pondělí 22. prosince 2008

Ctihodný Serafim Sarovský, divotvůrce

památka 2. ledna/ 15. ledna a 19. července/ 1. srpna

Ctihodný Serafim Sarovský, jež je ctěn jak pravoslavnými, tak jinoslavnými křesťany po celém světě, patří bezesporu k největším ruským světcům všech dob. Jako světec se proslavil jako mimořádný asketa, ale rovněž jako prorok, divotvůrce a v neposlední řadě i jako uzdravitel tělesně i duchovně nemocných.

Svatý Serafim se narodil roku 1759 ve městě Kursk a byl pokřtěn se jménem Prochor. Pocházel z kupecké rodiny a jeho rodiče byli zbožnými křesťany, kteří obdarovávali mnohými dary nejen okolní chrámy, ale i všechny potřebné lidi.

Celý život ctihodného Serafima byl doprovázen velkými znameními Boží milosti. Když jej v dětství jeho matka (která po smrti svého muže převzala všechny starosti spojené se stavbou kurského chrámu) jednou s sebou vzala ke stavbě chrámu, malý Prochor spadl z vysoké zvonice. Hospodin jej však ochránil a zachoval zcela nezraněného. Když byl jindy jako dítě nemocný, zjevila se ve snu jeho matce Přesvatá Bohorodice a slíbila jí, že jej uzdraví. Brzy po této události, když kolem jejich domu procházel církevní průvod s divotvornou ikonou Přesvaté Bohorodice „Kurská - Znamení“, maminka malého Prochora vynesla z domu a on se přiložil k ikoně, a brzy na to vyzdravěl.

Ve svých sedmnácti letech se Prochor utvrdil ve svém rozhodnutí opustit světský život a vydat se na cestu mnišského života, k čemuž obdržel i matčino požehnání. Jeho matka jej požehnala velkým měděným křížem, který až do konce svého života nosil na hrudi. Po rozloučení s matkou odešel sv. Serafim na pouť po hlavních ruských pravoslavných svatyních.

V Kyjevo-pečerské lávře pak od starce Dositeje¹ obdržel požehnání, aby mnišský život započal v Sarovské poustevně (monastýru), zasvěcené Zesnutí Přesvaté Bohorodice, jež byla známa svým přísným mnišským ústavem.

Po dvou letech oddaného poslušenství Prochor těžce onemocněl a dlouhou dobu odmítal pomoc lékařů. Konečně ve třetím roce Prochorovi nemoci se mu zjevila Přesvatá Bohorodice s apoštoly Petrem a Janem a uzdravila jej. V roce 1786 přijal Prochor mnišské postřižení se jménem Serafim (tzn. Plamenný) a v následujícím roce byl rukopoložen na jerodiákona. Při své jerodiákonské službě byl Pánem poctěn spatřit při bohoslužbě svaté anděly i samotného Pána Ježíše Krista. V roce 1793 byl rukopoložen i na jeromonacha.

Ve stejném roce odešel do samoty, kde se zcela uzavřel před vnějším světem. Sv. Serafim se usídlil v malé lesní kelii a v plném soustředění se oddával modlitbě k Bohu, k Přesvaté Bohorodici a ke svatým. V jeho duchovním zápase jej nepřemohl ani ďábel, a to ani tehdy, když sv. Serafim více než tisíc dnů a nocí klečel na kameni, s rukama pozdvihnutýma k nebi, a modlil se «Bože, buď milostiv mně hříšnému». Zlý duch se jej proto snažil přemoci alespoň tělesně: jednou jej přepadli zlí zloději, kteří jej zbili až k smrti. Boží Matka jej ale uzdravila i potřetí, a ti, kteří jej přepadli, se za ním vrátili a činili pokání.

Po svém uzdravení se ctihodný Serafim znovu vrátil do své lesní kelie, kde pokračoval v modlitebním životě; více než tři roky zachovával tvrdou askezi v naprostém mlčení.

V roce 1810, po patnáctiletém pobytě v lesní samotě, konečně otevřel dveře své kelie a byl nápomocen všem, kteří potřebovali útěchu ve svých duchovních, ale i tělesných strastech. Za svou lásku k Bohu, pokoru a i oddaný duchovní zápas jej Pán učinil hodným dalších duchovních darů (charismat) – dar jasnozřivosti a činění zázraků.

V roce 1825 se mu opět zjevila Přesvatá Bohorodice, spolu se světiteli Klimentem Římským a Petrem Alexandrijským, a nařídila mu zcela ukončit jeho přísné „zátvornictví“. Ctihodný Serafim od těch chvil přijímal všechny, kteří za ním přicházeli pro radu a duchovní útěchu, a všechny s láskou nazýval «Radosti moje, poklade můj».

