.jpg)
Svatý novomučedník Joannis z Konitsy
(Památka dle církevního kalendáře, na 23. září/ tedy dle světského 6. října)
Nový řecký mučedník svatý Joannis Konitský se narodil v 2. polovině 18. století ve městě Konitsa jedné vážené muslimské rodině. Jeho otec byl povoláním derviš (příslušník náboženské vrstvy v islámu) a vykonával funkci muslimského duchovního – šejcha. Konitští muslimové si Joannisova otce díky této duchovní funkci velmi vážili a ctili jej i jeho rodinu.
Do svých 20 let žil Joannis s rodiči v rodné Konitse, která spadá do oblasti řeckého Epiru. Poté žil určitou dobu v Joannině, kde vstoupil podle otcova přání do řádu dervišů. Později odešel do města Agrinio, jež spravoval významný vůdce Chaznar Isufaravos, který Joannise ve svém městě přivítal s radostí a ochotou. Joannis zde bydlel v panském obydlí „Muselim seraj“.
Po celou dobu, kdy Joannis žil v blízkosti Isufarava, plnil svědomitě všechny svěřené úkoly. Jeho duše však nenacházela klid, útěchu mu nepřinášely ani marnosti světa ani bohatství dočasných agrinijských vládců, na jejichž dvorech sloužil. Podle synaxaristy měl Joannis „vrozené křesťanské smýšlení“: jedl postní křesťanská jídla a miloval Kristovo nebeské království. Bůh si jej proto vybral, aby se stal jeho horlivým následovatelem. V Joannisově srdci se však stále nacházel strach z muslimů. Věděl, že bude krutě potrestán, jestliže se muslimové dozvědí o jeho niterném přesvědčení, a žil proto ve strachu a úzkosti a nemohl se nijak uklidnit. Rozhodl se, že si definitivně zvolí svoji životní cestu; chtěl se stůj co stůj osvobodit od pomyslných muslimských okovů, které jej a jeho víru svazovaly.
Vhodná příležitost na sebe nedala dlouho čekat. Isufaravos v té době přesídlil do Joanniny a jeho panství přešlo do rukou Bej Sulejmana. Joannis, který do té doby věrně sloužil Isufaravovi, nevěděl, koho má nyní následovat: zda Isufarava, nebo Bej Sulejmana. Nakonec se rozhodl následovat úplně někoho „Jiného“. Duch Svatý jej osvítil, aby se zřekl „bejů“ a následoval Krista. Osvobodil se z muslimského sevření a celou duší se usadil v úrodném luhu svatého Pravoslaví; svůj život nakonec zakončil mučednicky. Joannis před svým skonem pobýval v Etolii, kde chodíval v křesťanském oděvu; zbavil se dervišské čepice a zeleno-bílých šatů, které mu připomínaly jeho „starý“ život před tím, než poznal Krista. Po křtu, který se konal v Ithaké (která byla v té době nikoli pod tureckou, ale pod benátskou nadvládou), přesídlil Joannis do vesnice Xiromeri, kde se stal sluhou v domě místního vládce Panose Galanose. Stihl se oženit a spolu se svou ženou kvůli většímu bezpečí své dosavadní působiště u Řeka Galanose opustil. Aby si vydělal na živobytí, pracoval jako hlídač pozemků; opatrný však nepřestal být nikdy, Turci jej totiž mohli i zde poznat a krutě se mu pomstít. Většinou se proto věnoval své práci a jen výjimečně se vydával do centra vesnice; společnosti vesničanů se raději vyhýbal.
V roce 1813 se Joannisův otec dozvěděl, že jeho syn přijal křesťanskou víru a velmi se rozhněval. Jeho poslové přijeli spěšně do Xiromera, aby přesvědčili Joannise o návratu k mohamedánství. Odjeli však s nepořízenou. Nakonec nějaký místní muslim obvinil Joannise u církevního soudce v Agriniu a ten jej zatkl a odsoudil k smrti mečem. Dne 23. září 1814, v milosti své nově nabyté víry, zesnul Joannis mučednickou smrtí. Památka svatého mučedníka připadá dle církevního kalendáře, na 23. září, tedy dle světského 6. října.
