Životy Svatých

 Svatí čtyři mučedníci mediolánští,

Gervasius, Nazarius, Protasius a Celsus (♰ 68)

památka 14. / 27. října

Svatý Nazarius žil v Římě, za vlády císaře Nerona (54 – 68). Pocházel z bohaté a urozené rodiny, jeho otce Afrikana a matku Perpetuu, obrátil na křesťanskou víru apoštol Petr. Sám Nazarius, byl pokřtěn římským biskupem svt. Linusem (♰ 79).

Když dosáhl dvaceti let, opustil Nazarius Řím, aby obcházel města tehdejší Itálie a hlásal Blahou zvěst o Vzkříšeném Kristu. Takto přivedl k poznání pravdy mnoho pohanů, které i pokřtil.

O deset let později, když se vypravoval do města Placentia (dnešní Piacenza), potkal svaté bratry dvojčata Gervasia a Protasia. Ti se nacházeli ve vězení v Mediolanu (dnes Milán) z příkazu místodržícího Anulina.

Tito dva svatí bratři, dvojčata Gervasius a Protasius (Gervác a Protác), se stali známými po celé zemi jako divotvůrci a chrabří Kristovi apoštolové. Narodili se ve městě Mediolan do rodiny bohatých římských občanů a posléze svatých mučedníků Vitalise a Valerie (památka 29. dubna / 12. května).

Když osiřeli, poté, co jejich rodiče byli umučeni pro křesťanskou víru, rozdali majetek chudým, propustili otroky a oddali se půstu a modlitbě. Za vyznávání Krista, byli poté pohany uvězněni. Bratři se ve vězení vzájemně podporovali k budoucímu přijetí mučednictví. Ve vězení je navštěvoval svatý Nazarius a zmírňoval jejich utrpení, jak jen mohl. Když se však o těchto návštěvách svatého Nazaria, dozvěděl místodržící, nařídil, aby byl Nazarius zbičován a vyhnán z města.

Tehdy hlasatel Božího slova Nazarius, zamířil do Galie. Přišel do města Cimiez nedaleko Nice, kde přivedl velkou část obyvatel k víře. Tam mu pak také jedna manželka významného měšťana svěřila své dítě. Položila malého chlapce k jeho nohám a řekla: „Vezmi toto dítě s sebou. Ať tě následuje, kamkoli půjdeš, aby byl hoden předstoupit, před Kristův trůn.“ Nazarius přijal chlapce s vděčností, neboť takto získal věrného učedníka a pomocníka. Pokřtil ho jménem Celsus a spolu s ním šel šířit Kristovo Evangelium do dalších míst Galie.

Na této své cestě, pak byl Nazarius, pro šíření Božího slova uvězněn. Když se ho soudce zeptal, jaké je národnosti a jaké má postavení, odpověděl takto: „Jsem původem Říman, avšak jsem křesťan a ctím Ukřižovaného“. Tehdy místodržící ve vzteku z této smělé odpovědi, popadl malého Celsia a začal ho nemilosrdně bít. Malý Celsius, však na to s moudrostí starého muže, řekl: „Bůh, kterého uctívám a skláním se před ním, tě za toto potrestá, neboť jsi nespravedlivý soudce“. Poté byli vydáni k tomu, aby je divoká zvěř roztrhala na kusy, ale ta se svatých ani nedotkla.

Nehledě na všechna nebezpečenství, která je potkala, nakonec díky pomoci manželky místodržícího, která měla zjevení, všem těmto nástrahám Nazarius i Celsus unikli.

Svou cestu, pak namířili do Trevíru, kde kde pokračovali ve svém díle a všude hlásali Boží milost, skrze Kristovo jméno. To, se pak znovu stalo důvodem jejich dalšího zatčení. Na příkaz císaře Nerona, byli svatí posláni do Říma. Tam byli po výslechu hozeni do jezera. Ze kterého, se jim, ale podařilo dostat a tak znovu pokračovali na své cestě, přecházeli z města do města, až došli do Mediolána.

Tam, se znovu ve vězení setkali s Gervasiem a Protasiem, kteří se už připravovali k poslední zkoušce svého mučednictví. Jejich návštěva, byla, ale oznámena Neronovi a ten nařídil, aby svatému Nazariovi i Celsusovi, setnuly hlavy.

Duše mučedníků, se naplnili radostí z nadcházejícího setkání s Pánem, skrze obecenství s ním, v utrpení a strádání. Dokonce i mladý Celsus, stejně jako ostatní, byl připraven vydržet jakákoli muka pro lásku Kristovu.

Všichni čtyři, pak na místo popravy, vyšli s radostí, jako by mířili na velikou slavnost. Když pak byly mučedníkům setnuty hlavy, vzdávajíce přitom díky Bohu. Celsus tehdy dosáhl devíti let a sedmi měsíců. Jeden křesťan jménem Filip, poté vzal těla mučedníků a pohřbil je ve svém domě.

O mnoho let později, za vlády svatého císaře Theodosia II. (♰ 450), svt. Ambrož, biskup mediolánský (♰ 397), zjevením shůry nalezl ostatky svatých mučedníků Gervasia a Protasia.

Tyto svaté ostatky, které prosluly mnoha uzdraveními, byly následně slavnostně přeneseny do milánské katedrály. V čase přenesení těchto ostatků 19. června / 2. července roku 386, byl uzdraven jeden slepý a dva, co byli, posedlí běsy, byli těchto neduhů zbaveni. O několik let později, pak svt. Ambrož dal přenést i svaté ostatky mučedníků Nazaria a Celsusa, které byli do té doby pohřbeni v jedné zahradě za městem.

Na přímluvy a modlitby Tvých svatých, Pane, osviť duchovní oči naše, abychom chodili ve světle tváře Tvé a ve jménu Tvém, se radovali na věky. Amen.