Ikona Přesvaté Bohorodice Tříruké

(památka 12. července /  25. července)

Tato svatá a divotvorná ikona Přesvaté Bohorodice, která byla nazvána Tříruká, patřila nejprve svatému Janu Damašskému. V době pronásledování uctívačů ikon (ikonoborectví), pomluvil bezbožný císař Lev Izaurský svatého Jana, který byl horlivým zastáncem svatých ikon, před damašským kalifem za údajnou vlastizradu damašského vládce. Kalif dal potrestat svatého Jana veřejným odseknutím jeho pravé ruky. Večer, kdy se zmírnil hněv kalifa, si od něj sv. Jan vyprosil svoji useknutou pravou ruku. Když ji získal nazpět, přistoupil s ní před tuto ikonu Přesv. Matky Boží a přiložil ruku na místo, odkud byla odseknuta, a v slzách se sklonil v srdečné modlitbě k Přesvaté Vládkyni a prosil ji za uzdravení své ruky. Jan se potom dlouho před ikonou modlil, až před ní usnul. Ve snu se mu zjevila Matka Boží a uzdravila mu jeho ruku, která vypadala po zhojení stejně jako před odseknutím; jediné, co zůstalo zjevné, byla jizva na kůži, která dosvědčovala tento velký zázrak. Z vděčnosti za uzdravení nechal svatý Jan učinit ze stříbra jednu ruku a tu přiložil k přečestné Ikoně Bohorodice, která byla od těch dob nazývaná „Tříruká“. Přesto, že nevinnost sv. Jana byla nakonec dokázána, on se i přesto rozhodl opustit kalifův dvůr i Damašek a odešel do velké Lavry sv. Sávy Posvěceného¹, kde přijal mnišství. Divotvornou ikonu Přesvaté Matky Boží (Třírukou) měl od té doby již navždy u sebe.

Přečistá ikona Tříruká zůstala v Lavře sv. Sávy Posvěceného až do 13. století, kdy byla darována svatému Sávovi, prvnímuarcibiskupu srbskému, spolu s ikonou Matky Boží „Mlékem Kojící (Krmící)“. Svatou ikonu Třírukou nakonec přinesl sv. Sáva do Srbské země, odkud však pro neklid a bouřlivá období ikona sama podivuhodně odešla na jednom oslu, bez lidské pomoci, až na Svatou Horu Athos, konkrétně do monastýru Chilandar². Chilandarští mniši pak s radostí slavnostně uvítali tuto ikonu Matky Boží před hlavním chrámem monastýru, který je zasvěcen svátku Uvedení do chrámu Přesvaté Bohorodice.

Později, když nastal spor o to, kdo bude zvolen za igumena Chilandarského monastýru, svatá ikona Tříruká se sama podivuhodně přenesla na igumenské místo. Přesto, že ji pak otcové vždy vraceli do oltáře, ona se pokaždé vrátila na igumenské místo, a to se opakovalo celkem třikrát. Nakonec byla ikona Matky Boží ponechána na igumenském místě, což trvá až dodnes, takže zde působí Matka Boží jako místní chilandarská představená (igumenie). Také z toho důvodu nemá srbská Lavra Chilandar svého igumena, nýbrž pouze „proigumena“ (tj. jeho zástupce). Eklesiarch, tj. představený chrámu, přijímá spolu s ostatními bratry požehnání ke službě a k ostatním monastýrským pracím přímo od svaté ikony Tříruké, a to tak, že pře dní činí zemní poklony, neboť ona stále stojí na igumenském místě.

Na přímluvy Přesvaté Vládkyně naší, Bohorodice, nechť se Hospodin smiluje a spasí nás. Amen.

Životysvatých - 12. červenec - Archimandrita Justýn Popović

Tropar hlas 4.

Tvojí Třírukou ikonu Matko Boží, která zobrazuje tajinu (tajemství) Svaté Trojice, proslavila jsi mnohými zázraky. A tak, jako jsi odseknutou ruku Jana Damašského uzdravila, tak uzdrav naše duševní i tělesné nemoci a zbav nás ode všech běd a neštěstí, ať k tobě voláme: Raduj se, blahodatná, pomoz nám svojí třírukou ikonou.

Kondak hlas 8.

