Životy Svatých

Ctihodný Sebastián, 

vyznavač Karagandský († 1966)

památka 6. / 19. dubna v den jeho zesnutí, 9. / 22. října v den vyzdvihnutí jeho svatých ostatků v roce 1997 a rovněž v den památky svatých nových mučedníků a vyznavačů ruských

Ctihodný vyznavač Sebastián Karagandinský se narodil roku 1884 v Orlovské gubernii, v chudé rodině zemědělců. Když mu bylo pět let, zemřeli mu rodiče, a od té doby se o něj staral nejstarší bratr, v jehož rodině vyrůstal. Jeho prostřední bratr přijal mnišský postřih v Optinské poustevně, a malý Štěpán (světské jméno ctih. Sebastiana) jej tam často navštěvoval. Počátkem roku 1909 byl přijat do skytu Optinské poustevny jako kelejník ctih starce Josifa Optinského a po jeho smrti roku 1911 přešel pod duchovní vedení ctih. Nektaria Optinského a zůstal při něm až do roku 1923. Prodchnut blahodatným duchem tradice starectví Optinské poustevny byl v roce 1917 postřižen na mnicha se jménem Sebastian, v době, kdy v Rusku započaly pronásledování a krutá mučení Církve Kristovy. Už počátkem roku 1918 byla Optinská poustevna uzavřena a převedena na zemědělské družstvo. Část mnichů se stále snažila žít v monastýru, ale v roce 1923 byl monastýr definitivně zabrán bezbožným režimem a zčásti proměněn na zemědělské družstvo a zčásti na výletní letovisko. Vyhnání byli i poslední mniši. Ctihodný Sebastian byl do konce existence Optinské poustevny pod duchovním vedením ctih. Nektaria. Roku 1927 přijal otec Sebastian kněžské svěcení a po smrti ctih. Nektaria v roce 1928 odjel do města Kozlov, kde sloužil v Iljinském chrámu. Tam sloužil až do svého uvěznění. Když jej roku 1933 zatkli, při výsleších dal jasnou odpověď: «Na všechna opatření sovětské vlády se dívám jako na hněv Boží, a tato vláda je trestem pro lidi. Tyto svoje názory jsem říkal vždy, přede všemi. Je zapotřebí se modlit, modlit se Bohu a žít v lásce, a jen tehdy se od tohoto můžeme zbavit. Nikdy jsem nesouhlasil se zakrytím chrámů a monastýrů, neboť takto se rozvrací pravoslavná víra». Byl odsouzen k sedmiletému vězení, k těžké práci při těžbě dřeva, bez ohledu na jeho slabé zdraví. Přesto se pevně držel svého mnišského slibu a závazku, a jak sám říkal: «Byl jsem ve vězení, ale posty jsem nenarušoval, když přinesli kousek masa, vždy jsem jej měnil za nějaký kousek chleba». Po skončení vězení zůstává ve vesnici Velká Michajlovka pod Karagandou (Karaganda město v Kazachstánu). Zůstal v něm a staral se o tamější věřící, většinou také bývalé vězně, kteří byli do Karagandy násilně odvlečeni. Díky trpělivé práci ctih. Sebastiána byly postaveny dva chrámy, z toho při jednom byla založeno malé mnišské ženské společenství. O starci Sebastiánovi řekl arcibiskup petropavlovský a kustanajský Josif: «Otec Sebastian zde zasadil vinohrad, který vyrostl díky jeho potu a slzám. Je to sice jen malinký chrám, a z dálky není vidět, ale jako sloup hoří až do nebe».

Ač se místní komunistické vedení snažilo chrámy založené starcem několikrát uzavřít, pro velkou autoritu ctih. Sebastiana, se jim to nikdy nepodařilo.

Starec Sebastián pomáhal mnoha lidem svojí modlitbou, a o posedlých zlými duchy, které za ním přiváděli, vždy říkával: «Tady oni trpí, ale tam budou celnice procházet bez újmy…nechci z vás snímat vaše kříže, tady si vše vytrpte, no a v nebi získáte velkou odměnu». Starec velký význam přikládal modlitbám za zesnulé, vyzýval k nim proto i své spolubratry a věřící: modlete se za zesnulé, co nejvíce. Sláva Bohu za vše!

V roce 1966 přijal starec Sebastián postřižení velké schimy od vladyky Pitirima (Nečajeva), který za ním kvůli tomuto přijel. V témže roce pak zesnul v pokoji v Hospodinu a byl pohřben na místním hřbitově. Roku 1997 byl proslaven jako místně ctěný svatý Almaatské eparchie, a v témže roce byly jeho svaté ostatky vyzdviženy ze země a přeneseny do chrámu Narození Přesvaté Bohorodice, později byly umístěny do chrámu Uvedení do chrámu Přesvaté Bohorodice v Karagandě. V roce 2000 byl ctihodný starec Sebastián připočten k zástupu svatých novomučedníků a vyznavačů ruských.

 

Poučení ctihodného Sebastiána

Do samé smrti, se bojte padnutí, nespoléhejte na své síly.  Spoléhejte jedině na Boží pomoc, volajíce Boha v modlitbě, s pokorou.

+

V našich hříších a zhoubných vášních, nejsou vinnými, ani víno, ani ženy, ani peníze, ani bohatství, jak se mnohokráte někteří snaží sebe sama ospravedlnit, ale naše nezdrženlivost a naše nestřídmost.

Opilci obviňují víno, smilníci a smilnice obviňují muže nebo ženy, hamižní pak obviňují peníze, bohatí viní bohatství atd.

Až to nakonec vypadá tak, že kdyby nebylo vína, žen, peněz, bohatství, tak by hříšníci nehřešili.

Bohem je vše stvořeno a učiněno přemoudře a překrásně, avšak od nerozumného upotřebení a užívání věcí vzniká zlo.

+

Snášejte druh druha slabosti a nedostatky, v tom je spasení. Oheň se ohněm neuhasí, ale vodou. A nad zlem se vítězí láskou! Pros Boha o čistotu srdce a o odpuštění hříchů, buď zkroušený v pokání pro to co jsi učinil, považuj sebe za horšího než všichni ostatní. A přijde k tobě sám Pán a ty pocítíš takovou radost v srdci, o které svět neví.

+

Zlo nacházej v sobě a ne v druhých lidech, nebo ve věcech, se kterými ses ještě nenaučil správně jednat a zacházet.  Stejně tak i malé dítě zachází s ohněm, nebo s mečem: sebe samo popálí, sebe samo řízne.