmenů íránského původu, obývajících ve starověku značnou část východní Evropy, přibližně území dnešní Ukrajiny a Ruska, popřípadě dalších států.
**Pro Krista jurodivý – ze slovanského оуродъ – юродъ což značí blázen, hlupák, bláznivý, nerozumný, bez umu.
Být pro Krista jurodivý, jeví se jedním z nejtěžších duševních zápasů, je to oduševnělá vřelá horlivost a plamenná láska k Bohu. Žijíce ve společenství lidí, Ti kdo vzali na sebe tento duchovní podvih tj. zápas a boj, vzdali se a odřekli se jakéhokoli vlastnictví, vzdali se všeho pohodlí a životního blaha, stali se zcela svobodnými od náklonnosti k čemukoli pozemskému, světskému a nakonec žili neméně samotářským způsobem života, jako ti kteří žili v divokých pustinách. Při vší těžkosti tohoto duchovního podvihu, vyžadoval si tento zápas od svatých vyšší moudrosti, aby svoji neslavnost, hanbu či ponížení, proměnili a obrátili ve slávu Boží, v poučení bližním, aby nedopustili to, aby směšné nebylo hříchem, aby to co činili, nestalo se pokušením nebo urážkou a hanbou pro druhé.
Jurodivost pro Krista je záměrná snaha jevit se bláznem, hlupákem a nerozumným v běžném světském chápáni světa, záměrné skrývání osobních ctností a přijetí na sebe sama všech možných urážek a hanby. Hlavním pak cílem tohoto zdánlivého bláznovství - jurodivoství pro Krista – jeví se odhalování vnějších světských hodnot jako dočasných a pomíjejících.
Ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic, aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem.
*** Vlachernský chrám – Chrám Přesvaté Bohorodice Vlachernské v Konstantinopoli v řečtině: Θεοτòκος τών Βλαχερνών, chrám byl vystaven spolu s monastýrem v pátém století (kolem roku 450) sv. císařovnou Pulcherií (Πουλχερία 399—453; svaté bohabojná Pulcherie její památka je 10. / 23. září) v čest ikony přesvaté Bohorodice, která nalezena císařovnou Eudokií v Jeruzalémě, a odtud byla zaslána do Konstantinopole, kde jí byl vystavěn tento chrám. V tomto chrámu bylo uschováno roucho Přesvaté Bohorodice, její pokrývka hlavy (pokrov) a část opasku. Chrám byl roku 1434 zcela zničen Turky, znovu pak byl obnoven, i když už ne v původní velikosti a slávě roku 1867, je jedním z nejvýznamnějších svatyní řeckého pravoslaví.
***** omofor řecky ΩΜΟΦΌΡΙΟ tj. ὦμος — rameno a φόρος — nést, nosit; podle řeckého: nošený, nosící se na ramenou; součást bohoslužebného roucha archijereje (biskupa) s vyšitými na něm kříži, symbolicky zobrazuje blahodatné dary archijereje, připomíná, také, že archijerej je povinen starat se o spasení zbloudilých ovcí, podobně jako evangelní dobrý pastýř, který naleznuvší ztracenou ovci, nese ji domů na svých ramenou.
Blažený Ondřej pro Krista jurodivý, byl původem Slovan*, jako otrok, byl koupen bohatým měšťanem Theognostem v Konstantinopoli, v desátém století za doby vlády byzantského císaře Lva Moudrého (Leon VI. Moudrý 886–912), který byl synem Basileiose Makedonce (Basileios I. 867–886).
Ondřej se stal oblíbeným služebníkem svého pána, který mu dal možnost, aby studoval, přičemž nejvíce si oblíbil studování knih o životě svatých a mučedníků. Ondřej také s velikou horlivostí se modlil k Bohu a s láskou navštěvoval bohoslužby církve. I stalo se jedenkráte, že se mu dostalo nebeského zjevení, po kterém se rozhodl být pro Krista jurodivý**, toto zjevení se mu dostalo ve snu.
Jedenkráte, když stál v modlitbě, blažený spatřil démony a ve strachu skryl se před nimi na svém loži, při čemž usnul. A ve snu zjevily se mu dvě armády, na jedné straně množství mužů černých, mračných a strašných, na straně druhé mužové oblečeni v řízách světlých a zářících. Pak tam ještě spatřil anděla Božího, který držel v rukou dvě podivuhodné a krásné koruny, ten mu řekl, že koruny tyto, nejsou okrasami pozemského světa, ale nebeským klenotem a pokladem, kterým Hospodin odměňuje Svoje vojíny, kteří vítězí nad armádou mračných a strašných. Jdi na dobrý boj, řekl potom anděl Ondřejovi, buď jurodivým pro Mne a mnoho získáš v den Mého Království. A blažený Ondřej poznal, že Sám Hospodin, jej přizval k tomuto zápasu.
Od toho dne začal Ondřej chodit po ulicích města v hadrech, jakoby se pominul na rozumu. Ve dne tedy chodil jako pomatený na rozumu, k večeru pak, oddal se všenoční modlitbě k Bohu. Když takovou proměnu spatřil jeho pán, velmi se tím zarmoutil a jako posedlého jej dal spoutat a odvést jej do chrámu sv. Anastásie, která se ctí jako přímluvkyně a léčitelka zbavených rozumu.
