Životy Svatých

Svatý mučedník Pankrác římský (♰ 304)

památka 12. / 25. května

Stejně jako u mnoha jiných raně křesťanských svatých je o mučedníkovi Pankráci známo jen málo a to, co je známo, pak přímo souvisí s okolnostmi jeho mučednické smrti.

Tento svatý mučedník, čtrnáctiletý mladík Pankrác (Παγκράτιος, Pancratius, Pancras), pocházel z Frýgie. Tam se narodil se okolo roku 289 v maloasijském městě Synnada v bohaté římské rodině. Matka chlapci zemřela při porodu a otec, když mu bylo osm let. Poté zůstal ve výchově svého strýce Dionýsia, se kterým společně dorazil do Říma, kde pak společně přijali i svatý křest.

Během pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána ¹, odmítl Pankrác přinést oběť pohanským bohům. Nenechal se dokonce přesvědčit ani samotným císařem, který mu nabízel bohatství i dobrou budoucnost, když takto učiní. Když Pankrác všechno toto zcela jasně odmítl, rozzuřený císař nařídil, aby byla svatému Pankráci setnuta hlava.

To se událo na cestě Via Aurelia ² za městskými hradbami, okolo roku 304, kdy tomuto chlapci, bylo asi 14 let. Římská matrona ³ Ottavilla, poté vykoupila tělo mučedníka a pohřbila ho v nedalekých katakombách.

Úcta ke svatému Pankráci v Římě byla známá již od V. století. Papež Symmachus (498-514), dal nad hrobem mučedníka, v VI. století, postavit baziliku. Tato bazilika a katakomby pod ní, nesou od té doby jméno svatého - Basilica di San Pancrazio - Catacomba di San Pancrazio. Svaté ostatky mučedníka, tam jsou dodnes.

Když papež svt. Řehoř Veliký, vyslal na misii do Anglie, svt. Augustina z Canterbury (♰ 604), daroval mu část ostatků svatého Pankráce, v důsledku čehož se svatý Pankrác, stal jedním z nejoblíbenějších svatých také v Anglii.

V lidové tradici, je pak tento svatý mučedník i jedním z prvních "ledových mužů". Ledoví muži, je památka svatých v období mezi 12. a 14. květnem, k němuž pranostiky vztahují poslední jarní mrazy. 12. / 25. května, to je památka svatého mučedníka Pankráce římského (♰ 303), 13. / 26. května, svt. Serváce, biskupa z Torengen a Maastrichtu (♰ 384) a 14. / 27. května, svatého mučedníka Bonifáce z Tarsu, římského (♰ 290). Svatý Bonifác je v tento dne slaven dle kalendária římské církve, v pravoslavném kalendáriu se jeho památka připomíná 19. prosince/ 1. ledna.

________________

 

¹ Velké pronásledování. Velké pronásledování. Pronásledování křesťanů, započaté za císaře Diokleciána v roce 303, pokračovalo dále, jeho nástupci, a to až do roku 313. Jednalo se o poslední a nejtěžší pronásledování křesťanů v Římské říši. V roce 303 vydali tetrarchové Dioklecián a Maximián, Galerius a Constantius Chlorus edikt, který právně zrušil občanská práva křesťanů a požadoval po nich dodržování tradičních římských náboženských zvyklostí. Následně byly vydány nové edikty proti duchovenstvu a také zavazovaly všechny obyvatele říše k provádění pohanských obětí. Intenzita pronásledování se v rámci říše měnila - v Galii a Británii, kde v té době vládl Constantius, byl splněn pouze první edikt, ve východní části říše to bylo stále vážnější. Trestní zákony byly postupně zrušeny a předpokládá se, že milánský edikt vydaný svatým císařem Konstantinem Velikým v roce 313, toto období definitivně ukončil.

² Via Aurelia. Bývalá římská cesta, která spojovala Řím s městy Cosa a Pisa. Její délka byla 336 km.

³ Římská matrona. Byl ve starověkém Římě čestný titul svobodně narozené vdané ženy, která se těšila dobré pověsti a patřila k vyšší vrstvě. Slovo matrona, pochází z latinského mater – matka. Matrona (matris familias) byla pod patronací – záštitou, mužské hlavy rodiny (pater familias) a zaměřovala se na péči o děti, členy domácnosti a o domácí hospodářství. Matrona se zpravidla nemohla zapojit do politických nebo státních aktivit.