.jpg)
Svatý spravedlivý Ekvtime (Euthýmios) Takaishvili, Člověk Boží
památka
3. /16. ledna
Svatý
Ekvtime (Euthýmios) Takaishvili (gruz. ექვთიმე ღვთისკაცის ხატი) se
narodil 3. ledna 1863 ve vesnici Likhauri, v okrese Ozurgeti, ve šlechtické
gruzínské rodině Simeona Takaishviliho a Gituli Nakashidze. Již v útlém mládí
se stal sirotkem, a byl proto vychováván svým strýcem.
Od
raného dětství projevoval Ekvtime velkou vášeň pro učení. Po ukončení studia na
obecním gymnáziu se zapsal na klasickou střední školu Kutaisi.
Ekvtime
Takaishvili byl předně historikem, archeologem a osobou veřejně známou. Jeho
příspěvek k novodobým dějinám Gruzie je nesmírný.
V
roce 1887 absolvoval Petrohradskou univerzitu, konkrétně studoval na Fakultě
historie a filologie. Domů do Gruzie se pak vrátil jako doktor filozofie.
Ekvtime
Takaishvili vedl aktivní vědeckou, pedagogickou a veřejnou kariéru a věřil, že
jeho úkolem je shromažďovat materiál o historickém a archeologickém výzkumu v
Gruzii. Ekvtime Takaishvili usiloval především o to, aby se sám dozvěděl co
možná nejvíce o gruzínské historii a kultuře, a ve své akademické práci
uplatňoval teorie a metodiky těchto různých disciplín.
V
roce 1889 založil Ekvtime Exarchátní muzeum Gruzie, ve kterém byly shromážděny
starověké rukopisy, posvátné předměty, teologické knihy a kopie mnoha
důležitých fresek, které byly dříve odstraněny ze starých chrámů. Toto muzeum
hrálo významnou roli při znovuobjevování dějin Gruzínské církve.
V
roce 1907 založil Ekvtime Historickou a etnografickou společnost Gruzie, která
po několika letech nashromáždila velké množství vědeckého materiálu. Kromě toho
Ekvtime Takaishvili bojoval také za obnovu autokefality Gruzínské pravoslavné
církve a velmi přispěl k založení Státní univerzity v Tbilisi v roce 1918.
V
roce 1921, když sovětská vojska napadla Tbilisi, gruzínská vláda Menševiků
odešla do Francie a vzala s sebou historické a kulturní poklady a rukopisy.
Tento nedocenitelný národní gruzínský poklad tehdy doprovázel také Ekvtime
Takaishvili, a tím se podílel na své největší životní misi vůbec. Během svého
působení ve Francii pokračoval Ekvtime Takaishvili ve své vědecké činnosti. Již
v roce 1922 byl zvolen členem Pařížské měnové společnosti a v roce 1925 členem
Východní společnosti Francie. V letech 1937-1939 Ekvtime Takaishvili působil
jako prezident nadace, kterou sám založil. Byla pojmenována jako Gruzínské
publikace folklorních a archeologických materiálů.
Kromě
toho byl Ekvtime Takaishvili rovněž členem redakční rady časopisu Georgica.
Nicméně, i během svého pobytu ve Francii zůstávalo jeho hlavním cílem zachování
gruzínského národního pokladu, a tento vzácný historicko-umělecký poklad
skutečně vyžadoval velkou ochranu.
Britská
a americká muzea se zajímala o koupi těchto artefaktů, a dokonce Salome
Dadiani, vdova hraběte Obolenského, která byla gruzínskou princeznou,
prohlašovala, že ona je jediným skutečným dědicem celého tohoto pokladu.
Souběžně s tím začaly i související právní kroky proti Takaishvilimu. Během
druhé světové války prohledávali Takaishviliho byt také nacisté, ale nic
nenalezli. Francouzská vláda později tvrdila, že poklad by měl být darován
Muzeu v Louvru. V roce 1935 gruzínská exilová vláda oficiálně svěřila poklad
společnosti Ekvtime Takaishvili.
Ekvtime
Takaishvili žil tehdy ve velmi špatných životních podmínkách. V roce 1931
zemřela hladem jeho žena Nino, jeho věrný druh a společník. Jsa tehdy již velmi
pokročilého věku, zůstal Ekvtime v těchto těžkých chvílích zcela sám. Mnohokrát
byl na pokraji smrti, ale slib, který dal Bohu a svému lidu, mu dal sílu
přežít. V roce 1945, kdy spojenecké mocnosti získaly vítězství ve druhé světové
válce, byl čas vrátit se do Gruzie a vrátit také zpět ukrývaný národní poklad.
Na základě dohody mezi Francií a Sovětským svazem byl poklad naložen na
americké letadlo a odvezen letecky do Tbilisi. Také Ekvtime Takaishvili se
vrátil zpět do své vlasti. Letadlo přistálo na letišti v Tbilisi 11. dubna
1945.
Když
Ekvtime znovu poprvé vstoupil na gruzínskou půdu, pohlédl do nebe a klečící
políbil svou rodnou zemi. Byl znovu přijat na Státní univerzitu v Tbilisi a byl
také zvolen členem Akademie věd Gruzie. V nadcházejících letech absolvoval
mnoho veřejných projevů. V roce 1951, s nástupem komunistické ideologie v
okolních zemích, začal být Takaishvili utlačován právě ze strany sovětského
režimu. Jeho adoptivní dceru Lídu Poltojratskou mezitím zatkli Čekisté a v roce
1952 byl Ekvtime bez uvedení důvodů propuštěn z Univerzity. To mělo zásadní a
nutno říci silně nežádoucí vliv na jeho zdraví.
21.
února 1953, jen měsíc před smrtí Josifa Stalina, Ekvtime Takaishvili zemřel na
zástavu srdce. Skupinka jen asi 40 nejbližších osob ho poté doprovodila na
místo jeho odpočinku.
V
únoru roku 1963, při stoletém výročí narození Ekvtima Takaishviliho, bylo jeho
tělo vyzdviženo z hrobu a přeneseno do Pantheonu Didube v Tbilisi. Když byl
jeho hrob odkryt, přítomní si povšimli, že nejen jeho tělo, ale dokonce i jeho
oblečení a obuv zůstaly neporušené. Ostatky Ekvtimeho byly ještě jednou
přeneseny na jiné místo, tentokrát do Pantheonu v chrámu sv. Davida Garejského
v Mtatsmindě, kde přebývají dodnes.
Ostatky
jeho ženy Nino Poltojratské- Takaishvili byly později převezeny z Francie a uloženy
do společného hrobu vedle Ekvtima Takaishviliho dne 22. února 1987.
17.
října roku 2002 byl Ekvtime Takaishvili slavnostně prohlášen během zasedání
Posvátného synodu Gruzínské pravoslavné církve za svatého jako „Člověk Boží“.
V
roce 2008 byl v Tbilisi vybudován chrám zasvěcený svatému Ekvtimovi, „Člověku
Božímu“.
připravil, přeložil a redakčně podle více pramenů připravil
Michal Dvořáček
Zdroj:
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.