neděle 24. února 2019


Svatý spravedlivý  Ekvtime (Euthýmios) Takaishvili, Člověk Boží
památka 3. /16. ledna

Svatý Ekvtime (Euthýmios) Takaishvili (gruz. ექვთიმე ღვთისკაცის ხატი) se narodil 3. ledna 1863 ve vesnici Likhauri, v okrese Ozurgeti, ve šlechtické gruzínské rodině Simeona Takaishviliho a Gituli Nakashidze. Již v útlém mládí se stal sirotkem, a byl proto vychováván svým strýcem.
Od raného dětství projevoval Ekvtime velkou vášeň pro učení. Po ukončení studia na obecním gymnáziu se zapsal na klasickou střední školu Kutaisi.
Ekvtime Takaishvili byl předně historikem, archeologem a osobou veřejně známou. Jeho příspěvek k novodobým dějinám Gruzie je nesmírný.
V roce 1887 absolvoval Petrohradskou univerzitu, konkrétně studoval na Fakultě historie a filologie. Domů do Gruzie se pak vrátil jako doktor filozofie.
Ekvtime Takaishvili vedl aktivní vědeckou, pedagogickou a veřejnou kariéru a věřil, že jeho úkolem je shromažďovat materiál o historickém a archeologickém výzkumu v Gruzii. Ekvtime Takaishvili usiloval především o to, aby se sám dozvěděl co možná nejvíce o gruzínské historii a kultuře, a ve své akademické práci uplatňoval teorie a metodiky těchto různých disciplín.
V roce 1889 založil Ekvtime Exarchátní muzeum Gruzie, ve kterém byly shromážděny starověké rukopisy, posvátné předměty, teologické knihy a kopie mnoha důležitých fresek, které byly dříve odstraněny ze starých chrámů. Toto muzeum hrálo významnou roli při znovuobjevování dějin Gruzínské církve.
V roce 1907 založil Ekvtime Historickou a etnografickou společnost Gruzie, která po několika letech nashromáždila velké množství vědeckého materiálu. Kromě toho Ekvtime Takaishvili bojoval také za obnovu autokefality Gruzínské pravoslavné církve a velmi přispěl k založení Státní univerzity v Tbilisi v roce 1918.
V roce 1921, když sovětská vojska napadla Tbilisi, gruzínská vláda Menševiků odešla do Francie a vzala s sebou historické a kulturní poklady a rukopisy. Tento nedocenitelný národní gruzínský poklad tehdy doprovázel také Ekvtime Takaishvili, a tím se podílel na své největší životní misi vůbec. Během svého působení ve Francii pokračoval Ekvtime Takaishvili ve své vědecké činnosti. Již v roce 1922 byl zvolen členem Pařížské měnové společnosti a v roce 1925 členem Východní společnosti Francie. V letech 1937-1939 Ekvtime Takaishvili působil jako prezident nadace, kterou sám založil. Byla pojmenována jako Gruzínské publikace folklorních a archeologických materiálů.
Kromě toho byl Ekvtime Takaishvili rovněž členem redakční rady časopisu Georgica. Nicméně, i během svého pobytu ve Francii zůstávalo jeho hlavním cílem zachování gruzínského národního pokladu, a tento vzácný historicko-umělecký poklad skutečně vyžadoval velkou ochranu.
Britská a americká muzea se zajímala o koupi těchto artefaktů, a dokonce Salome Dadiani, vdova hraběte Obolenského, která byla gruzínskou princeznou, prohlašovala, že ona je jediným skutečným dědicem celého tohoto pokladu. Souběžně s tím začaly i související právní kroky proti Takaishvilimu. Během druhé světové války prohledávali Takaishviliho byt také nacisté, ale nic nenalezli. Francouzská vláda později tvrdila, že poklad by měl být darován Muzeu v Louvru. V roce 1935 gruzínská exilová vláda oficiálně svěřila poklad společnosti Ekvtime Takaishvili.
Ekvtime Takaishvili žil tehdy ve velmi špatných životních podmínkách. V roce 1931 zemřela hladem jeho žena Nino, jeho věrný druh a společník. Jsa tehdy již velmi pokročilého věku, zůstal Ekvtime v těchto těžkých chvílích zcela sám. Mnohokrát byl na pokraji smrti, ale slib, který dal Bohu a svému lidu, mu dal sílu přežít. V roce 1945, kdy spojenecké mocnosti získaly vítězství ve druhé světové válce, byl čas vrátit se do Gruzie a vrátit také zpět ukrývaný národní poklad. Na základě dohody mezi Francií a Sovětským svazem byl poklad naložen na americké letadlo a odvezen letecky do Tbilisi. Také Ekvtime Takaishvili se vrátil zpět do své vlasti. Letadlo přistálo na letišti v Tbilisi 11. dubna 1945.
Když Ekvtime znovu poprvé vstoupil na gruzínskou půdu, pohlédl do nebe a klečící políbil svou rodnou zemi. Byl znovu přijat na Státní univerzitu v Tbilisi a byl také zvolen členem Akademie věd Gruzie. V nadcházejících letech absolvoval mnoho veřejných projevů. V roce 1951, s nástupem komunistické ideologie v okolních zemích, začal být Takaishvili utlačován právě ze strany sovětského režimu. Jeho adoptivní dceru Lídu Poltojratskou mezitím zatkli Čekisté a v roce 1952 byl Ekvtime bez uvedení důvodů propuštěn z Univerzity. To mělo zásadní a nutno říci silně nežádoucí vliv na jeho zdraví.
21. února 1953, jen měsíc před smrtí Josifa Stalina, Ekvtime Takaishvili zemřel na zástavu srdce. Skupinka jen asi 40 nejbližších osob ho poté doprovodila na místo jeho odpočinku.
V únoru roku 1963, při stoletém výročí narození Ekvtima Takaishviliho, bylo jeho tělo vyzdviženo z hrobu a přeneseno do Pantheonu Didube v Tbilisi. Když byl jeho hrob odkryt, přítomní si povšimli, že nejen jeho tělo, ale dokonce i jeho oblečení a obuv zůstaly neporušené. Ostatky Ekvtimeho byly ještě jednou přeneseny na jiné místo, tentokrát do Pantheonu v chrámu sv. Davida Garejského v Mtatsmindě, kde přebývají dodnes.
Ostatky jeho ženy Nino Poltojratské- Takaishvili byly později převezeny z Francie a uloženy do společného hrobu vedle Ekvtima Takaishviliho dne 22. února 1987.
17. října roku 2002 byl Ekvtime Takaishvili slavnostně prohlášen během zasedání Posvátného synodu Gruzínské pravoslavné církve za svatého jako „Člověk Boží“.
V roce 2008 byl v Tbilisi vybudován chrám zasvěcený svatému Ekvtimovi, „Člověku Božímu“.

připravil, přeložil a redakčně podle více pramenů připravil Michal Dvořáček

Zdroj:

Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.