Na němém oslu byla na Athos přenesena Tvoje tříruká ikona. S ní jsi v Chilandarském monastýru igumenské žezlo přijala. Proto tě všichni mniši ze Svaté Hory nazývají svojí nejvyšší Igumenií a celým srdcem k tobě volají: Spasiž nás, Matko Boží, svými mateřskými modlitbami, jež k Bohu vysíláš.

Modlitba

Přesvatá Matko našeho Spasitele a Pána Ježíše Krista. Ty, která jsi byla od věčnosti vybrána, abys Boha tělesně porodila, jako nejčistší nádoba rodu lidského, nad cherubíny ctěnější a nad serafíny bez přirovnání slavnější, pros Syna svého:

Aby nám naše hříchy odpustil, aby na nás vylil dary své milosti! Nechť nás tvými svatými modlitbami naplní světlostí a temnota nás opustí! Zachovej nás pod záštitou svojí a zastiň nás křídly svými, pomocnice rychlá, Přesvatá Matko Tříruká! A ode všech nepřízní a utrpení, Přesvatá, nechť nás zbavuje třetí ruka tvá!

Jiná modlitba

Přesvatá a Nejblahoslavenější Panno, Bohorodice Marie, k tobě se utíkáme a před tvojí svatou Třírukou ikonou se skláníme. Vzpomínajíce na přeslavný tvůj zázrak, když přirostla odseknutá pravice ctihodného Jana Damašského, na zázrak, který se stal skrze pomoc této ikony, jehož znamení je na ní dodnes patrné skrze zobrazení třetí ruky, k tvojí ikoně přiložené.

Modlíme se k tobě a prosíme tě přeblahou a přemilostivou Ochránkyni pokolení našeho. Vyslyš nás, kteří se k tobě modlíme, tak jako jsi vyslyšela blaženého Jana, který v žalosti a bolesti k tobě volal. Stejně tak nepřezírej ani nás, kteří jsme nemocní a zarmoucení ranami rozličných strastí a kteří k tobě, se zkroušenou a pokornou duší, utíkáme.

Přemilostivá Paní, ty vidíš nemoci naše i těžkosti a vidíš také naši potřebu v tvé pomoci a ochraně: ze všech stran jsme obklíčeni nepřáteli a nemáme jiné pomoci ani záštity, jestliže se nesmiluješ nad námi ty, Vládkyně. Vpravdě tebe prosíme a k tobě se modlíme, vyslyš náš nemocný výkřik a pomoz nám svatootcovskou víru pravoslavnou čistou zachovat až do konce života, abychom ve všech přikázáních Páně správně chodili, abychom pravé pokání za naše hříchy vždy Bohu přinášeli, abychom byli důstojní mírného a křesťanského skonání života našeho a dobrého zodpovídání se na hrozném soudu Syna tvého a Boha našeho. Toho za nás upros svojí mateřskou modlitbou a prosbou, aby nás neodsoudil spolu s  nezákonností naší, ale aby se nad námi smiloval, pro svoji velikou a nevyslovitelnou milost.

Předobrá, vyslyš nás a neopouštěj nás, ve své mocné pomoci, abychom skrze tebe, spásu získavší, tebe opěvali a oslavovali v zemi živých, jako i z tebe zrozeného Spasitele, ochránce a Pána našeho Ježíše Krista, kterému náleží sláva, moc, čest a klanění, spolu s Otcem i Svatým Duchem, nyní i vždycky, až na věky věků. Amen.

Ikona Matky Boží na igumenském místě, hlavní chrám monastýru Chilandar

 ___________________________________________________________

¹ Lavra je název užívaný v terminologii pravoslavné církve pro velký nebo významný monastýr. Lavra svatého Sávy Posvěceného, řec. Λαύρα Σάββα τοῦ Ἡγιασμένου, je řecký pravoslavný monastýr na území Západního břehu řeky Jordán v Judské poušti, v údolí Nachal Kidron. Založena byla okolo roku 484 ctih. Sávou Posvěceným. Je jedním z nejstarších kinoviálních monastýrů na světě.

  

²Chilandar, srbský pravoslavný mužský monastýr na Sv. Hoře Athos v Řecku, čtvrtý v hierarchii athosských monastýrů, který se nachází na severovýchodní straně Athoského poloostrova. Založil jej řecký svatohorský mnich Georgios Chelandarios. V roce 1198 byl pak monastýr obnoven Stefanem Nemanjou (v mnišství (mnichem) Simeonem) a jeho synem Sávou.

