čtvrtek 4. srpna 2016



Divotvorná ikona Boží Matky
„Královna všech“
(památka 18. / 31. srpna)

Divotvorná ikona Boží Matky „Královna všech“, řecky „Pantanassa“ (Παντάνασσα), se nachází na Svaté Hoře Athos v Řecku, v hlavním chrámu monastýru Vatoped¹, konkrétně nalevo od královských dveří ikonostasu. Ikona je to svými rozměry neveliká, napsaná v 17. stol., a podle tradice byla darována starcem Josefem Hesychastou² jako požehnání jeho učedníkům.
Na ikoně je zobrazena Přečistá Panna v purpurovém oblečení, sedící na královském trůnu. Na jejích rukou spočívá sedící Bohomládenec Ježíš se svitkem v levé ruce a žehnající pravou rukou. Bohorodice svojí pravou rukou ukazuje na svého královského Syna jako na Spasitele všech lidí. Za trůnem, na kterém sedí Boží Matka, jsou dva Andělé, kteří Přečistou Pannu zbožně ochraňují svými křídly.
Z vyprávění starce Josefa Hesychasta je znám první zázrak, který se stal u této ikony „Pantanassy“. Jednou do chrámu přišel jakýsi mladík, který chtěl vzdát Boží Matce úctu a poklonit se ji (někteří pak říkali, že před ikonou začal něco nesrozumitelného hovořit). Tehdy se ale stalo, že v jednom okamžiku tvář Boží Matky náhle vzplanula doslova jako blesk a nějaká neviditelná síla tohoto mladíka vrhla na zem. Když mladík celý rozechvělý vstal, se slzami v očích se mnichům přiznával, že žil daleko od Boha a že se zajímal dokonce o magii. A to, že přišel na Svatou Horu, do monastýru Vatoped, bylo především proto, že chtěl prověřit sílu své magie na svatých ikonách. Podivuhodný zásah Přesvaté Bohorodice navždy odvrátil mladíka od jeho dalších praktik spojených s magií a donutil ho, aby změnil svůj život a stal se bohabojným člověkem.
Divotvorný obraz Matky Boží „Královna všech“ je uctíván jak na Athosu, tak i daleko za jeho hranicemi. „Královna všech“ má blahodať uzdravovat nemocné rakovinou – jednu z nejstrašnějších nemocí současného lidstva. Jsou známy mnohé případy, kdy lidé, kteří byli nemocni rakovinou, se uzdravili po prosebné bohoslužbě před ikonou Boží Matky „Královna všech“. K této divotvorné ikoně se také obracejí také ti, kteří se touží zbavit magie a všeho zlého s tím spojeného, jakož i závislosti dětí na alkoholu a narkotik.

Raduj se, Královno všech, nemoci naše blahodatí uzdravující!


Tropar ikoně, hlas 4.
Ikonou Svojí, Přečestná Královno všech, darující radost, spasiž ty, kteří horlivě hledají Tvoji blahodať, Vládkyně; zbav také od bídy a nouze ty, kdož k Tobě se utíkají, od všelikých útoků ochraňuj Své stádo, které vždy volá po Tvém zastání.

Modlitba první
Ó Přeblahá, podivuhodná Bohorodice „Pantanasso“, Královno všech! Nejsem hoden, abys vešla pod střechu chrámu duše mé! Ale jsouc milostivého Boha láskyplná Matka, řekni slovo, aby se uzdravila duše má a aby se posilnilo nemocné tělo mé. Královno všech, protože Ty máš moc nepřemožitelnou a neustále se za nás přimlouváš, budiž mi ochránkyně, zastánkyně, přímluvkyně, abych oslavoval jméno Tvé, nyní i vždycky až na nekonečné věky. Amen.

