Životy Svatých

Ctihodný Simeon Dajbabský (♰ 1941)

památka 19. března / 1. dubna

Narodil se roku 1854, ve městě Cetinje (Цетиње), ve svatém křtu dostal jméno Sáva. Své vzdělání získal v monastýrské škole v Cetinje. Později se učil v Kyjevském duchovním semináři a poté, i na tamní duchovní akademii, kdy se nechal inspirovat životy a asketickými zápasy zakladatelů a ctihodných otců Kyjevské lávry ¹.

V Kyjevo-pečerské Lávře, přijal v roce 1877 v den svátku Sboru třech učitelů a hierarchů mnišský postřih. V den památky mučedníka Trifona, byl rukopoložen na jerodiákona a na svátek Obětování Páně, byl rukopoložen na jeromonacha. V roce 1888, se vrátil do Cetinje, kde mu byla přidělena služba v monastýru svt. Mikuláše Vranjina ², o rok později sloužil v monastýru Ostrog ³, kde vyučoval v tamější mnišské škole, kterou založil vladyka Mitrofan (Ban), arcibiskup Cetinský, metropolita Černohorský a Primorský, Brdský a Skenderijský (♰ 1920). V tomto období, pak vykonal i dvě důležité poutě, na Svatou horu Athos a do Svaté země.

Na základě zázračného vidění, které bylo Bohem zjeveno pastýři Petkovi, pak započal jeromonach Simeon ke konci XIX. století stavbu chrámu na místě dnešního monastýru Dajbaba ⁴. Jeromonach Simeon, pak po zbytek svého života strávil službou v nově zjeveném monastýru Dajbaba.

Ctihodný Simeon, v nově založeném monastýru přebýval v neustálé práci, půstu a modlitbách. Jeho prací bylo také psaní ikon, kdy ikonami rozepsal stěny a klenby jeskyní, ve kterých žil. Postupem času, se o něm začalo mezi lidmi šířit vědomí, jako o svaté Božím člověku. Lidé se k němu obraceli se svými těžkostmi, hledali duchovní rady a modlitby. Ctihodný, se tehdy ukázal jako hluboký znalec tajemství lidské duše. Z jeho pohledu na člověka, čišela laskavost, nepředstíraná láska a neutuchající starost o lidskou duši, zvláště pak o ty, kteří v životě mnohé vytrpěli.

Jako hlavní cíl své služby si vytyčil pomoc druhým v boji proti hříchu, kdy pak on sám, svým osobním příkladem ukazoval ostatním cestu. Po mnoha letech bdění, půstu, neustávajících modliteb a asketických zápasů, se mu dostalo od Boha darů duchovní prozíravosti, poznával věci budoucí skrze dar Boží prozřetelnosti a dovedl také, nahlédnout do tajemství lidí i jejich myšlenek. Tyto Boží dary pak užíval k tomu, aby pomáhal, zklidnil a utěšil světem zmatené svědomí těch, kteří se k němu obraceli o pomoc, aby je přivedl zpět k životu skrze světlo Kristova evangelia.

Stal se známým přímluvcem a modlitebníkem, jehož upřímné modlitby, blahodárně mnohým pomáhaly. Skrze jeho modlitby se uzdravovali nemocní, skrze jeho modlitby, byly od věřících odháněny mnohá pokušení a neštěstí. Jeho vzhled, byl prodchnut tichou a jasnou dobrotou, která utěšovala a dávala člověku do srdce radost.

Nejvýznamnější srbští teologové XX. století, jej měli ve velké úctě a dávali ho za příklad. Svatý vladyka Nikolaj (Velimirović) jej nazýval „svatým mnichem“ a ctihodný Justin (Popović) v létě roku 1937, když ho poprvé navštívil, si o něm okamžitě zapsal, že „byl poctěn tím, že mohl na vlastní oči spatřit, velkého srbského Avvu ⁵ - Otce Simeona."

Za úsvitu 19. března / 1. dubna roku 1941, v úterý pátého týdne Velkého půstu, kdy se slaví památka svatých mučedníků Chrysanta a Darii, poté, co přijal svaté Kristovy tajiny, velký asketa odevzdal svou duši tiše Pánu. Ctihodný, byl pohřben ve svém chrámu, v hrobu, vytesaném do zdi, dle jeho přání.

Toto místo se pak rychle stalo místem úcty věřícího lidu, zjevovalo zázraky blahodati, které působili při uzdravování nemocných, a poskytovalo také útěchu mnohým lidským duším, které strádaly od zlých duchů.

V roce 1996, padesát pět let po jeho blaženém zesnutí, byly jeho svaté ostatky, díky úsilí Jeho Vysokopřeosvícenosti Amfilochije (Radoviće), arcibiskupa Cetinského, metropolity Černohorského a Primorského (♰ 2020), za účasti velkého počtu duchovenstva, věřících a mnoha poutníků Dajbabského monastýru, vyzvednuty a uloženy do schrány, k všeobecné úctě. Od toho roku až dodnes, se pak den zesnutí ctihodného Simeona, oslavuje jako velký svátek monastýru Dajbabe a také, jako monastýrská pouť.

V roce 2010, pak Svatý Archijerejský Sněm Srbské Pravoslavné církve, vydal své rozhodnutí o připočtení ctihodného Simeona Dajbabského do zástupu svatých. Jeho svatořečení, se událo na svaté archijerejské Liturgii v neděli 2. května 2010, v chrámu svt. Sávy na Vračaru, společně se svatořečením, ctihodného Justina Ćelijského (♰ 1979).

