neděle 13. února 2011

Světitel Řehoř Theolog, arcibiskup Konstantinopolský
(památka dle církevního kalendáře 25. ledna/ dle světského 7. února; 30. ledna / 12. února Sbor třech učitelů a hierarchů)

Světitel Řehoř Theolog, arcibiskup Konstantinopolský. Narodil se ve vesnici Arianzu blízko Nazianzu (Druhá neboli Velká Kappadokie - velmi rozsáhlá oblast ve středu východní části Malé Asie, na západ od pramene řeky Eufrat. Kappadokie byl dříve jednou z nejvýznamnějších území v Malé Asii, ale poté, když ztratila svoji nezávislost, stala se součástí Římské říše jako její provincie, 17 nebo 18 let po Kristu. - Nazianz bylo malé město v jihozápadní oblasti Kappadokii, nyní jsou na tomto místě jen ruiny), v dobré rodině, kde jeho matka jménem Nonna (památka 5. /18. srpna), byla zbožnou křesťankou, ale otec jeho taktéž Řehoř, přijal křesťanství až později, přesto byl poté i biskupem v městě Nazianz (památka jeho otce svt. Řehoře Nazianzkého staršího je 1. /14. ledna).
O svých rodičích svt. Řehoř napsal: Matka moje následovala Bohu milou víru svých otců, a i děti své spoutala tímto zlatým řetězem. V ženském obraze nosila srdce reka, ona jen proto dotýkala se země a starala se o svět, abychom všichni z nás, náš život vezdejší, přesídlili do života nebeského… A otec můj ponejprv, sloužíce modlám, jak divoký olivovník ovinul se k výhonku olivovníku dobrého a tolik přijal do sebe nektaru z kořene vznešeného a čestného, že dokonce zastínil onen strom a mnohé jiné potom nakrmil sladkými plody, vlasy bohaté stříbrnými šedinami a spolu s tím byl bohatý i jeho um, přívětivý, dobrého slova, jako nový Mojžíš nebo Áron, prostředník mezi lidmi a Bohem…od takového otce a od takové matky pocházím já…
Svatý Řehoř, než on sám přijal svatý křest, (neboť v té době byl u křesťanů dobrovolný obyčej odkládat křest do zralého věku a to většinou do věku kdy přijal křest Spasitel Kristus, tedy 30 let; tak tomu bylo ve IV. století, neboť jak tomu bylo se svatým Konstantinem Velikým, který čekal se svatým křtem až do smrtelného lože, neboť obavy zemřít nepokřtěným, byly menší než strach vpadnout do smrtelného hříchu po přijetí křtu; později byl tento obyčej z oprávněných důvodů odstraněn samotným svatým Řehořem Theologem, Basilem Velikým, Řehořem Niským a dalšími velkými otci církve) vzdělání přijal v Cesareji, poté v Alexandrii a nakonec vše završil v Athénách. V Athénách mu byli spolužáky, svt. Basil Veliký a Julianus Apostata, kterému Řehoř předpověděl, že odstoupí od víry a bude pronásledovatel církve, což se i poté stalo. Když završil vzdělání, nějaký čas zůstal v Athénách, kde přednášel rétoriku, potom se vrátil domů, a přijal tam svatý křest od svého otce. Po svatém křtu odešel do monastýru v Pontusu, který tam na svém pozemku založil jeho přítel a spolužák svt. Basil Veliký a tam přijal mnišství.
Roku 361 se na přání otce vrátil domů a od něj byl rukopoložen na presbytera, poté, když viděl, že toto mu je překážkou plného mnišského života, odešel zpět do monastýru. V té době jeho přítel svt. Basil Veliký dostihl hodnosti arcibiskupa, a protože věděl o Řehořově učenosti, mnišské přísnosti a ctnostech, povolal jej k sobě, aby se mu stal pomocníkem na nivě Kristově. Řehoř tak nyní byl hlavním presbyterem a za nějaký čas, přestože to vždy v pokoře odmítal, byl rukopoložen na biskupa města Sasima. Roku 374 zesnul jeho otec a po něm i jeho matka, nějaký čas se proto Řehoř staral jako biskup o Nazianz. Poté onemocněl, a když se uzdravil, odešel na tři roky opět do tichosti mnišské cely, která však nemohla skrýt jeho slávu a tak se stalo, že byl vybrán biskupy a věřícími na prestol arcibiskupa města Konstantinova – Konstantinopole. Sepsal mnohá díla, ze kterých stala se nejznámější ta teologická, která mu dala i jeho přízvisko Theolog – Bohoslov.
Zvláště významné, co se týče teologické hloubky významu, je jeho kázání o Svaté Trojici. Činil kázání proti heretiku Macedoniovi, který popíral božství Ducha Svatého a proti Apollinérovi, který učil, že Ježíš Kristus neměl lidskou duši, že jeho božství bylo namísto duše. Psal taktéž proti císaři Juliánovi Odpadlíku (Apostata), svému někdejšímu školnímu spolužáku. Když na sněmu roku 381, nastala rozepře o jeho vybrání za arcibiskupa, on sám odstoupil a řekl: Nemohou nás zbavit Boha ti, kteří nás zbavují prestolu.
Poté odešel z Konstantinopole do Nazianzu a tam žil až do své smrti, v ústraní, v postu a modlitbě, v sepisování poučných knih. Přestože po celý život byl slabého zdraví, dožil se osmdesáti let. Zesnul 25. ledna (7. února) roku 389 v Nazianz, kde byl i pohřben. Jeho svaté ostatky byly roku 950 přeneseny do Konstantinopole a uloženy v chrámu svatých apoštolů. V čase rabování Konstantinopole křižáky roku 1204, byly ostatky odvezeny do Říma, tam se nacházely do roku 2004, kdy v tomto roce byly navráceny Konstantinopolskému Patriarchátu, spolu s ostatky svt. Jana Zlatoústého.

Žádné komentáře:

Okomentovat