Životy Svatých

Ctihodný Paisij Svatohorec

(památka 29. června / 12. července)

Narodil se 25. července 1924 ve vesnici Farasa v Kappadokii¹, v době kdy došlo k výměně obyvatelstva mezi Řeckem a Tureckem². Byl pokřtěn ctih.Arsenijem Kappadockým³, který mu také udělil jméno Arsenios a předpověděl, že toto dítě bude mnichem. V září roku 1924 rodina Eznepidisových odcestovala spolu s dalšími rodáky z vesnice do Řecka, kde se usídlila ve městě Konitsa⁴, kde mladý Arsenij vyrostl a po ukončení školy se zde stal tesařem.

V roce 1945 byl povolán do armády, ve které sloužil tři a půl roku jako radista. V té době byla v Řecku občanská válka. Po ukončení války chtěl Arsenij začít žít mnišským životem, ale nejprve musel pomoci svým sestrám.

Až v roce 1950 odešel na Svatou Horu Athos, kde se stal poslušníkem duchovníka Kirilla, budoucího igumena svatohorského monastýru Kutlumusiu⁵, který ho poslal do monastýru Esfigmenu⁶, kde byl Arsenij ještě další čtyři roky poslušníkem. V monastýru Esfigmenu přijal nakonec v roce 1954 postřižení v mnišskou řízu čili rjasu⁷ se jménem Averkij. Poté přešel do monastýru Filotheu⁸, kde se stal učedníkem otce Simeona. Roku 1956 postřihl otec Simeon Averkije v malou schimu⁹ se jménem Paisij, v čest metropolity Paisije II.¹⁰, který byl také rodem z Farasy Kappadocké.

V roce 1958 se na starce Paisije obrátili rodáci z vesnice Farasa, kteří tou dobou žili v řeckém městě Konitsa, a žádali jej, aby přišel a pomohl jim zastavit šíření protestantismu od nově příchozích misionářů. Starec Paisij jejich prosby vyslyšel a usadil se v nedalekém monastýru Narození Přesvaté Bohorodice Stomio, poblíž Konitsy, který také současně pomáhal obnovit. Když se prosba jeho rodáků k slávě Boží splnila, odešel odtud v roce 1962 na svatou horu Sinaj, kde pobyl kolem dvou let.

V roce 1964 se znovu vrátil na Svatou Horu Athos, kde se nejprve usadil ve Skytu Iverského monastýru¹¹. V lednu, na začátku roku 1966, ve Stavronikitské kalyvě¹² Čestného Kříže přijal z rukou starce Tichona (Golenkova)¹³ postřih na velkou schimy. U starce Tichona zůstal starec Paisij v poslušenství a staral se o něj až do jeho smrti, a přitom pomáhal jeromonachům, otcům Vasilisovi a Grigorijovi, z Iverského monastýru znovuobnovovat monastýr Stavronikita¹⁴. V témže roce (1966) starec Paisij těžce onemocněl a musel proto podstoupit operaci, při které mu byla odebrána část plic. Když se starec Paisij znovu vrátil na Svatou Horu, zůstal v kalyvě starce Tichona, než se poté odebral na místo svých posledních duchovních zápasů na Svaté Hoře Athos, do dnes již věhlasné kelie Panaguda¹⁵.

V polovině sedmdesátých let starec Paisij také pomáhal spolu s igumenem archimandritou Georgiem (Kapsanisem)¹⁶ jeromonachu Kosmovi Grigoriatskému¹⁷ při organizování a duchovní koordinaci misijních prací, které pod svou záštitu převzal právě svatohorský monastýr Grigoriou¹⁸ a které byly započaty v Kolwezi v provinci Katanga (původně Zair, od roku 1997 Demokratická republika Kongo). V rámci této misie bylo dosud založeno na 55 církevních obcí.

Od května roku 1978 tak otec Paisij přebýval v kelii Panaguda, jež náleží monastýru Kutlumusiu. Na toto místo za starcem přicházely tisíce poutníků. Život starce, který přijímal návštěvy svých duchovních dětí a poutníků, byl dostatečně podrobně znám. Jednou z nejzářivějších mnišských ctností ctih. Paisie Svatohorce byla jeho krajní obětavost a nezištnost.

V říjnu roku 1993 starec odjel ze Svaté Hory do monastýru sv. Jana Theologa v Suroti¹⁹. Tam nakonec i zesnul 12. července roku 1994. Pohřben byl tamtéž za chrámem ctih. Arsenije Kappadockého.

13. ledna roku 2015 Posvátný synod Konstantinopolského patriarchátu vyslyšel hlas pravoslavného lidu a jednohlasně přijal rozhodnutí o svatořečení starce Paisije. Každoroční oslava jeho památky byla stanovena na 12. července čili den jeho blaženého zesnutí.

Tropar hlas 5.

Přijal jsi oheň Božské lásky, / vše překonávajícím bojem, zcela oddal ses celý Bohu, / mnoha lidem byls útěchou, / Božími slovy jsi poučoval, / modlitbami jsi činil divy, / Paisiji Bohonosný, / i nyní se modli neustále, / o všem širém světě, ctihodný.

