Životy Svatých

Ctihodný Nil Sorský (♰ 1508)

památka 7. / 20. května, v den zesnutí

Narodil se roku 1433 a zesnul v roce 1508. O jeho životě před přijetím mnišského postřihu se ví jen velmi málo. Mnišský postřih přijal svatý Nil v monastýru ctih. Cyrila Bělojezerského, a právě zde se naučil mnišskému odříkavému životu pod vedením zkušeného askety starce Paisije Jaroslavova. Zde pracoval, oddával se modlitbě, poslušenství, bdění a půstu.

Po nějakém čase odešel na pouť po svatých místech, pobýval v Palestině, Konstantinopoli a došel i na Svatou horu Athos, kde prožil dlouhou dobu, přičemž převzal zkušenost místních otců-asketů. Rostl duchovním růstem, poučoval se v životech poustevníků, střízlivosti, soudnosti, duchovní vnímavosti.

Když se vrátil na Rus, už se nevrátil do Bělojezerského monastýru, ale vyhledal nedaleko pusté místo bez lidí, na řece Sora, postavil si tam kříž, vykopal studnu, postavil celu, kapli a oddal se modlitbě a duchovnímu zápasu. Brzy tam vzniklo mnišské bratrstvo podle athoského skitského typikonu (církevního ústavu, tj. pravidel mnišského života) který ctih. Nil od Svatohorců převzal. Podle pravidel ctih. Nila se mniši museli živit prací svých rukou, milodary mohli přijímat jen v krajní nouzi, dále museli odmítat přilnavost k jakékoliv věci a rozkoši, dokonce i v chrámu. Ženám nebyl do skitu vstup dovolen vůbec, držení otčin (tj. půdy v rodovém vlastnictví) se zcela zakazovalo.

Bratrstvo se usadilo kolem nevelké kaple Obětování Páně v lese, vždy v samostatných celách po jednom, dvěma, nejvíce však po třech bratrech. Bratrstvo se scházelo na celý den před nedělí a před svátky k bohoslužbě, přičemž na všenočním bdění, po každé kathismě, byly dvě až tři čtení z díla Svatých Otců, které trvalo celou noc. V ostatní dny se pak každý z bratří modlil a pracoval ve své cele. Hlavním duchovním zápasem bratří, byl zápas se svými myšlenkami a zhoubnými vášněmi, čehož výsledkem se jevil v duši rodící se pokoj a mír, v mysli jasnost, v srdci zkroušenost a láska. Ve svých písemných dílech Vyprávění svým učedníkům, kteří chtějí žít v pustině, a v Ústavu ctihodný Nil podrobně vyložil stupně tohoto spasitelného díla mysli.

První stupeň znamenal zřeknutí se světa, především pak všelikých světských rozptýlení; Druhý stupeň znamenal neustávající modlitbu, provázenou pamatováním na smrt.

Ve svém životě se ctihodný Nil vyznačoval nejkrajnější nezištností, nežádostivostí a pracovitostí. On sám vykopal rybník a studnu, ze které měla voda obnovitelnou sílu.

Ctihodný se účastnil místních sněmů Ruské církve v letech 1490 a 1503. Utíkal před poctami a slávou tohoto světa a před svojí smrtí přikázal učedníkům, aby jeho tělo hodili k sežrání divokým zvířatům a ptákům, nebo aby jej pochovali bez jakékoliv úcty na místě jeho duchovního zápasu.

Zesnul ve svých 76 letech života dne 7. května roku 1508 (v tento den 7. / 20. května slavíme rovněž jeho církevní památku). Jeho ostatky, pohřbené v monastýru jím založeném, se proslavily množstvím zázraků.