středa 24. prosince 2008

Svatý Ivan Český, poustevník pod skalou
(jeho památka se slaví v den Narození sv. Jana, Křtitele a Předchůdce Páně, dle církevního kalendáře 24. června / dle světského kalendáře to je 7. července)

Svatý Ivan (Jan) Český, poustevník, pocházející z kmene severních Charvátů, byl synem charvátského vladaře Gostomysla, jenž kolem roku 884 zahynul v boji za svobodu svého národa, který vedl po dlouhá léta s Ludvíkem Němcem.
Celá rodina svatého Ivana byla křesťanská, a svatý Ivan se z Božího vnuknutí rozhodl pro cestu mnišství a odešel do monastýru. V něm však pobyl nedlouhou dobu, neboť maje v úctě svatou samotu, rozhodl se po vzoru svatých Otců pro poustevnický život. Odešel tedy až do české země, kde se usídlil v pustém a pro člověka neprostupném lese. Žil v jeskyni pod skalou, u pramene vody, kde se mu pokrmem staly jen lesní plody a mléko lesní laně, kterou si svatý Ivan svou pokorou ochočil a která pak za ním k jeho jeskyni chodila.
Ve své jeskyni prožil svatý Ivan, v modlitbě a postu, nikým nezpozorován a nespatřen, celých čtyřicet dva roků. Jak se praví v jedné z legend, byl svatý Ivan na počátku svého poustevnického života v české zemi mnohokráte pokoušen od nepřítele našeho spasení, kterému se nelíbil svatý a zbožný život tohoto velkého poustevníka. Když jej ďábel nedokázal svést k žádnému hříchu, snažil se jej aspoň vyhnat pomocí svých pokušení z míst, která světec Ivan již posvětil svými modlitbami. Už, už se Ivan rozhodl opustit svou jeskyni a odejít ze své samoty, když se mu zjevil svatý Jan Křtitel a pro vítězství nad běsem mu daroval svatý kříž. Poučoval jej přitom, aby neodcházel z místa svých modliteb. Svatý Ivan vzal svatý kříž, a když jej opět zlý běs pokoušel, udeřil ho křížem tak, že běs, který nebyl s to snést na sobě svatý kříž, vyletěl z jeskyně, a ve stropě jeskyně po něm zůstala díra viditelná až dodnes.
Svatý Ivan nevěděl, že nedaleko od jeho jeskyně, při řece Berounce, se nachází hrad Tetín, ve kterém v tom čase přebýval kníže Bořivoj se svou ženou svatou Ludmilou. Jednou, když byl kníže Bořivoj na lovu, stalo se, že zahlédl laň, která dávala mléko svatému Ivanovi. Kníže Bořivoj se ji rozhodl pronásledovat a dostihl ji až u skály, blízko vchodu do jeskyně svatého Ivana, kde ji skolil kopím. Jaké bylo překvapení knížete a jeho doprovodu, když namísto krve ze smrtelné rány, kterou jí zasadil, vyteklo mléko. A mléka bylo tolik, že kníže a jeho doprovod, schvácení dlouhým pronásledováním laně, se jej dosyta napili.
Tu se po malé chvíli u skolené laně objevil poustevník Ivan. Vyšel přímo ke knížeti, nazval ho jménem a promluvil k němu: ,,Proč jsi zabil moji laň?“ Kníže i jeho lidé se zarostlého poustevníka nejprve zděsili. Sám kníže se jej po chvíli zeptal: Kdo jsi, a co zde děláš? Na Bořivojovu otázku poustevník odpověděl:Já jsem Ivan Charvátský a žiji v této pustině pro Boha po čtyřicet dva let, žádný člověk mne neviděl až do tohoto dne. A toto zvíře mi seslal sám Bůh, aby mě sytilo.“ Bořivoj poustevníka ve své bohabojnosti zval, aby šel s ním na jeho knížecí hradec, kde by jej mohl pohostit. On však odvětil: Pošli mi kněze. Bořivoj po návratu domů poslal ke svatému Ivanovi kněze slovanského obřadu jménem Pavel, který konal bohoslužby na jeho dvoře, a spolu s ním mu poslal na cestu i koně. Svatý Ivan však na koně nevsedl, ale celou cestu šel pěšky vedle něj až do Bořivojova sídla. Tam odmítl honosné pohoštění a ve zbožné úctě vešel do svatého chrámu, kde vyslechl bohoslužbu a přijal svaté Přijímání. Nic jiného nejedl ani nepil.
Knězi Pavlovi svatý Ivan vyprávěl, co mu předpověděl svatý Jan Křtitel, když se mu zjevil. Řekl mu, že až zemře, má být pochován ve své jeskyni, v jejíž těsné blízkosti budou po jeho zesnutí postaveny kaple na památku Přesvaté Bohorodice, svatého Kříže a svatého Jana Křtitele. Poté Ivan knížete požádal, aby se mohl navrátit do své pustiny a na cestu si ještě vyžádal pergamen a černidlo (inkoust), na který potom napsal, že je synem Gostomysla – vladaře charvátského. Brzy poté, co se navrátil zpět do své samoty, pak blaženě zesnul v Pánu. Když opustil tento pozemský svět, byl Bořivojem se ctí pohřben. To se událo někdy v letech 882 – 893. Vše, co předpověděl svatému Ivanovi sv. Jan Křtitel, se nakonec beze zbytku naplnilo. Na místě jeho odpočinku pak Bůh uskutečnil mnohé zázraky na prosby všeho zbožného lidu, který sem od té chvíli počal přicházet vždy v den světcovy památky (24. června/ 7. července) a žádat o jeho rychlou přímluvu u Boha. Památka svatého Ivana (Jana) připadá na svátek Narození svatého Jana Křtitele a Předchůdce Páně.

Stezka spravedlivých je jak jasné světlo, které svítí stále víc, až je tu den.
(Přísloví 4,18)
Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není.
(Jan 2,15)

Tropar hlas 6
Když ještě v temnosti nevěry přebýval národ, zjevil ses v pustině jako anděl Boží a svědčil o víře pravoslavné Kristově,aby upevnil dědictví Otců a spasil duše naše.

Kondak hlas 6.
Jen jedna perla stojí za to, abys, moudrý kupče, prodal vše a koupil ji. Jen jedna radost ze všech stojí za to, aby ses pro ni vzdal všech radostí ostatních. Nálezce nejvzácnější perly – Krista, svatý Ivane, pros Boha, abychom i my v Něm nalezli poklad nepomíjející radosti.

Podle brněnského pravoslavného věstníku Dobrý pastýř č. 11

Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.