__________

¹ Kyjevo-pečerská Lávra (Monastýr Zesnutí Přesvaté Bohorodice). Jeden z prvních monastýrů podle data založení na Kyjevské Rusi. Byl založen ctih. Antonijem Pečerským a jeho učedníkem Theodosijem Pečerským kolem roku 1051 za vlády sv. knížete Jaroslava Moudrého.

² Monastýr svt. Mikuláše Vranjina. Monastýr Srbské pravoslavné církve z XIII. století. Nachází se na stejnojmenném ostrově Vranjina a spadá pod Metropolii Černohorskou a primorskou. Nachází se na kopci nad soutokem řeky Morača se Skadarským jezerem. Ze tří bývalých monastýrských chrámů se zachoval jeden, zasvěcený svatému Mikuláši. Spolu s několika dalšími monastýry v oblasti Skadarského jezera tvoří Vranjina celek, který se mezi lidmi právem nazývá Zetska Svatá hora.

³ Monastýr Ostrog. Monastýr Srbské pravoslavné církve z XVII. století. Nachází se v Černé hoře v horách, 13 kilometrů od města Nikšić a 15 kilometrů od města Danilovgrad, ve výšce okolo 900 metrů nad úrovní moře. Byl založen v XVII. století. V monastýru se nachází ostatky zakladatele monastýru svt. Vasila Ostrožského (♰ 1671). Monastýr Ostrog, se skládá ze dvou částí. Dolní monastýr, který byl založen v polovině XIX. století a sestává z mnišských cel a chrámu Svaté Trojice. V něm se nachází ostatky svatého nového mučedníka Stanka, dvanáctiletého chlapce, kterému Turci odsekli jeho ruce poté, co v nich držel svatý kříž a nechtěl ho pustit. Horní monastýr, je pak od dolního monastýru oddělen cestou dlouhou okolo pěti kilometrů, která prochází skrze les. Horní monastýr, byl vystavěn ve skalním výklenku, ve výšce 900 metrů nad úrovní moře. Sestává ze dvou chrámů – Povýšení Svatého Kříže (1665) a Uvedení do chrámu Přesvaté Bohorodice (XVII. stol). Chrám Uvedení do chrámu Přesvaté Bohorodice, je velmi malou kaplí, o rozměrech 3x3 metry a nachází se o něco výše na chrámem Povýšení Svatého Kříže. Právě v této kapli, prožil svt. Vasil Ostrožský, na patnáct let v modlitbách. V tomto chrámu se dodnes nachází divotvorné ostatky tohoto světce.

⁴ Monastýr Dajbabe. Monastýr Srbské pravoslavné církve, který se nachází v Černé hoře, čtyři kilometry od města Podgorice. Monastýrský chrám, je zasvěcen svátku Zesnutí Přesvaté Bohorodice. Monastýr se vyznačuje svou neobvyklou polohou, kdy je vykopán do země a má i malý jeskynní systém se zdrojem vody v hoře. Zakladatelem a prvním představeným monastýru byl ctihodný Simeon Dajbabský (♰ 1941), jehož svaté ostatky se v monastýru nachází. Monastýr byl založen v roce 1897, na místě, kde pastevec Petko (budoucí jeromonach Platon), spatřil zázračné vidění. O tomto vidění, je známo následující: „Jednoho dne přišel do monastýru Ostrog pastevec Petko, chudý rolník z vesnice Dajbabe. Tam vyprávěl otci Simeonovi o vidění, kterého se mu dostalo v roce 1890, avšak ne ve snu, ale ve skutečnosti. Na opuštěném místě, spatřil Petko muže oděného v rouchu vyšívaném zlatem a s kloboukem, na kterém byl vyobrazen kříž. Tento muž Petkovi řekl: „Nejsem ten zlý duch, jak si myslíš. Jsem svatý, zde mě zakopali a skryli kvůli Turkům. Byl jsem vladykou tohoto kraje a učedníkem velkého světce… Chci, abys mi tady postavil monastýr.“ Na to Petko, který byl chudý sirotek, odpověděl: „Jsem chudý, otče.“ „Bohatý není ani třeba. Když by bylo alespoň přání. Postavte nejprve malý chrám.“ Otec Simeon pochopil, že se jednalo o žáka svt. Sávy Srbského (♰ 1236), jehož ostatky tam mniši někde ukryli před Turky, aby nebyly znesvěceny, tak, jak se to bohužel stávalo v srbské historii za osmanského jha mnohokráte. Sám Petko, který o tomto vidění mluvil, však o této historii nevěděl nic, neboť tehdy ji znali jen vzdělaní lidé. Ctihodný Simeon se poté rozhodl chlapci při plnění vůle světce, který se mu zjevil pomoci. Tento záměr, byl také potom požehnán metropolitou a schválen černohorským králem Nikolou I.“ Dle vyprávění místních, se ještě před založením monastýru v monastýrských jeskyních nacházely křesťanské obrazy, možná ještě z prvních století křesťanství, kdy se v katakombách konaly křesťanské bohoslužby.

⁵ Abba. Hebrejsky אבּא‎, řecky ἀββᾶ. Aramejsko – syrské slovo odpovídající starohebrejskému ab – otec.