Životy Svatých

Ctihodný Eleazar Anzerský

památka 13. / 26. ledna

Ctihodný Eleazar, se narodil ve městě Kozelsk, v rodině obchodníků. S požehnáním svých rodičů, odešel do Soloveckého monastýru, kde přijal mnišské postřižení od igumena tohoto monastýru, ctihodného Irinarcha Soloveckého (památka 17. / 30. července). V monastýru, se zjevil jeho podivuhodný umělecký dar – řezbářství, kterým pomáhal při výzdobě soloveckého chrámu Proměnění Páně. V roce 1612, s požehnáním igumena, odešel na Anzerský ostrov, kde žil zcela o samotě poustevnickým životem, neustále přebýval v modlitbě a pamatováním na Boha.

Aby se mohl uživit na zcela pustém a nehostinném ostrově, vyřezával ctihodný Eleazar dřevěné šálky, které pak nechával na přístavišti. Rybáři, kteří cestovali kolem ostrova, tyto šálky od něj brali a na oplátku za ně, mu tam nechávali zásoby jídla. Roku 1616 byl postřižen ve velkou schimu.

Mniši, kteří přicházeli na ostrov za ctihodným Eleazarem, nakonec založili na Anzerském ostrově skit, s velmi přísným mnišským ústavem způsobu života, dle starobylého vzoru. Mnišské kelije, byly postaveny daleko jedna od druhé a tamní poustevníci se spolu scházeli, jen na sobotních a nedělních bohoslužbách. Modlitba v kelii, byla spojena s těžkou tělesnou prací. Mezi učedníky ctihodného, byl jeromonach Nikita, budoucí patriarcha Nikon. Car Michail Feodorovič (1613–1645), který se dozvěděl o jeho Bohumilém a poustevnickém životě, jej pozval do Moskvy. Tam ctihodný předpověděl carovi narození syna, za což jej car štědře obdaroval a pomohl mu na ostrově postavit kamenný chrám v čest Přesvaté Trojice a monastýr. Ctihodný Eleazar, se zabýval psaním knih, sestavil a přepsal tři knihy« Цветника », ve kterých byly vepsány staré pověsti. Jemu také náleží i výklad postupu mnišského, kelejního, modlitebního pravidla. Ctihodný Eleazar zesnul ve hlubokém stáří.

Vyprávění o tom, jak jest zapotřebí děkovat Bohu, dle života ctihodného Eleazara Anzerského

Jednou takto v noci ctihodný Eleazar vyšel na zápraží své kelije, pohlédl na krásu a ticho přírody, které obklopovaly Anzerský skit, to vše ozářené překrásným světlem severní záře. Byl onou krásou dojat k slzám, a z jeho srdce, kterého se dotkla Boží láska, se vzneslo povzdechnutí modlitby: Ach Hospodine, co je to za krásu Tvého stvoření. Čím a jak, mohu já, opovrženíhodný červ, děkovat Tobě, za všechny Tvé veliké a hojné milosti ke mně?

A tu od moci modlitebního povzdechu ctihodného, se rozevřela nebesa, a jeho duchovnímu zraku, se zjevily zástupy světlonosných, beztělesných mocností, a pěly veliké slavosloví andělské: Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle. A neviditelný hlas, řekl ke ctihodnému: Těmito slovy i ty Eleazare, děkuj tvému Tvůrci a Stvořiteli.