Zde se blaženému zjevila svatá spolu se svt. Janem Zlatoústým, který se jí zeptal: Anastásie uzdravíš li tohoto Ondřeje? Na to mu svatá mučednice odpověděla: uzdravení není potřeba, neboť ho léčil Ten, který mu řekl: buď jurodivým pro Mne. Po druhé dostalo se mu zjevení, kdy se zjevil celý pluk běsů, který na něj zaútočil se záměrem jej zabít, ale zachráněn byl sv. Janem Theologem, při čemž jej nebeský ochránce znovu povzbudil a vyzval na dobrý boj a řekl mu, že mu bude vždy pomocníkem a ochráncem. Po třetí bylo mu zjeveno, jako by byl v císařském paláci před samotným císařem. Ten císař, mu dal ponejprv ochutnat cosi hořkého a řekl: takovéto je i strádání na cestě těch, kteří My slouží v tomto životě. Poté mu dal okusit druhý pokrm, který byl sladší než mana a řekl: takovýto pokrm je připraven pro ty, kteří pracují pro Mne a hrdinně snáší vše až do konce. Zakonči i ty svůj boj hrdinně, tak jako jsi jej započal, něco málo budeš strádat a trpět, ale navěky budeš přebývat v nekonečném životě.
Ondřejův pán bohatý Theognost, když viděl, že ani po čtyřech měsících se jeho služebník nespravil a zůstal nadále bez rozumu, propustil jej a dal mu svobodu.
Blažený Ondřej poté žil bez střechy nad hlavou, běhal po ulicích města, mnoho let snášel posměšky a urážky. Dobromyslně snášel bytí, hlad i žízeň, chlad a horko, prosíce o almužnu, kterou, když dostal, rozdával ji potřebným. Za svoji velikou trpělivost a pokoru, svatý získal od Hospodina dar proroctví a prozřetelnosti, mnohé spasil před duševní záhubou a mnohé co žili nemravně, usvědčoval a napravoval.
V čase modlitby ve Vlachernském chrámu ***, se svatý Ondřej stal důstojným spatřit Přesvatou Bohorodici pokrývající modlící se Svým Omoforem *****. Blažený Ondřej zesnul v pokoji roku 936.
_________________________________________________________
*v některých životech svatých je psáno, že byl Skyth - Skythové, taktéž Skýtové, (řecky Σκύθαι) je souhrnné pojmenování pro příslušníky kočovných kmenů íránského původu, obývajících ve starověku značnou část východní Evropy, přibližně území dnešní Ukrajiny a Ruska, popřípadě dalších států.
**Pro Krista jurodivý – ze slovanského оуродъ – юродъ což značí blázen, hlupák, bláznivý, nerozumný, bez umu.
Být pro Krista jurodivý, jeví se jedním z nejtěžších duševních zápasů, je to oduševnělá vřelá horlivost a plamenná láska k Bohu. Žijíce ve společenství lidí, Ti kdo vzali na sebe tento duchovní podvih tj. zápas a boj, vzdali se a odřekli se jakéhokoli vlastnictví, vzdali se všeho pohodlí a životního blaha, stali se zcela svobodnými od náklonnosti k čemukoli pozemskému, světskému a nakonec žili neméně samotářským způsobem života, jako ti kteří žili v divokých pustinách. Při vší těžkosti tohoto duchovního podvihu, vyžadoval si tento zápas od svatých vyšší moudrosti, aby svoji neslavnost, hanbu či ponížení, proměnili a obrátili ve slávu Boží, v poučení bližním, aby nedopustili to, aby směšné nebylo hříchem, aby to co činili, nestalo se pokušením nebo urážkou a hanbou pro druhé.
Jurodivost pro Krista je záměrná snaha jevit se bláznem, hlupákem a nerozumným v běžném světském chápáni světa, záměrné skrývání osobních ctností a přijetí na sebe sama všech možných urážek a hanby. Hlavním pak cílem tohoto zdánlivého bláznovství - jurodivoství pro Krista – jeví se odhalování vnějších světských hodnot jako dočasných a pomíjejících.
Ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic, aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem.
1. list Korintským 27- 29
*** Vlachernský chrám – Chrám Přesvaté Bohorodice Vlachernské v Konstantinopoli v řečtině: Θεοτòκος τών Βλαχερνών, chrám byl vystaven spolu s monastýrem v pátém století (kolem roku 450) sv. císařovnou Pulcherií (Πουλχερία 399—453; svaté bohabojná Pulcherie její památka je 10. / 23. září) v čest ikony přesvaté Bohorodice, která nalezena císařovnou Eudokií v Jeruzalémě, a odtud byla zaslána do Konstantinopole, kde jí byl vystavěn tento chrám. V tomto chrámu bylo uschováno roucho Přesvaté Bohorodice, její pokrývka hlavy (pokrov) a část opasku. Chrám byl roku 1434 zcela zničen Turky, znovu pak byl obnoven, i když už ne v původní velikosti a slávě roku 1867, je jedním z nejvýznamnějších svatyní řeckého pravoslaví.
***** omofor řecky ΩΜΟΦΌΡΙΟ tj. ὦμος — rameno a φόρος — nést, nosit; podle řeckého: nošený, nosící se na ramenou; součást bohoslužebného roucha archijereje (biskupa) s vyšitými na něm kříži, symbolicky zobrazuje blahodatné dary archijereje, připomíná, také, že archijerej je povinen starat se o spasení zbloudilých ovcí, podobně jako evangelní dobrý pastýř, který naleznuvší ztracenou ovci, nese ji domů na svých ramenou.
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.