Životy Svatých

 

Ctihodný Kyriakos poustevník (♰ 556)

památka 29. září / 12. října

Narodil se v rodině presbytera Jana a jeho ženy Eudoxie, kteří žili v Korintu. Od dětství byl tichým a rozvážným, rád četl Svaté písmo, toho si povšiml jeho příbuzný Petr biskup Korintský, a postřihl ho na žalmistu.

Neustálé čtení Svatého Písma, probudilo v jeho duši lásku k Pánu, směřování a touhu po bezúhonném, Bohu milém životě. Jednoho dne, když mladíkovi nebylo ještě ani 18 let, se ho během církevní služby, hluboce dotkla slova Evangelia: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne“ (Mat 16, 24). Poté, co je uslyšel, se už domů nevrátil, tajně odešel do přístavu, kde nastoupil na loď a odplul do Jeruzaléma.

Poté, co navštívil svatá místa spojená se životem našeho Pána, prožil Kyriakos několik měsíců v monastýru poblíž Sionu v poslušenství igumena abby Eustorgia. S jeho požehnáním, se následně vydal do pouštní lávry ctihodného Euthimija Velikého.

Ctihodný Euthymij, v mladíkovi spatřil budoucí velká Boží obdarování, postřihl ho na mnicha a svěřil ho duchovnímu vedení ctihodného Gerasima ¹, který vedl odříkavý mnišský život u řeky Jordán. Ctihodný Gerasim, mu určil, aby ponejprv žil v bratrském společenství. Mladý mnich pilně plnil svá monastýrská poslušenství, vroucně se modlil, málo spal a jedl obden, živil se pouze chlebem a vodou.

Ctihodný Gerasim, měl pak ve zvyku, stejně jako i jiní mniši, odcházet během Velkého půstu, do pouště a odtud se vracet do monastýru na Květnou neděli. Po nějakém čase, začal brát ctihodný Gerasim sebou do pouště Kyriaka. Tam potom v naprosté samotě, v úplném sebeodříkání, se neustále obracely v modlitbách a zpěvech žalmů k Bohu. Každý týden, pak ctihodný Gerasim, svému učedníku, podával svaté tajiny.

Po zesnutí ctihodného Gerasima, se dvaceti sedmi letý mnich Kyriakos, vrátil do Lávry ctihodného Euthimija, ale ani Euthimij, už nebyl mezi živými. V lávře pak požádal Kyriakos o mnišskou celu, ve které žil v modlitební samotě a tichu, rozmlouval jen s mnichem Tomášem. Tomáš byl však brzy poslán do Alexandrie, kde přijal chirotinii na biskupa. Ctihodný Kyriakos strávil poté, následných deset let v naprostém mlčení.

Když mu bylo 37 let, byl rukopoložen na diákona. Poté odešel Kyriakos do monastýru ctihodného Charitona. V tomto monastýru byli všichni nově příchozí mniši přijímáni jako novici. Stejně tak, byl přijat i ctihodný Kyriakos, který to přijal s pokorou a horlivě pracoval v monastýrských poslušenstvích.

O několik let později byl Kyriakos rukopoložen na presbytera a ustanoven monastýrským kanonarchem ². V této hodnosti a poslušenství, sloužil osmnáct let. V monastýru ctihodného Charitona, pak prožil třicet let. Jeho přísný půst a naprostá mírnost, bez jakékoliv zloby, ho odlišovaly dokonce i mezi pokornými otci Lávry. Každou noc četl ve své cele žaltář a čtení přerušoval jen proto, aby odešel do chrámu na půlnoční bohoslužbu. Spal jen velmi málo.

Když svatý dosáhl věku sedmdesáti let, odešel do pouště, sebou vzal svého učedníka Jana. V poušti se poustevníci živili pouze hořkými bylinkami, které se po modlitbě ctihodného Kyriaka stávaly vhodnými k jídlu. Po pěti letech samoty, se jeden z obyvatel pouště, dozvěděl o poustevnících a přivedl k nim svého posedlého syna s prosbou o jeho uzdravení a Kyriakos ho uzdravil. Od toho okamžiku, pak za ctihodným přicházelo mnoho lidí se svými prosbami. On však vyhledával úplnou samotu a uchýlil se proto do jiné pouště, kde zůstal dalších pět let. I v této poušti však k němu začali přicházet nemocní a posedlí a svatý je uzdravoval znamením kříže a modlitbou.