Kondak hlas 8.

Na zemi jsi žil jako Anděl, / láskou jsi zazářil, ctihodný Paisiji, / mnichů veliké utvrzení, / věřícím vůdce k svatému životu, / celému světu zjevil ses nejsladší útěchou, / proto k tobě voláme: / raduj se, otče všeho světa. 

 _________________________________________________________________________________

¹ Kappadokie - území, ležící ve vnitrozemí Malé Asie, v dnešním Turecku

² Řecko-turecká výměna obyvatelstva – vynucená a nedobrovolná výměna obyvatelstva Řecka, Turecka a Bulharska v roce 1923. Výměna se stala následkem porážky Řecka ve 2. Řecko-turecké válce (1919 – 1923) a uzavřením Lausannské smlouvy. Do řecké historiografie pak vešla pod názvem Maloasijská katastrofa - Μικρασιατική καταστροφή. Výměna zasáhla okolo 2 miliónů obyvatel a měla nucený a nedobrovolný charakter, hlavně ve vztahu k řeckému obyvatelstvu Malé Asie a Východní Thrákie. Hlavním cílem této výměny byla homogenizace národnostního složení států, které vznikly na území bývalé Osmanské říše a zabránění rozvoje separatizmu ze strany potenciálních etno-religiozních menšin.

³  Ctihodný Arsenios Kappadocký žil na konci 19. a na počátku 20. stol. Svatořečen roku 1986, jeho památka je 28. října / 10. listopadu

⁴ Konitsa - Κόνιτσα, město v Epiru, na severozápadě Řecka, 66 km od Janiny, poblíž albánských hranic.

⁵ Kutlumusiou - monastýr na Svaté Hoře Athos, šestý v hierarchii svatohorských monastýrů. Hlavní chrám monastýru je zasvěcen svátku Proměnění Páně. Nachází se v polovině severovýchodního Svahu Hory Athos, poblíž Karyés (Karea) – ústředního místa, kde se schází mnišská rada (Protaton).

⁶ Esfigmenou  - monastýr na Svaté Hoře Athos, osmnáctý v hierarchii svatohorských monastýrů. Nachází se na východní části Athosského poloostrova, hlavní chrám je zasvěcen svátku Nanebevstoupení Páně.

⁷ Říza – rjasa, z řec. ράσον je vrchní nebohoslužebný oděv duchovních a mnichů, která je dlouhá až k patám, široká, prostorná s dlouhými rukávy, tmavé barvy. Přijetí mnišské řízy - rjasy je po poslušenství dalším přípravným stupněm k mnišství.

⁸ Filotheou - jeden z dvaceti pravoslavných svatohorských monastýrů, ve svatohorské hierarchii zaujímá 12. místo, nachází se na severovýchodní straně Athoského poloostrova. Hlavní chrám monastýru je zasvěcen svátku Zvěstování Přesvaté Bohorodice.

⁹ Schima z řeckého σχῆμα, tj. vnější vzhled, tvar. Byl prvotně název pro mnišské oblečení, později pojmenování pro mnišské přísahy, sliby. Malá schima – mění se jméno, mnich přijímá první mnišské sliby a plné mnišské oblečení. Velká schima – znovu se může měnit jméno, znovu se opakují mnišské sliby, ke kterým se přidávají další, ještě přísnější, mění se i oděv, který je pro velkou mnišskou schimu zcela specifický.

¹⁰ Paisios II. - metropolita Kaisareijský. Narodil se ve vesnici Farasa v Kappadokii. Učil se v duchovní škole při monastýru sv. Jana Křtitele a potom v Konstantinopoli, kde byl rukopoložen na diákona a kněze. Roku 1832 byl rukopoložen na metropolitu Kaisareijského – Cesaerského. Byl neohroženým bojovníkem za záchranu a zachování helénismu ve své eparchii.

¹¹ Iverský monastýr neboli Iviron řecky - Μονή Ιβήρων. Řecký pravoslavný monastýr na Svaté Hoře Athos, třetí v hierarchii svatohorských monastýrů. Nachází se na severovýchodě ostrova, byl založen v letech 980 - 983 ctihodnými Janem – Čordvaneli a Janem Svatohorcem. Do roku 1015 se monastýr nazýval Lávrou Klimenta (Λαύρα τοῦ Κλήμη, τοῦ Κλήμεντος),  poté Lávrou Evfimija (Λαύρα τοῦ κῦρ Εὐθυμίου) a od roku 1020 Lávrou Ivera, tj. ctih. Jana Svatohorce, monastýrem Iverců  tj. Gruzínů, od  Iverie - Ibérie (gruzínsky: იბერია, latinsky: Iberia, řecky: Ἰβηρία byl římský a řecký název pro starověký gruzínský stát Kartli, který existoval od 4. století př. n. l. do 6. století n. l. Tento název byl později zkrácen na Iviron.

¹² Kalyva – řecky Καλύβα, doslovně chýše, je samostatný příbytek či domek na Sv. Hoře Athos, určená pro život mnichů (jednoho až šesti). Většinou má každá kalyva několik pokojů, součástí je i domovní chrám; žije se zde podle vlastních pravidel. Několik takovýchto kalyv pak tvoří skyt.

