neděle 13. února 2011

Světitel Jan Zlatoústý
(památka dle církevního kalendáře 27. ledna / 9. února dle světského přenesení ostatků; 30. ledna / 12. února Sbor třech učitelů a hierarchů; 14. září / 27. září den zesnutí, církev, ale pro svátek Povýšení Sv. Kříže jeho památku slaví 13. listopadu / 26. listopadu)

Narodil se v Antiochii (Antiochie dnes Antakya sídlo Hatayské provincie v jižním Turecku, nedaleko hranic se Sýrií. Ve starověku bylo, svého času druhým největším městem Východořímského impéria a také bylo místem, kde byli následovníci Ježíše Krista poprvé nazváni křesťany - Sk. 11, 26) roku 354. Po brzké smrti otce Sekunda se jeho výchovy ujala zbožná matka Anthusie, která se po smrti svého muže již nikdy neprovdala, a zcela se věnovala výchově svého syna. Od mládí se učil řecké filosofii a rétoriku, to se mu pro svoji bezbožnost zprotivilo, a on se zcela oddal tomu, aby si co nejvíce osvojil křesťanskou víru, jako jedinou a všeobecnou pravdu. Svatý křest přijal od Meletija patriarchy Antiochijského (památka 12. /25. února), křest přijal poté i jeho matka. Po smrti svoji matky, odchází do pouště, aby se věnoval přísně asketickému životu, nakonec přijímá mnišství, které nazývá skutečnou filozofií. Tehdy poprvé byl vyzván, aby přijal archijerejskou chirotonii, tomu se, ale pro svoji skromnost brání.
V tom čase, Jan sepisuje Šest slov o kněžství, veliké dílo pravoslavného pastýřského bohosloví. Další čtyři roky svatý prožil poustevnickým samotářským životem, kdy sepsal dílo Proti těm, kdož brojí, na ty, kteří hledají mnišského života a Srovnání moci, bohatství a předností královských s pravou a křesťanskou láskou k moudrosti mnišského života. Na dva roky chránil plnou mlčenlivost, nacházejíc se v osamocené jeskyni, své mnišské cele. Ale protože jeho zdraví se velmi zhoršovalo, musel se odebrat do Antiochije, kde jej svt. Meletij vysvětil na diákona. V následných letech sestavil teologická díla: O prozřetelnosti, Kniha o panenství, K mladé vdově (dvě slova), Kniha o svatém Vavilovi a proti Juliánovi a pohanům.
Roku 386 byl svatý Jan rukopoložen antiochijským patriarchem Flaviánem na presbytera, byl určen katedrálním kazatelem. Jan se ukázal vynikajícím kazatelem se vzácným darem Bohem vdechnutými slovy šířit Evangeliu, pro což byl nazván Zlatoústým.
Proslaven svou moudrostí, asketičností a mocí slova, byl Jan vybrán z přání císaře Arcadia (Flavius Arcadius) roku 398 za patriarchu Konstantinopolského. Šest let spravoval konstantinopolskou církev jako její patriarcha s velkou horlivostí a moudrostí. Vyslal misionáře pohanským Keltům a Skythům. Vymítil svatokupectví v církvi, přitom sesadil mnoho biskupů, kteří tento zlozvyk činili. Rozšířil skutky milosrdenství, které zahrnovaly všechny potřebné. Sepsal postup svaté liturgie, vším co činil, byl prospěšný křesťanům členům církve a naopak jeho činy zostuzovaly heretiky, odsoudil císařovnu Eudokii, Svaté Písmo vyložil svým zlatým umem a ústy a zanechal tak církvi mnohé drahocenné knihy svých kázání. Lidé jej oslavovali, závistiví jej nenáviděli, císařovna Eudokie jej dvakrát poslala do vyhnanství. Ve vyhnanství prožil tři roky a zesnul v den Povýšení Svatého Kříže (14. / 27. září) ve městě Komana v Arménii (dnešní Abcházie). Před jeho smrtí zjevili se mu svatí apoštolové Jan a Petr, spolu se svatým mučedníkem Vasiliskem v jehož chrámu naposledy přijímal svaté Kristovy tajiny. Sláva Bohu za vše byla jeho poslední slova, s těmito slovy, se duše, ze zlatoústého patriarcha přenesla se do Ráje, 14. září roku 407.
Jeho svaté ostatky byly roku 438 přeneseny do Konstantinopole a uloženy v chrámu svatých apoštolů. V čase rabování Konstantinopole křižáky roku 1204, byly ostatky odvezeny do Říma, tam se nacházely do roku 2004, kdy v tomto roce byly navráceny Konstantinopolskému Patriarchátu, spolu s ostatky svt. Řehoře Theologa.

Tropar hlas 8.
Milost úst tvých jako světlo ohně se zaskvěvší osvítila celý svět, poklady nezištnosti jemu nalezla; ale uče nás slovům svým, otče Jane Zlatoústý, pros Slovo, Krista, Boha, aby spasil duše naše.

Žádné komentáře:

Okomentovat