Životy Svatých

 

Svatí mučedníci David a Konstantin,

knížata argvetská (♰ 740)

památka 2. / 15. října

Svatí mučedníci David a Konstantin, knížata z Argvetie ¹, z dětství vychováni v pravoslavné víře, byli nejen důstojnými vládci a odvážnými vojevůdci, ale také zbožnými křesťany. Svatí bratři statečně bránili Gruzii před muslimskými útočníky a dobyvateli.

Časy, ve kterých tito dva svatí bratři žili, byly jedny z nejtěžších a nejsmutnějších v historii Gruzie. Arabský vládce Marván ibn Muhammad z rodu Umajjovců, tehdy napadl Gruzii. Bratři knížata David a Konstantin, bojovali statečně, ale převaha nepřátel byla nerovná.

V roce 740, oba bratry zajali Arabové a snažili se je skrze lstivá slova i výhrůžky přesvědčit, aby přijali islámskou víru a vzdali se Krista. Zbožná knížata však díky neustálé modlitbě zůstala věrná Kristu. Muslimští dobyvatelé, poté bratry, po dobu devíti dnů, podrobili krutému mučení. Nakonec, je svázané a obtěžkané kameny, hodili do řeky Rioni, aby se v ní utopili.

Řeka Rioni, těla svatých mučedníků osvobodila od kamenů a vynesla je na břeh. Přítok této řeky, se poté zbarvil do červena a na památku té události, byl přítok pojmenován Tskaltsitela – წყალწითელა, což znamená „červená voda“.

Nad těly mučedníků, zazářily tři sloupy světla, díky kterým, pak byly objeveny.

Když místní křesťané, našli svaté ostatky zbožných knížat, uslyšeli z nebe Boží hlas, který jim říkal, aby je přenesli směrem na východ, dokud nevyjde slunce. Úsvit, pak průvod s ostatky mučedníků zastihl u spáleniště zničeného a vypleněného chrámu, kde byli bratři pohřbeni.

V XII. století, našel ostatky knížat mučedníků, během lovu, na tomto místě, zalité jasným světlem, král Bagrat.

K jejich cti, pak král Bagrat VI., nechal postavit chrám mučedníků Motsameta – მოწამეთა a na samém místě, založil také monastýr.

Svaté ostatky bratrů mučedníků, se proslavily mnohými zázraky a uzdraveními.

_

¹ Argvetie – არგვეთი, Argveti – არგუეთი nebo také Margveti – მარგუეთი je historická provincie ve východní Imeretii – იმერეთი (zhruba ve střední Gruzii). V raném středověku toto víceméně nezávislé a rozlehlé knížectví (samtavro), kterému vládli vévodové (eristavi), tvořilo hranici mezi západní Gruzií (tehdy královstvím Lazika, později Kolchidou) a Iberií (později Kartlií).