Svatý Jan Damašský 

(památka 4. / 17. prosince)

Nejprve byl ministrem kalifa Abdalmelecha a poté mnichem v monastýru svatého Sávy Posvěceného. Pro horlivé zastávání úcty k ikonám byl za vlády ikonoboreckého císaře Lva Isaurského (Leon III. Syrský 717–741) ctihodný Jan pomluven tímto císařem před kalifem, který mu dal odseknout pravou ruku. Svatý Jan padl před ikonou Přesvaté Bohorodice a ruka se mu zhojila a zázračně znovu srostla. 

Když spatřil kalif takovýto zázrak, litoval toho, co učinil, ale Jan už nechtěl více zůstávat u něj v tak velikém postavení a odešel do monastýru sv. Sávy, který se nachází ve Svaté zemi. 

Tam byl od počátku vzorem duchovního života pro ostatní mnichy, v pokoře, poslušnosti a ve všech ostatních mnišských ctnostech. Zpíval a složil nesmrtelné písně, sestavil Oktoich – Osmihlasník, Irmologion, Menologium, Paschální kánon, napsal mnohá teologická díla, plná duchovní hloubky a inspirace. Byl velkým mnichem, stejně tak velkým básníkem, spisovatelem, teologem a věrným Kristovým vojínem. Svatý Jan Damašský je zahrnován mezi velké Otce Církve. Zesnul v pokoji okolo roku 776, když dosáhl 104 roků svého života.

Ctihodný Sáva Posvěcený 

(památka 5. prosince / 18. prosince)

Narodil se vesnici Mutalaska v Ceasareji Kapadocké, rodičům Janu a Sofii, okolo roku 439.  Už v osmi letech odešel z rodičovského domu do blízkého monastýru sv. Flaviany. Nadaný chlapec se tam brzy naučil číst a dobře poznal a pochopil Svaté Písmo. Zbytečně rodiče prosili sv. Sávu, aby se s nimi vrátil do světa a oženil se. V 17 letech přijal mnišský postřih a tak uspěl v půstu a modlitbě, že byl důstojný přijmout dar činění zázraků.

Po deseti letech odešel do palestinských monastýrů, kde nejdéle se zdržoval v monastýru ctih. Euthymia Velikého a ctih. Theoktista. Prozíravý Euthymios o něm prorokoval, že bude slavným mnichem a také učitelem mnichů a že založí velikou lavru, větší nade všechny monastýry tehdejší doby. Po smrti ctih. Euthymia odešel Sáva do pouště, kde v jeskyni, kterou mu ukázal Boží anděl, žil jako poustevník po dobu pěti let. Když se stal dokonalým mnichem, začali se z Boží prozřetelnosti kolem něj shromažďovat zástupy těch, kteří toužili po duchovním životě. Brzy se pak nashromáždil tak veliký počet, že Sáva musel dát postavit chrám a mnišské kelie.

Když zemřel jeho otec, přišla za ním jeho zestárlá matka Sofie, která od něj přijala mnišský postřih, Sáva ji dal kelii dále od monastýru, kde potom žila v modlitbě až do konce svého života.

Mnohé útoky přetrpěl tento svatý otec ze všech stran, od bližních, heretiků i démonů. On však nade vším zvítězil: nad útoky od bližních svou laskavostí a shovívavostí, nad útoky od heretiků svým neochvějným pravoslavným vyznáním víry, nad útoky démonů pak znamením svatého kříže a vzýváním Boha na pomoc.

Založil celkem sedm monastýrů. Na něj a na jeho spolubratra a spoluigumena, Theodosia Velikého, se vzhlíží jako na nejzářivější světla a sloupy svatého Pravoslaví na Východě. Císaře a patriarchy utvrzoval ve víře, všem a každému sloužil příkladem pokory svatých a podivuhodné moci Boží. Po vyčerpávajícím a mnoho plodném životě, zesnul svatý Sáva v pokoji roku 532, dosáhnuvše devadesátého čtvrtého roku svého života. Mezi mnoha jeho divotvornými a dobrými skutky nechť bude vzpomenut především ten, že on první ustanovil postup monastýrských bohoslužeb, které přešly do praxe Církve a který je znám pod jménem bohoslužebný ústav (typikon) Jeruzalémské církve.  

Svaté ostatky ctih. Sávy Posvěceného