Životy Svatých

 Ctihodný mučedník Simon Volomský 

(1586 - 1641)

památka 12. / 25. července

Narodil se jako Simeon roku 1586, syn zemědělce Michaila, blízko Volokolamska. V čase smuty ¹, jeho rodina zůstala bez prostředků a obživy. Svatý se přestěhoval do Moskvy, kde se vyučil krejčířskému řemeslu, potom odešel do města Velikij Usťug. Poté putoval jako poutník po monastýrech, nějaký čas žil v Soloveckém monastýru Proměnění Páně a Krasnogorském monastýru Matky Boží blízko města Pinega.

V Krasnogorském monastýru, roku 1609, přijal mnišský postřih se jménem Simon. Igumen monastýru ctihodný Makárij, dal Simonovi požehnání k poustevnickému životu. Místo pro svůj poustevnický duchovní zápas, si Simeon našel 65 km jihozápadně od města Velikij Usťug, ve Volomských lesích, u řeky Kičmeňga. V červnu roku 1613, tam Simon postavil kelii, kolem které, později vznikla, Simono – Volomská poustevna, v čest svátku Povýšení Kříže.

Nejprve zde žil pět let zcela sám, daleko od lidí. Poté, začali na toto místo přicházet další bratři. Umnožení bratrstva a založení poustevny, však vyvolalo u místních obyvatel nenávist, protože si nárokovaly zemi, na které se nově vzniklé bratrstvo usadilo. Snažili se mnichy vyhnat, ale Simon získal od cara Michaila I. Fjodoroviče darovací listinu na neobydlenou půdu, v okruhu deseti verst (10,668 km) od monastýru, pro jeho potřeby.

Po získání této listiny dostal i požehnání Rostovského metropolity Varlaama, byl postaven chrám v čest Povýšení Svatého Kříže a v roce 1620, byl ctihodný ustanoven představeným mnišské poustevny.

Darovací listina od cara, však rozepři se zemědělci neukončila. Místní zemědělci zapálili chrám poustevny a také se snažili carskou listinu ctihodnému vzít.

12. července roku 1641, když ostatní bratři monastýru, byli ještě na pouti na svátek svatého spravedlivého Prokopa Usťužského, přepadli ctihodného, který byl v tom čase sám. Ctihodný, byl ponižován, bodán, mučen a nakonec mu byla useknuta hlava.

Několik dní pak, leželo jeho tělo, ničím a nikým netknuté, ani zápachem, ani ptáky či zvěří. Když se bratři z Velikého Usťugu vrátili, nalezli tělo ctihodného mučedníka a svého představeného, před dveřmi jeho kelie.

Tělo ctihodného, pak bylo s velkou úctou a zbožností pochováno. Úcta ke ctihodnému, započala v roce 1646, po mnohých blahodatných zjeveních, které se udály u jeho svatých ostatků.

Volomská poustevna Povýšení Svatého Kříže a z ní později vzniklý větší monastýr, existovala až do poloviny 18. století, kdy byla z rozhodnutí carevny Kateřiny II. Veliké, v průběhu její sekularizační reformy uzavřena. Monastýrský chrám, potom sloužil jako vesnický chrám.

Za dvě stě let, v 70. letech 20. století, vesnice kolem dřívějšího monastýru, byly opuštěny, až zcela zpustly a chrám byl nakonec uzavřen. Přesto se však památka na Simono – Volomskou Poustevnu a jejího zakladatele, zachovala. Od počátku 90. let 20. století, přijíždějí na místo bývalého monastýru poutníci. Prací věřících, se tak podařilo vyčistit rozvaliny chrámu Povýšení Svatého Kříže, kde je nyní možno ještě na stěnách spatřit fresky ze života ctihodného Simona. Uvnitř chrámu, se pak pod zemí nachází i ostatky ctihodného.

_________________________________________________ 

¹ Smuta – Smutná doba – označení období v ruských dějinách v letech 1598 – 1613, někdy až do roku 1619, které bylo poznamenáno přírodními katastrofami, Polsko – Švédskou intervencí, těžkou politickou, ekonomickou, státní a sociální krizí.