Životy Svatých

Svatá spravedlivá Gudula Bruselská

památka 8. / 21. ledna

Svatá Gudula (Gudila, Goedele, Gudule, Goule), pocházela z rodu  Pipinovců¹. Jejím otcem byl vévoda z Lotharingie (Lotrínska) Witger, její matkou byla svatá Amalberga (Amálie) z Maubeuge². Jejími sourozenci byli, svatá Reneilda, svatá Farailda a svt. Emebert (Ablebert, Aubert).

Svatá Gudula, byla zbožná už v dětství, a byla proto dána na výchovu ke své kmotře, ctihodné Gertrudě z Nivelles. Poté co ctihodná Gertruda zemřela, se vrátila na rodinné panství Moorsel v Brabansku. Tam žila ve zbožnosti, prostotě a modlitbě.

Gudula se rozhodla neprovdat a svoji panenskou čistotu zachovat Bohu. Ze svého jmění, spravedlivě rozdávala chudým a žila asketickým způsobem života v odříkání.

Každého dne, vstávala Gudula brzo ráno, ještě za tmy, šla do chrámu na bohoslužbu, kde zůstávala až do světlého rána a po svatém přijímání se zase vracela zpět. Jednou ji takto v noční tmě, cestou do chrámu, zhasla lampa a dívka, která vždy Gudulu na cestě doprovázela, ji prosila, aby se pro tmu, která je obklopila, vrátili zpět domů. Gudula však poklekla k modlitbě a lampa poté sama zahořela a z milosti Boží, znovu zasvitlo světlo na jejich cestě na službu do chrámu.

Jednou zase, když se Gudula vracela z chrámu, na cestě potkala ženu s nemocným děťátkem v náručí, které strádalo padoucnicí. Když ho takto spatřila, vzala dítě do náruče a se slzami, se nad ním modlila. Dítě po její modlitbě vyzdravělo, promluvilo a mohlo i chodit. Gudula prosila matku dítěte, aby o tom nikomu neříkala, ta to však z velké radosti, řekla všude kolem. Mnozí pak za ní chodili a svatá uzdravovala nemocné a vyháněla běsy.

Takto jednou za ní přišla žena, která trpěla malomocenstvím a Gudulu považovala jen za čarodějku. Avšak, po rozhovoru s ní a společné modlitbě, byla své nemoci zbavena.

Její oddanost tomu, aby pomáhala potřebným a její hluboká pokora, vedly k tomu, že byla v úctě u lidí jako svatá. Lidé za ní přicházeli pro pomoc a útěchu, věřili, že je schopna činit zázraky. Vlastním příkladem sebeodříkání a pokory, ovlivnila mnoho dalších, kteří poté svá srdce obrátili k Bohu.

Dle středověkého anonymního pramene – Život Guduly «Vita Gudulae», který byl napsán v letech 1048 až 1051, je znám den jejího zesnutí (nebo pohřbení), ale bez uvedení roku. Je pouze poukázáno, že zesnula za vlády Pipina II. z Herstalu.

Když zemřela a průvod s tělem zesnulé procházel, na místo pohřbení, jeden strom, kolem kterého bylo neseno její tělo, navzdory ročnímu období rozkvetl.

Úcta, kterou měla mezi lidem své země, která ji byla projevována pro mnohé její ctnosti, už za života, vedla k jejímu připočtení do zástupu svatých už několik let po její smrti.

Na ikonách je pak svatá zobrazována s hořící lampou, která poté co byla zhasnuta nepřítelem našeho spasení, se po modlitbě svaté znovu rozsvítila. Tato lampa, nám znázorňuje lampu víry, kterou svatá Gudula nenechala skrytou (Mat 5, 15) a kterou všem svítila na cestu k Bohu. Kterou, stejně jako rozumné panny štědře zásobovala olejem svých ctností (Mat 25, 1 - 13).

Na přímluvy svaté Guduly, rozpomeň se na nás, Pane!

_____________

¹ Pipinovci nebo Arnulfingové byli během merovejského období (Merovejci byla první dynastie vládnoucí Franské říši od nastoupení Chlodvíka roku 481 do nástupu dynastie Karlovců roku 751), franská aristokratická rodina původem z Austrasie. Po roce 687 ovládli úřad majordoma královského paláce, kterým vládli stále větší mocí slábnoucím Merovejcům, až nakonec v roce 751 pro sebe uzurpovali královský trůn a založili karolinskou dynastii.

² Jak otec svaté Guduly, Witger, vévoda z Lotharingie (Lotrínska), tak i její matka svatá Amalberga (Amálie) z Maubeuge, později po vzájemném souhlasu, přijali mnišství a žili v monastýru.