Jeho útěšná slova, jimiž obdarovával příchozí, byla vždy založena na slovu Božím, utvrzena na dílech svatých Otců a prodchnuta příklady světců. Všechny poutníky vždy poučoval o tom, aby neochvějně stáli ve víře, a objasňoval jim, v čem spočívá svaté Pravoslaví. Svatý Serafim se duchovně staral o sesterstvo budoucího velkého a slavného ženského Divějevského monastýru. Přesvatá Bohorodice jej krátce před smrtí uvědomila o přesném dni jeho zesnutí. Roku 1833 ctihodný Serafim, v době své modlitby, když klečel před ikonou Boží Matky, předal svoji duši do rukou Hospodina. Na přímluvy ctihodného Serafima se už na jeho hrobě konaly mnohé zázraky, uzdravení a znamení, jež pokračují až do dnešních dní…

V roce 1903 byl sv. Serafim připočten k zástupu svatých. Jeho církevní památku slavíme 2. ledna a 19. července dle juliánského kalendáře.

 
_____________________________________________________________

¹Ctihodná Dositeja Kyjevská (Darja Tjapkina) vedla asketický život v 18. století v Kyjevo-Pečerské lávře pod jménem rjasoforného mnicha Dositeja; památka 25. září / dle 8. října.

Tropar hl. 4.

Od své mladosti zamiloval sis Krista, otče blažený, Tomu jedinému plamenně sloužit jsi zatoužil, s neustávající modlitbou a námahou jsi vedl svůj zápas v pustině, srdcem slitovným lásku Kristovu jsi získal, a díky tomu ses zjevil jako milovaný vyvolenec Boží Matky. A proto k tobě vzýváme: Spasiž nás svými modlitbami,  Serafíme, ctihodný otče náš.

Modlitba 1.

Podivuhodný otče Serafíme, veliký sárovský divotvůrče a všem k tobě utíkajícím se vnímavý a bystrý pomocníku! Ve dnech tvého pozemského života od tebe nikdo bez útěchy anebo tvé dobré pomoci neodešel, jakož i patření na tvou tvář a poslech tvého laskavého hlasu bylo pro všechny nadmíru libé.

Kromě tohoto v tobě přebýval i dar prozíravosti a převeliký dar uzdravování nemocných duší. Když tě po té povolal Bůh od tvých pozemských zápasů k nebeskému odpočinku, tvoje láska k nám ani trochu nezeslábla. Není ani možné vyčíslit množství zázraků, které se rozmnožily jako hvězdy nebeské, neboť se zjevuješ po celé naší zemi Božím lidem a obdarováváš je uzdravením. Proto i my k tobě vzýváme: Tichý a mírný Boží služebníku, smělý k němu prosebníku a modlitebníku, nikdy neodmítej ty, kteří vzývají tebe, povznes za nás mocnou svoji modlitbu k Pánu mocností, nechť nám daruje vše dobré, potřebné jak v tomto životě, tak i ke spáse duševní. Nechť nás ochrání před upadnutím do hříchů a naučí nás skutečnému pokání, abychom bez klopýtnutí mohli vejít do věčného, nebeského Království, kde ty nyní záříš v nezacházející slávě, a tam opěvovat se všemi svatými Životodárnou Trojici na věky věkův. Amen.

Modlitba 2.

Veliký oblíbenče Boží, ctihodný a bohonosný otče náš Serafíme! Shlédni s výsosti nebeské Slávy na nás, pokorné a nemohoucí, mnohými hříchy obtěžkané, a prosící o tvoji pomoc a útěchu. Skloň se k nám ve své dobrodušnosti a pomoz nám Hospodinova přikázání neporušeně plnit, Pravoslavnou víru pevně zachovávat, pokání v našich hříších Bohu vroucně přinášet, v křesťanské zbožnosti blahodatně prospívat a být důstojnými tvého modlitebního za nás zastání před Bohem. Světče Boží, vyslyš nás modlící se s vírou a láskou k tobě a nepřezírej nás mající potřebu ve tvém zastání. Nyní, i v čase našeho skonání nám pomáhej, zastaň se nás svými modlitbami před zlobnými útoky ďábelskými, nechť nás neovládne jejich síla, ale dej, ať skrze tvoji pomoc můžeme následovat blaženost rajských příbytků. Na tebe nyní vkládáme své naděje, otče milosrdný, budiž nám v pravdě průvodcem ke spáse a přiveď nás díky svému zastání u trůnu Přesvaté Trojice k nezacházejícímu Světlu věčného života. Abychom oslavovali a opěvovali se všemi svatými poklony důstojné jméno, Otce i Syna i Svatého Ducha, na věky věkův. Amen.

 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.