středa 28. září 2011

Světitel a mučedník Kyprián(Cyprián) a mučednice Justýna
(památka dle církevního kalendáře 2. října/ to jest 15. října dle světského)

Ve třetím století, za časů vlády římského císaře Decia (Gaius Messius Quintus Traianus Decius, římský císař 249–251) žil v Antiochii pohanský mudrc, věhlasný mág a čaroděj, Kyprián. Ten od dětství sloužil knížeti tmy, předkládal mu oběti, zcela se oddal do jeho moci. Mnozí se na něho pro jeho umění obraceli a on jim pak pomáhal svojí ďábelskou silou.
V Antiochii pak také, žila i dívka jménem Justýna se svými rodiči Edesiem a Kleodonijí. Její otec Edesij byl také pohanským knězem, tak jako Kyprián, a celá rodina Edisea byli bezbožní pohané. Stalo se však, že když se dívka Justýna procházela po městě, navštívila několik křesťanských chrámů, poznala křesťanskou víru, obrátila na víru v Krista i svého otce i matku. Všichni pak spolu přijali křest od biskupa Optatuse.
I stalo se jedenkráte, že kvůli Justýně, která byla nesmírně krásná, přišel za čarodějem Kypriánem, mladík Aglaidus, syn bohatých a významných měšťanů. Ten nejprve přišel za Justýnou sám a žádal po ní, aby se stala jeho ženou, neboť byl poražen její krásou. Justýna mu však na jeho návrh odpověděla: Ženichem mým je Kristus, Jemu já sloužím a pro Něj zachovám svoji čistotu. A tak, když Aglaidus viděl, že Justýna jeho návrhům je neoblomná, doufal, že mu pomocí kouzel pomůže Kyprián.
Kyprián, který byl vyhlášený svým magickým uměním, vyvolával zlé duchy, kterými chtěl spoutat duši a tělo panny, aby ta pak byla svolná nečistým žádostem Aglaiduse. Všechna snaha a um Kypriána se minuli účinkem, Justýna se chránila znamením svatého kříže, půstem a modlitbou a takto s pomocí Krista Spasitele zvítězila nad jejich marnými snahami. Tehdy se Kyprián rozzlobil, že prostá křesťanská dívka předčila jeho vědění a jeho proslulou a všemi chválenou kouzelnou moc. I začal se Justýně mstít, poslal nejprve na ní mor a jiné nemoci, poté, když se to minulo účinkem tak svými kouzly proklel i celý dům Justýny, a když ani to nebylo nic platné, tak proklel i celé město. Justýna se však nepřestávala modlit, naopak ještě horlivěji se modlila ke svému Spasiteli. Když celé město vidělo, co se stalo po modlitbách Justýny, oslavovali Krista a mnoho jich přijalo svatý křest.
A samotný Kyprián, když spatřil marnost svého snažení a nemohoucnost svých kouzel, nakonec poznal moc svatého kříže, vyznal se ze všeho zlého, co učinil před místním biskupem Anthimosem, všechny své knihy, kterými se pyšnil, mu dal ke spálení a prosil jej, aby ho pokřtil.
A Kyprián změnil svůj život, sedm dní po svatém křtu, byl postřižen na čtece, za dvacet dní nato byl rukopoložen na hypodiákona, za třicet dní na diákona a rok po svém křtu přijal tajinu kněžství. Po nějakém čase byl ustanoven biskupem a žil svatým životem zbožného křesťana tak, že jeho nový život mohl být srovnáván s životy velkých světců.
Při pronásledování křesťanů za doby vlády císaře Diokleciána (Gaius Aurelius Valerius Diocletianus - římský císař 284–305), Kypriána a Justýnu pomluvili a vsadili do vězení. Poté přikázali svatého Kypriána pověsit a trhat mu jeho tělo, Justýnu pak nepřestajně být přes ústa a oči, po hrozných mučeních a strádáních, je poté společně hodili do vařícího kotle, ten jim však nic zlého k údivu všech neučinil a nakonec oba dva svatí mučedníci, byli odsouzeni k setnutí hlavy mečem *. Když nevinou smrt mučedníků, viděl všemu mučení přítomný vojín Theoktist, i on se vyznal, že je křesťan a i on nakonec přijal mučednickou smrt.
Těla mučedníků, byla po šest dnů ponechána na místě jejich strádání. Poté pak, nějací poutníci, tajně vzali ta těla a odvezli je do Říma, kde je oddali na chránění jedné svaté a zbožné ženě Rufíně. Ta zbožně a se svatou úctou pohřbila těla svatých mučedníků svt. Kypriána, Justýny a Theoktista. Na jejich hrobě stala se mnohá uzdravení těm, kteří k nim s vírou přicházeli. Modlitbami těchto svatých mučedníků, nechť Hospodin uzdraví i naše nemoci tělesné i duševní. Amen.

*Svatí mučedníci přijali strádání pro Krista ke konci třetího nebo na počátku čtvrtého století, za časů císaře Diokleciána. Pochvalné slovo k těmto svatým mučedníkům sepsal svt. Řehoř Bohoslov.

Žádné komentáře:

Okomentovat