¹³  Starec jeroschimonach Tichon ( Golenkov) - svatohorský mnich, který se narodil roku 1884 v carském Rusku. V roce 1908 přišel na Svatou Horu Athos, kde přijal mnišství v Kelii Burarezi, jiný název je kélie svt. Mikuláše divotvůrce - Belozorka, spadá pod Chilandarský monastýr. Vedl duchovní zápas a boj na Karulii, poté přešel do kalyvy monastýru Stavronikita, kde později nechal vystavět domovní chrám posvěcený Čestnému Kříži. Zesnul 20. (7.) září roku 1968. Jeho život, stejně jako i mnohé další sepsal ctih. Paisij v knize: Otcové svatohorci a svatohorské historie.

¹⁴ Monastýr Stavronikita - pravoslavný řecký mužský monastýr na Sv. Hoře Athos v Řecku, 15-tý monastýr v hierarchii athosských monastýrů, byl založen v 10. století. Svůj název získal podle tradice tak, že na jeho místě žil kdysi poustevník Nikita, který dělal kříže (Σταυρονικήτα – kříž Nikity). Nejdříve byl monastýr zasvěcen sv. Janu Křtiteli, byl ale zcela zničen v době křížových výprav. Monastýr tak, jak jej známe dnes, založil konstantinopolský patriarcha Jeremiáš I.

¹⁵ Kelie Panaguda se nachází na vrcholku nevelkého kopce, uprostřed husté zeleně, nedaleko od stezky, spojující Karyés (Karea) s Iverským monastýrem, naproti skytu sv. Pantelejmona. Chrám této kelie zaujímá její jihovýchodní roh a je posvěcen svátku Narození Přesvaté Bohorodice (proto se i kelie jmenuje – Panaguda – což znamená malá Panagie. Velkou Panagií se pak nazývají chrámy a monastýry, posvěcené svátku Zesnutí Přesvaté Bohorodice. Panaguda je pak na severu Řecka zdrobnělinou slova Panagia).

¹⁶ Archimandrita Georgios (Kapsanis) - igumen Monastýru sv. Řehoře na Svaté Hoře Athos v letech 1974 – (+)2014, kandidát teologie. Známý teolog a církevní spisovatel konce 20. a počátku 21. stol. Byl charakterizován přívlastkem Athosský starec, zřekl se vědecké kariéry ve prospěch mnišství a přijal aktivní účast na znovuzrození athosského mnišství ve 2. pol. 20. stol.

¹⁷ Jeromonach Kosma (Aslanidis) Grigoriatský. Blaženný otec Kosma Grigoriatský, prosvětitel Zairského národa, se narodil roku 1942 v Řecku, roku 1989 pak tragicky zemřel při autonehodě v Zaire, dnešní Demokratická republika Kongo, kde vedl pravoslavnou misii. Učil Afričany Ježíšově modlitbě, kterou považoval za pravou zbraň proti násilí démonických kultů afrických šamanů. Také považoval za svůj nejpřednější a nejhlavnější úkol to, aby nově obráceným Afričanům ke Kristu a Jeho Církvi sloužil co nejvíce bohoslužby a všenoční bdění, a přitom je učil byzantskému zpěvu v souladu s athosským bohoslužebným ústavem, nakolik to jen bylo možné přenést toto všechno na africkou půdu. V jeho práci mu v tomto velmi pomáhala jeho dobrá znalost afrického jazyka Kiswahili (svahilštiny). Otec Kosma byl v pravdě pokladem nevyčíslitelné hodnoty, v lůně Africké církve. Čestný, dokonalý a energický misionář, který o misijní službě sám prorocky řekl: Služba musí být pravdivá, zcela a beze zbytku sebeobětující a sebeodříkající, s pevným rozhodnutím zanechat své vlastní kosti uprostřed kostí místních obyvatel na této misionářské vinici.

¹⁸ Monastýr Grigoriat - Monastýr ctihodného Grigoria; řecky Μονή Οσίου Γρηγορίου na Svaté Hoře Athos, ve svatohorské hierarchii zaujímá 17. místo, nachází se na jihovýchodě Athosského poloostrova. Založen ve 14. stol. ctih. Grigoriem, po kterém má i své jméno, hlavní chrám byl postaven v 18. stol. a je posvěcen svatému svt. Mikuláši Divotvorci, arcibiskupu Myr Lykejských.

¹⁹ Ženský monastýrý svatého Jana Theologa u Suroti, neboli Hesychastérium sv. Jana (Isichastirium se povětšinou nachází na opuštěných místech a je zaměřeno především na přísný mnišský život v neustálé modlitbě). Byl založen starcem Paisijem v 60. letech 20. stol. pro své duchovní děti, které si přáli oddat svůj život mnišství. Do konce svého života se starec věnoval a všemožně staral o tento monastýr. Psal dopisy igumenii a sestrám, několikráte přijížděl z Athosu, získával dobrodince, kteří přispívali na tento monastýr. Dnes v monastýru žije okolo 67 monašek, které zde žijí podle přísných svatohorských pravidel a slouží jen při svíčkách.