Nový řecký mučedník svatý Joannis Konitský se narodil v 2. polovině 18. století ve městě Konitsa jedné vážené muslimské rodině. Jeho otec byl povoláním derviš (příslušník náboženské vrstvy v islámu) a vykonával funkci muslimského duchovního – šejcha. Konitští muslimové si Joannisova otce díky této duchovní funkci velmi vážili a ctili jej i jeho rodinu.
Do svých 20 let žil Joannis s rodiči v rodné Konitse, která spadá do oblasti řeckého Epiru. Poté žil určitou dobu v Joannině, kde vstoupil podle otcova přání do řádu dervišů. Později odešel do města Agrinio, jež spravoval významný vůdce Chaznar Isufaravos, který Joannise ve svém městě přivítal s radostí a ochotou. Joannis zde bydlel v panském obydlí „Muselim seraj“.
Po celou dobu, kdy Joannis žil v blízkosti Isufarava, plnil svědomitě všechny svěřené úkoly. Jeho duše však nenacházela klid, útěchu mu nepřinášely ani marnosti světa ani bohatství dočasných agrinijských vládců, na jejichž dvorech sloužil. Podle synaxaristy měl Joannis „vrozené křesťanské smýšlení“: jedl postní křesťanská jídla a miloval Kristovo nebeské království. Bůh si jej proto vybral, aby se stal jeho horlivým následovatelem. V Joannisově srdci se však stále nacházel strach z muslimů. Věděl, že bude krutě potrestán, jestliže se muslimové dozvědí o jeho niterném přesvědčení, a žil proto ve strachu a úzkosti a nemohl se nijak uklidnit. Rozhodl se, že si definitivně zvolí svoji životní cestu; chtěl se stůj co stůj osvobodit od pomyslných muslimských okovů, které jej a jeho víru svazovaly.
Vhodná příležitost na sebe nedala dlouho čekat. Isufaravos v té době přesídlil do Joanniny a jeho panství přešlo do rukou Bej Sulejmana. Joannis, který do té doby věrně sloužil Isufaravovi, nevěděl, koho má nyní následovat: zda Isufarava, nebo Bej Sulejmana. Nakonec se rozhodl následovat úplně někoho „Jiného“. Duch Svatý jej osvítil, aby se zřekl „bejů“ a následoval Krista. Osvobodil se z muslimského sevření a celou duší se usadil v úrodném luhu svatého Pravoslaví; svůj život nakonec zakončil mučednicky. Joannis před svým skonem pobýval v Etolii, kde chodíval v křesťanském oděvu; zbavil se dervišské čepice a zeleno-bílých šatů, které mu připomínaly jeho „starý“ život před tím, než poznal Krista. Po křtu, který se konal v Ithaké (která byla v té době nikoli pod tureckou, ale pod benátskou nadvládou), přesídlil Joannis do vesnice Xiromeri, kde se stal sluhou v domě místního vládce Panose Galanose. Stihl se oženit a spolu se svou ženou kvůli většímu bezpečí své dosavadní působiště u Řeka Galanose opustil. Aby si vydělal na živobytí, pracoval jako hlídač pozemků; opatrný však nepřestal být nikdy, Turci jej totiž mohli i zde poznat a krutě se mu pomstít. Většinou se proto věnoval své práci a jen výjimečně se vydával do centra vesnice; společnosti vesničanů se raději vyhýbal.
V roce 1813 se Joannisův otec dozvěděl, že jeho syn přijal křesťanskou víru a velmi se rozhněval. Jeho poslové přijeli spěšně do Xiromera, aby přesvědčili Joannise o návratu k mohamedánství. Odjeli však s nepořízenou. Nakonec nějaký místní muslim obvinil Joannise u církevního soudce v Agriniu a ten jej zatkl a odsoudil k smrti mečem. Dne 23. září 1814, v milosti své nově nabyté víry, zesnul Joannis mučednickou smrtí. Památka svatého mučedníka připadá dle církevního kalendáře, na 23. září, tedy dle světského 6. října.
Dobrý Pastýř číslo 11 – duben 2006
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.