Modlitba druhá
Ó Přečistá Matko Boží, Královno všech! Vyslyš mnohobolestné vzdechy naše, konané před svojí divotvornou ikonou, z dědictví svého, Svaté Hory Athos k nám přinesenou. Shlédni na služebníky své, nevyléčitelnými nemocemi a neduhy strádající, ke Tvému svatému obrazu s vírou přicházející! Jako pták, který svými křídly pokrývá svá ptáčátka, tak nyní i Ty, jsoucí vždy živá, pokryj nás svým omoforem, mnohé uzdravující. Zjev se nám svou trpělivostí a ulehčením. Tam, kde naděje mizí, staň se nám Nadějí nezpochybnitelnou. Tam, kde nás ukrutný zármutek vysiluje, tam, kde mrak a temnota zoufalství se do naší duše vkrádá, ať zasvitne nevyslovitelné Božské světlo! Malomyslné utěšuj, slabé posilňuj, kamenným srdcím obměkčení a osvícení daruj. Uzdravuj nemocný lid svůj, Přemilostivá Královno! Rozum a ruce těch, kteří nás léčí, požehnej, aby posloužili jako nástroj Všemohoucího Lékaře, Krista Spasitele našeho! K Tobě živé, která jsi s námi, se modlíme, před Tvojí ikonou, ó Vládkyně! Rozprostři ruce své, které léčí a dávají uzdravení. Radosti zarmoucených, smutku Utěšení, nechť podivuhodnou pomoc brzy přijmeme a oslavíme Životodárnou a Nerozdílnou Trojici, Otce i Syna i Svatého Ducha, na věky věkův. Amen.

_____________________________________________________________

¹ Βατοπέδι nebo Βατοπαίδι – řecký pravoslavný mužský monastýr na Sv. Hoře Athos v Řecku, druhý v hierarchii athosských monastýrů, je jedním z nejstarších, nejvýznamnějších a nejrozsáhlejších místních klášterů, nachází se na severovýchodním pobřeží poloostrova Athos, mezi monastýry Esfigmen a Pantokrator. Hlavní chrám monastýru je zasvěcen svátku Zvěstování Přesvaté Bohorodice. Kromě hlavního chrámu má monastýr ještě 16 dalších paraklisů, tj. menších chrámů čili kaplí.


² Starec Josef Hesychasta, Spileot (1897 – 1959): (prvé pojmenování znamená, v duchovním smyslu tichý, mlčenlivý, druhé pak znamená toho, kdo obývá jeskyně), patří k těm mála mnichům, kteří od samého počátku, kdy se zřekli světa, získal plnost Boží blahodati, blahodati dokonalých. Znamenitý asketa zbožnosti 20. stol., duchovní učitel a rádce mnoha athoských mnichů. Se jmény jeho učedníků je svázáno obnovení 6 z 20 athoských monastýrů a mnoha dalších za hranicemi hory Athos.
Narodil se roku 1897 ve vesnici Lefke, na ostrově Paros. Jeho otec Georgios zemřel v roce 1907 a o výchovu šesti dětí se starala matka Marie. Pro složitou materiální situaci rodiny jako mladý nedokončil školu. V roce 1914 pracoval v Pireu, potom odsloužil službu v armádě a následně se usadil v Athénách, kde pracoval jako obchodník – prodavač. Když mu bylo 23 let, začal se zajímat o duchovní literaturu. V roce 1921, rozdal, co měl, bídným a odešel na Athos, aby se stal mnichem.
V prvních měsících, po své, příchodu na Svatou Horu Athos, když se nacházel ve Vigle, v osamělé krajině nedaleko athoské Velké Lávry, kde získal drahocenný nebeský dar – navštívení Božského Světla (myšleno Táborské světlo, které představuje v souladu s texty Nového zákona tajemné Božské světlo, které se zjevilo v okamžiku Proměnění Páně, viz Mat 17, 2; Mk 9, 3; Luk 9, 29) a zároveň neustávající modlitbu mysli. Svůj život starec Josef Hesychasta zasvětil zkušenému poznávání Božské blahodati, vyhledáváním a jejím získávání.
Ve svém neustálém asketickém zápase považoval za svého hlavního nepřítele lenost, a vůbec ne pýchu. Neboť jak říkal Josef Hesychasta, lenivost ti nedovoluje duchovní plod ani sebrat a spatřit jej (plod – rozuměj Boží blahodať), zatímco pýcha jej krade potom, když jej získáš. To jest, jestliže nebudeš lenivý a budeš chtít, tak v samém počátku zakusíš z toho drahocenného plodu pamatujíc na prožitou zkušenost, a můžeš jej pak (budeš-li chtít) skrze pokání a sebeobviňování v hříších znovu získat. Jestliže vůbec nevíš a neznáš, co je to za plod, tak se ani nebudeš starat a snažit jej získat.
Nezapomenutelný starec Josef byl velikým hesychastou a asketou. Jím zavedený řád asketického života (ústav, typikon) se zakládal na příkladech velkého duchovního života starce Daniela z Kelie svatého Petra v Kria Nera a starce Kallinika Hesychasta, žijícího v Katunakii. Starec Josef Hesychasta byl svatořečen jako místně ctěný na Svaté Hoře Athos.


Žádné komentáře:

Okomentovat