Ctihodný Patapios Thébský

Památka 8. / 21. prosince

Ctihodný Patapios se narodil v egyptských Thébách¹ zbožným rodičům, kterými byl vychován ve víře a v bázni Boží. Brzy poznal marnost tohoto světa, a tak se stalo, že když dovršil plnoletosti, odešel do egyptské pouště, kde se stal mnichem. Oddal se duchovnímu boji za očištění svého srdce od světských žádostivostí a myšlenek, pro milost a lásku Boží. Když se vzdálil do egyptské pouště, žil jen v Bohu, přebývaje v půstu, modlitbách a různých rukodělných pracích podobných ostatním pouštním poustevníkům.

Když se však zprávy o jeho ctnostném životě rozšířily mezi lidmi, začali za ním přicházet lidé v naději, že dá ulehčení jejím každodenním těžkostem a bolestem. Patapios se ale bál lidské slávy, která lidský rozum zatemňuje a od Boha oddaluje. A tak tento podivuhodný světec utekl z pouště do Cařihradu, neboť si myslel, že se lépe skryje před lidmi spíše mezi nimi, ve městě, nežli v poušti. Blízko Vlachernského chrámu v Cařihradu, u městských hradeb, si proto postavil svoji kelii. V ní se uzavřel a nikým nepoznán, jen Jediným Bohem v nepřestávající modlitbě, pokračoval ve svém přerušeném duchovním boji.

Ale tak jako nemůže zůstat skryto město ležící na hoře (Mat 5, 14), tak nezůstává skryt ani člověk pln ctností, který dostihl svatosti. Sám Bůh oslavuje ty, kteří oslavují Jeho, naplňujíc se Jeho blahodatí, dává je poznat i druhým k užitku. Tak i tento muž, ctihodný Patapios, dokonalý ve svatosti, bohatě obdařen blahodatí konání pravých divů, zjevený a oslavený Bohem, byl brzy objeven tak jako poklad ukrytý v poli (Mat 13, 44).

Jeden chlapec, slepý od narození a vedený Boží prozřetelností, přišel ke svatému a poprosil jej, aby se za něj pomodlil k Bohu, aby mu Bůh daroval zrak a on směl prohlédnout a spatřit Boží stvoření, neboť tak by mohl Hospodina lépe poznat a ještě vroucněji Ho oslavovat. Ctihodný, když viděl jeho víru, smiloval se nad ním a řekl: Ve jménu Ježíše Krista, který dává slepým zrak a mrtvým život, prozři. A v tom okamžiku prozřely oči slepého a ten oslavoval Boha a vzdával mu díky. A protože byl onen chlapec dříve znám mnohým jako slepý, nyní si ho jako vidoucího a zraku nabytého povšimlo ještě více lidí a podivovali se tomu a ptali se jej, jak se to stalo. Chlapec neskrýval jméno svého divotvůrce a dobrodince, skrze nějž se mu dostalo od Boha uzdravení. Sláva o tomto zázraku a o ctihodném se roznesla po lidech, a od té doby začali mnozí přicházet k Patapiovi, prosíce o jeho modlitby.

Jednoho člověka uzdravil Patapios od edému, když jej přežehnal křížem a pomazal olejem. Jiného mladíka pak zbavil od nečistého ducha, který ho strašně mučil a osvobodil je od něj tak, že učinil ve vzduchu svou rukou znamení kříže. Nečistý duch z Božího stvoření pak odešel jako dým, s velikým křikem. Jednu ženu, která měla na hrudi ránu a která se už plnila červy, přežehnal křížem a rovněž ji uzdravil. A mnoho dalších a jiných zázraků a divů zjevil svatý Patapios modlitbou, Kristovým jménem a znamením kříže.

Dožil se vysokého stáří, ve kterém v pokoji zesnul a odešel do Božího Království. Jeho svaté tělo bylo pohřbeno s úctou v chrámu svatého Jana Křtitele v Cařihradu, a tam spočívalo až do 15. nebo 16. stol. Poté se podivuhodným způsobem přeneslo do jedné jeskyně u města Loutraki, severovýchodně od Korintu v Řecku, kde byl poté založen monastýr ctihodného Patapia, jenž zde stojí dodnes.

 Svaté ostatky ctihodného Patápiose, v monastýru jeho jména

__________________________________________________________________________________

¹ Řecky Θήβαί – Théby, v egyptštině Vaset.

² Vlachernský chrám – Chrám Přesvaté Bohorodice Vlachernské v Konstantinopoli, v řečtině: Θεοτòκος τών Βλαχερνών: chrám byl vystaven spolu s monastýrem v 5. století (kolem roku 450) sv. císařovnou Pulcherií (Πουλχερία 399—453; svatá bohabojná Pulcherie: její památka je 10. / 23. září) v čest ikony přesvaté Bohorodice, která byla nalezena císařovnou Eudokií v Jeruzalémě a odtud byla zaslána do Konstantinopole, kde jí byl vystavěn tento chrám. V tomto chrámu bylo uschováno roucho Přesvaté Bohorodice, její pokrývka hlavy (pokrov) a část opasku. Chrám byl roku 1434 zcela zničen Turky, znovu pak byl obnoven, ač ne v původní velikosti a slávě, roku 1867, a je jedním z nejvýznamnějších svatyní řeckého pravoslaví.

