pátek 29. července 2016



Svatých 7 mučedníků Makabejských
Abima, Antonína, Hurija, Eleazara, Eusebona, Alima, Marcella
a jejich matky Solomonie a učitele Eleazara
(památka 1. / 14. srpna)

Všichni strádali a byli umučeni za čistotu své izraelské víry na příkaz císaře Antiocha¹, který byl jedněmi nazýván Epifanés (vznešený, slavný), druhými pak Epimanis (nerozumný, pošetilý). Pro veliké hříchy v Jeruzalémě, hlavně kvůli odnímání kněžské moci a zločinů s tím spojených, dopustil Bůh na toto svaté město velké neštěstí. Antiochos chtěl Židům naschvál vnutit pohanskou modloslužbu a její tradice, na místo víry v jednoho živého Boha, a dělal vše, co mohl, aby se celý národ k tomuto podvolil. V této jeho zlovolné myšlence mu pomáhali i někteří věrolomní kněží a další jeruzalémští stařešinové. Jednou přišel do Jeruzaléma sám císař a nařídil, aby všichni Židé jedli vepřové maso, což se protiví Mojžíšovu zákonu. A jíst vepřové maso, to byl také očividný příznak toho, že se někdo zřekl izraelské víry. Devadesátiletý stařec Eleazar, kněz a jeden ze sedmdesáti překladatelů Starého zákona do řečtiny, nechtěl na příkaz císaře vepřové maso jíst. Byl proto mučen a upálen v ohni.
Císař, který se pak vracel do Antiochie, vzal s sebou sedm bratří, zvaných Makabejských, a jejich matku Solomonii, kteří se také jako Eleazar vzepřeli císařovu příkazu.
Sedmero bratrů se jmenovalo:  Abim, Antonín, Eleazar, Hurij, Eusebon, Alim, Marcell. Před očima jejich matky zkažený císař Antiochos jednoho syna po druhém mučil tak, že sedřel kůži z jejich tváří a tu pak vhodil do ohně. Tito bratři však chrabře vše přetrpěli, i mučení i smrt, ale víry své se neodřekli. Potom i matka, která když viděla i svého posledního tříletého syna v ohni, tak sama skočila do ohně a spálená předala svou duši Bohu. Všichni čestně strádali pro víru v jednoho živého Boha, konkrétně kolem roku 180 před Narozením Krista.



¹Antiochos IV. Epifanés byl jedním ze syrských králů řecké dynastie Seleukovců.

Žádné komentáře:

Okomentovat