Životy Svatých

Svt. Wilfrid z Yorku († 710)

památka 12. / 25. října v den zesnutí

a 24. dubna / 7. května v den přenesení jeho ostatků do Canterbury, kolem roku 940

Svatý wilfrid, se narodil v Northumbrii, v rodině urozeného vojáka královské družiny, kolem roku 633. Dle legendy, bylo jeho narození poznamenáno zvláštním znamením, dům jeho rodičů se zdál být pohlcen požárem, když však vyděšení sousedé běželi pomoci oheň uhasit, byli překvapeni, že oheň stoupá k nebi, ale dům jím není spálen.

Ještě jako mladý se Wilfrid rozhodl, zasvětit svůj život Pánu a ve svých čtrnácti letech, vstoupil do Lindisfarnského monastýru. Poté se učil v monastýru v Canterbury. V roce 635, se rozhodl vydat se na pouť k hrobům svatých apoštolů a odcestoval do Říma, kde také pokračoval ve studiu.

Po svém putování, Wilfrid pobýval kolem tří let v Galii, ve městě Lyon, kde přijal mnišský postřih a poté se vrátil domů.

V letech 661 – 665, byl ustanoven představeným monastýru v Ripon, kde na místo tradičního keltského obřadu, zavedl kontinentální typikon a římský obřad.

Nebylo mu ještě třicet let, když ho zbožný král Aldfrith Deiry, jmenoval biskupem města Yorku. Vzhledem k tomu, že považoval keltské biskupy za schizmatiky, odcestoval do města Compiègne (město ve Francii, podél řeky Oise), kde byl dvanácti franskými biskupy rukopoložen na biskupa. Svt. Wilfrid byl horlivým představitelem a zastáncem toho římského směru církevní tradice. A proto se snažil zavést a i zaváděl, římskou tradici a vliv římského biskupa v anglické církvi. Na sněmu ve Whitby, v roce 664 byl svt. Wilfrid, nápomocen k přijetí těch rozhodnutí, která byla nakonec přijata ve prospěch Říma.

V roce 678 byl Wilfrid zbaven úřadu biskupa a měl v úmyslu, se kvůli tomu obrátit do Říma, aby tam osobně podal stížnost, byl však vyslán do Fríského království, kde pod záštitou krále Aldgisla rok kázal a obrátil mnoho lidu na křesťanství. Poté, pokračoval v cestě do Říma, kde byl papežem ospravedlněn. Avšak po svém návratu do vlasti, byl roku 680 opět vyhnán a tak odešel do Sussexu, kde šířil Kristovu blahou zvěst až do roku 686.

V tomto roce, následovalo usmíření s arcibiskupem z Canterbury, svt. Theodorem († 690), za účasti svt. Erkenwalda, biskupa londýnského († 693). Po návratu do Yorku ve stejném roce se Wilfrid znovu ujal úřadu biskupa a jako biskup působil až do roku 691, byl však v neustálém sporu se světskou mocí. V roce 692 musel znovu odejít do exilu, opět však v Římě dosáhl svého ospravedlnění.

V roce 703, sněm v Austerfieldu v jižní Northumbri, který svolal král Aldfrith, znovu rozhodl o tom, že svt. Wilfrid, opustí biskupský úřad v Yorku. Nehledě na rozhodnutí v jeho prospěch z Říma, kdy mu byla už potřetí navrácen hodnost a úřad biskupa z Yorku, Wilfrid nakonec souhlasil s rozhodnutím sněmu a přijal hodnost biskupa z Hexhamu.

Za jeho správy, se v krajích Hexhamu, umnožily monastýry, vyrostly mnohé chrámy. Na tyto velkolepé stavby, dohlížel sám svatý biskup.

Svt. Wilfrid je znám, také jako divotvůrce. V jeho životě, je zapsána zázrak, kdy ho chudá žena uprosila, aby vzkřísil její mrtvé dítě.

Poslední roky svého života, pak strávil v monastýru Riponu, kde kolem roku 710 zesnul v Pánu a byl i pochován. Okolo roku 940 byla část jeho svatých ostatků, přenesena do Canterbury.