Ctihodný Antipa Valaamský, Athoský

památka 10. / 23. ledna

Narodil se roku 1816 ve vesnici Kalapodešti v Moldávii, v rodině diákona jako Alexandr Georgijevič Lukian. Jeho rodiče byli velmi zbožní, ale chudí, dlouho nemohli mít děti a tak se malý Alexandr narodil jako vymodlené dítě. Od svého dětství byl zbožný, mírný a pokorný, projevoval horlivost v učení a v čtení duchovní literatury. Brzy mu zemřel jeho otec, jeho matka po smrti svého muže přijala mnišství a zesnula jako schimonachyně¹.

Alexandr byl dán matkou na učení do knihařské dílny, chlapec však viděl smysl svého bytí jinde a ve svých dvaceti letech, se rozhodl pro mnišský život.

Když se mu nepodařilo vstoupit do monastýru Neamt², byl nakonec přijat mezi bratry nevelkého monastýru ve Valašsku, kde se stal duchovním žákem zatvornika schimonacha Gedeona.

Za nějaký čas, byl postřižen se jménem Alipij, archimandritou Dimitrijem, v monastýru jménem Braz a z požehnání archimandrity se vydal na svatou horu Athos. Tam vstoupil do řeckého monastýru Esfigmen. Čtyři roky horlivě pracoval v monastýrské kuchyni, potom přešel ke svým krajanům moldavským starcům poustevníkům Nifontu a Nektárijovi. Na svaté hoře přijal velkou schimu se jménem Antipa a začal žít poustevnickým způsobem života, nalezl a získal divotvornou ikonu Matky Boží. Po nějakém čase, z prosby starce Nifonta vstoupil do Moldavského skitu³, který se v té době začal obnovovat a stavět, kde byl rukopoložen na jeromonacha, kde se staral o společný stůl monastýrské trapézy a když se nenacházel ve skytu  igumen, dohlížel na skyt jako takový a měl i povinnosti duchovníka skytu. Za nějaký čas, byl pověřen hospodářem metochu skitu ve městě Jasy, přitom se stal duchovníkem dvou ženských monastýrů. Na cestách při výběru sbírek pro Moldavský skyt, došel až do Moskvy a do Petrohradu.

V roce 1865, připlul na ostrov Valaam⁴ do skytu Všech Svatých, kde zůstal, když našel na tomto místě, mnoho společného s životem na svaté hoře Athos. Přijal na sebe službu starectví⁵, byl neustále horlivým modlitebníkem a přísným postníkem, měl dar prozíravosti.

Zesnul 10. ledna roku 1882 na Valaámu. Pohřben byl za zdí Skytu Všech Svatých, Valaamského monastýru, poblíž kaple Strádání Krista, aby věřící mohli neustále, bez omezení přicházet k jeho mohyle, prosit o pomoc a sloužit panychidy.

V šedesátých letech XX. stol, byla mohyla starce Antipy rozebrána a když v ní nebylo nalezeno nic cenného, tak byla zase zasypána zeminou, jeho náhrobní deska byla zanechána nakřivo. Země na jeho mohyle něco málo klesla a díky tomu bylo možné 14. května 1991, najít místo pohřbení starce. Když byly ostatky vyzdvihnuty z hrobu, od ostatků vycházela blahá vůně.

Při nedělním všenočním bděním 28. července 1991, byly svaté ostatky přeneseny do chrámu sv. apod. Petra a Pavla, 24. září téhož roku, byly svaté ostatky přeneseny do chrámu ctih. Sergije a Hermana Valaámských, kde přebývají dodnes.

Rumunská Pravoslavná Církev svatořečila ctih. Antipu z Kaladopešti v roce 1992, v Rumunsku také byl založen monastýr jeho jména. V Ruské Pravoslavné Církvi byl, ctih. Antipa svatořečen v roce 2000.

Svaté ostatky ctih. Antipy

_____________________________________________

¹ Schima z řeckého σχῆμα, tj. vnější vzhled, tvar. Byl prvotně název pro mnišské oblečení, později pojmenování pro mnišské přísahy, sliby.  Malá schima – mění se jméno, mnich přijímá první mnišské sliby, a plné mnišské oblečení. Velká schima – znovu se může se měnit jméno, znovu se opakují mnišské sliby, ke kterým se přidávají další, ještě přísnější, mění se i oděv, který je pro velkou mnišskou schimu zvláštní.

² Monastýr Neamt - Njamecký monastýr, ve kterém na konci XVIII. stol žil ctih. Paisij Veličkovský a ve kterém sestavil Dobrotoljubje.

³ dnešní rumunský monastýr Prodrom.

⁴ Valaam - souostroví v severní části Ladožského jezera, na kterém se rozprostírá monastýr Proměnění Páně a další skyty.

⁵ Starectví, starec - v pravoslaví povětšinou mnišský úděl, mající svůj počátek již v počátcích mnišství, v jeho kolébce, Egyptě a Palestině. V tradičním chápání potom jde o mnicha, ne vždy starého léty, ale spíše vyzrálého v duchovních otázkách, který je schopný vést druhé k nalezení spásy