Životy Svatých

 

Svatá mučednice Julita Caesarejská (♰ 304)

památka 31. července / 13. srpna

Svatá Julita byla bohatá vdova, která žila ve městě Caesarea v Kappadokii, během Diokleciánova pronásledování křesťanů (303–305). Jeden zámožný občan tohoto města, nepoctivý, chamtivý a hrubý muž, si přivlastnil většinu jejího bohatství: pole, vesnice, dobytek a otroky. Pohrdal veškerou spravedlností a neváhal pomlouvat, křivě přísahat a podplácet soudce, jen aby dosáhl svého cíle a zcela odebral Julitin majetek. Navzdory jeho snaze, však soud uznal všechna Julitina práva.

Tehdy ji její protivník obvinil v tom, že je křesťanka, což ji dle císařského ediktu, zbavovalo všech občanských práv. Soudce nařídil přinést kadidlo a pohanský oltář a Julitě navrhl, aby vzdala úctu bohům císařství, aby tak zůstala pod ochranou zákona.

Svatá však moudře usoudila, že je nemoudré vzdát se věčného života, kvůli záchraně pomíjivého bohatství, a bez váhání soudci odpověděla: „Ať to všechno pomine, ať zahyne život, sláva i bohatství tohoto světa, nic mě nedonutí zříci se svého Spasitele a Boha, který stvořil vše na zemi“.

Nemohlo ji nic odradit, na všechny návrhy odpovídala: „Jsem služebnice Kristova“. Poté bylo rozhodnuto, odevzdat ji plamenům. Julita s radostí vyšla k ohni a ostatní křesťany, které potkala na cestě, povzbuzovala svými slovy: „Jsme stvořeni ze stejné podstaty jako muži, stejně jako oni jsou k obrazu Božímu. Ctnost je ženám stejně dostupná jako mužům. Tělo z Adamova těla, kost z jeho kostí, musíme Pánu nabídnout mužskou rozhodnost a pevnost, odvahu a trpělivost“. Potom radostně vstoupila do ohně, jako by vstupovala do třpytivé svatební komnaty. Plameny ji pohltily, zatímco její duše zamířila k Ženichovi. Její tělo však zůstalo nezraněno, na znamení neporušitelnosti slíbené vyvoleným.

Na místě její mučednické smrti byl postaven chrám Boží, považovaný za nejkrásnější chrám ve městě. Později na nádvoří tohoto chrámu vytryskl pramen, jehož voda měla zázračné vlastnosti.