Ve věku osmdesáti let, odešel ctihodný, do skryté pouště Sousakim, kde se sbíhala řečiště dvou vyschlých řek. O kterých, podle tradice mluvil ve svém žalmu svatý prorok David: „vysušil jsi mocné říční toky“ (Ž 74,15). O sedm let později k němu přišli bratři z monastýru ctihodného Charitona, s prosbou o duchovní pomoc v čase hladomoru a ničivých nemocí, které je s Božím dopuštěním, postihly. Prosili proto ctihodného Kyriaka, aby se vrátil do monastýru a pomohl jim. Svatý se vrátil a usadil v jeskyni, kde dříve žil ctihodný Chariton.

Ctihodný Kyriakos, se nevyznačoval, jen svým odříkavým životem v poušti, velmi pomohl Církvi, v zápase proti tehdy rozšířené Origenistické hereze. Modlitbou a slovem, obracel oklamané na pravou cestu a posiloval je v pravoslavné víře. Cyril, mnich z lávry ctihodného Euthimija, který sestavil Životopis ctihodného Kyriaka, byl svědkem toho, jak ctihodný předpověděl blízkou smrt vůdců hereze Nona a Leontia. To se brzy událo a tato hereze se přestala šířit. Sama Přesvatá Bohorodice, vyzývala ctihodného Kyriaka, aby zachoval v čistotě Pravoslavné učení. Zjevila se mu ve snu, spolu se svatými Janem Křtitelem a Janem Theologem a odmítla vstoupit do mnišské cely svatého, protože se v ní nacházela kniha se slovy heretika Nestoria. „Ve tvé cele, je můj nepřítel“, řekla Ona.

Ve věku 99 let, pak Kyriakos opět odešel do pouště Sousakim, spolu se svým duchovním žákem Janem. V poušti ctihodnému sloužil obrovský lev, který ho chránil před lupiči, nijak však nebyl nebezpečný, bratřím, kteří ho navštěvovali. Lev se nechal krmit z rukou ctihodného. Jednoho dne, v letním horku, vyschla veškerá voda v jámě, kam ji poustevníci v zimě sbírali, a mniši už neměli žádný jiný zdroj vody. Ctihodný Kyriakos se proto pomodlil a v tom okamžiku, se nad pouští spustil silný déšť, který jámu naplnil vodou.

Dva roky před svou smrtí, se Kyriakos vrátil do monastýru a znovu se usadil v jeskyni ctihodného Charitona. Až do konce svého života, si spravedlivý starec zachovával bodrost, vroucně zpíval při bohoslužbách ve stoje a nikdy nezahálel, buď se modlil, nebo pracoval.

Zesnul v Pánu, roku 556. Před svou smrtí, ctihodný Kyriakos, svolal k sobě bratry, všechny je požehnal a s modlitbou, odešel tiše k Pánu, když se dožil sto devíti let.

__

¹ Ctihodný Gerasim Jordánský (♰ 475). Památka 4. / 17. března. Pocházel z města Lýkie. Už v mládí se rozhodl opustit světský život a sebe zasvětit Bohu. Poté, co přijal mnišství, odešel do Egypta, do Thébské pouště. Po mnoha letech, svatý přišel do Palestiny, kde se usadil v Jordánské poušti. Zde ctihodný Gerasim založil monastýr, jehož monastýrské pravidlo se vyznačovalo velkou přísností. Sám představený, dával bratřím pozoruhodný příklad dokonalé askeze a zdrženlivosti. V čase Velkého půstu ctihodný nejedl nic, až do světlého dne Kristova Vzkříšení, kdy přijímal Božské tajiny. Když zesnul v Pánu, ctihodný Euthimij Veliký (♰ 473), dostalo se ctihodnému Gerasimovi zjevení, jak andělé, nesou duši zesnulého do nebe. Svatý asketa, jednou narazil v poušti na zraněného lva, kterého uzdravil. Lev z vděčnosti za své uzdravení, pak začal sloužit starci jako domácí zvíře a sloužil mu až do jeho smrti. Po smrti ctihodného, tento lev zemřel u hrobu ctihodného a byl pohřben poblíž jeho hrobu. Ctihodný Gerasim, pokojně odešel k Pánu v roce 475.

 

² Kanonarch. κανονάρχος z řeckého κᾰνών — kánon a ἄρχω — začínat, řídit, duchovní, který při bohoslužbách dohlíží na postup bohoslužeb. Před počátkem zpěvu na bohoslužbách, pronáší hlas a verše z bohoslužby, které následně zpívá církevní sbor.