úterý 17. února 2009



Ikona Přesvaté Bohorodice Počájevské


(svátek připadá na 23. července/ 5. srpna)



Roku 1559 navštívil Volyň řecký metropolita Neofit, který pobýval jako host několik dní ve vesnici Orlja, která sousedila s Počájevem. Před svým odjezdem daroval metropolita jako požehnání Anně Gojské rozené Kozické, vdově Luckého zemského soudce, jednou starobylou ikonu, kterou přivezl z Konstantinopole.

Přesvatá Bohorodice je na ikoně zobrazena tak, že drží na pravé ruce malého Krista a v levé drží drobné plátno v podobě pleny. Malý Kristus je zobrazen s levou rukou položenou na rameni Bohorodice, v níž drží svitek, a pravou rukou žehná. Matka Boží má hlavu nakloněnu směrem k hlavičce Krista, a to tak, že se spolu dotýkají tvářemi. Na ikoně je kromě Přesvaté Bohorodice s Předvěčným mládencem znázorněno dalších sedm světců. Jmenovitě to jsou: dva na pravé straně – sv. prorok Eliáš, pod ním sv. mučedník Mína; na levé straně – sv. prvomučedník a archidiákon Štěpán, pod ním ctih. Abramij. Přímo dole potom tři svaté ženy: sv. vel. muč. Kateřina, ct. Paraskeva a sv. Irina. Nápisy na ikoně jsou slovanské. Vdova Gojská chránila tuto ikonu ve svém domě více než třicet let, dokud ikona nezačala zjevovat podivuhodná znamení.

Jeden z prvních zázraků se udál v roce 1597 nad jejím rodným bratrem Filipem Kozickým, který byl od svého narození slepý. Anna Gojská přesvědčila svého bratra, aby se před ikonou Matky Boží pomodlil. Poté, co tak její bratr učinil, náhle prozřel na obě dvě oči. Po tomto zázraku se Gojská rozhodla, že posvátnou ikonu předá Počájevskému monastýru.

Na Volyni tehdy nebyla situace pro pravoslavné vůbec jednoduchá, nastaly velmi těžké časy. Uniaté (1) pravoslavné věřící pronásledovali a snažili se je násilně přimět, aby přijali unii s papežským Římem. Gojská proto pozvala pravoslavného biskupa zachovavšího věrnost svatému pravoslaví a s mnohými věřícími a duchovenstvem z okolních vesnic a společně s počájevskými mnichy nechala ikonu ve slavnostním průvodu přenést do počájevského monastýrského chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice. Od této doby se stala ikona jednou z nejvýznamnějších svatyní svaté Počájevské lávry (2).

Při přenesení svaté ikony darovala Gojská monastýru v Počájevě také rozsáhlé zemědělské a lesní pozemky, jež se nacházely v blízkosti monastýru a díky kterým se Lávra mohla více rozrůstat a získat takto i více soběstačnosti. U svaté ikony se v Počájevském monastýru počaly dít veliké zázraky a mnohá uzdravení věřících, kteří sem s vírou přicházeli. Z celého množství těchto zázraků, které se milostí Boží děly, a pokračují se dít všem, kteří s vírou přicházejí k Počájevské ikoně Matky Boží, uvedeme jen několik.

Jeden počájevský mnich byl zajat Tatary. Během svého neutěšeného zajetí často vzpomínal na velkolepé Počájevo s množstvím místních chrámů a svatyní, povznášejícími bohoslužbami a církevními zpěvy. Nejvíce se mu ale stýskalo, když nadešel den památky Zesnutí Přesvaté Bohorodice. Mnich se slzami v modlitbách prosil Přečistou, aby jej vysvobodila z jeho zajetí. Najednou díky Přečisté Panně Marii zmizely ze žaláře všechny stěny a on se naopak ocitl u stěn svého drahého monastýru. Ten byl zaplněn věřícími, kteří se sešli k oslavě svátku Zesnutí Panny Marie. Tento zázrak je dodnes ikonograficky zobrazen v hlavním chrámu Počájevské lávry, kde jsou umístěny i okovy vězněného mnicha.

Podivuhodnou pomoc prokázala Matka Boží také ochráncům Počájevské lávry roku 1675 . V tomto roce v létě, když okolo zuřila Zbaražská válka, se dostaly pluky Tatarů pod vedením chána Hurredina až ke stěnám Počájevské lávry a obklíčili ji ze tří stran. Hradby monastýru, povětšinou dřevěné, a několik dalších vnitřních kamenných staveb, nebyly přitom příliš dobře zabezpečeny. Jako jediná naděje pro monastýrské bratrstvo zůstávala Matka Boží. Se slzami se mniši modlili před její ikonou a igumen monastýru nařídil sloužit akathist k její úctě. Igumen Josif Dobromirskij přesvědčil bratry i prosté věřící, kteří našli ochranu uvnitř monastýru, aby se společně obrátili v modlitbě k jejich nebeským zastáncům: Přesvaté Bohorodici a Jobu Počájevskému. Všichni přítomní tehdy se slzami a s vroucím srdcem poklekli a modlili se před ikonou Přesvaté Bohorodice a u svatých ostatků ctihodného Joba. Ráno 5. srpna (podle církevního kalendáře 23. července) s východem slunce, když Tataři zaveleli k dalšímu útoku na monastýr, nařídil igumen monastýru, aby mniši začali zpívat akathist Matce Boží. Když zapěli: „Vzbranoj Vojevodě Pobeditělnaja,…“ (kondak Bohorodici hlas 8.):

„Vojevůdkyně v boji vítězná, jenž nás osvobozuješ od zlých, tebou chráněni díky vzdávají, služebníci tvoji Bohorodice; vládnoucí tedy mocí nepřemožitelnou, ze všech běd nás vytrhni, ať k tobě zní naše zvolání: Raduj se, Nevěsto vždy panenská!“

nad chrámem na oblaku se zjevilo podivuhodné zjevení, které viděli i sami Tataři. Ve světle zářících paprsků, nad slunce jasnějších, se zjevila Matka Boží, která držela nad Počájevem svůj ochranný omofor(3), které jakoby pokrývala svojí mocí. Kolem Matky Boží se nacházelo množství andělů ve vojenských stejnokrojích, s plamennými meči v rukou, a spolu s anděly tam byl přítomen i ctihodný Job, který se nacházel v přímé blízkosti Matky Boží a skláněl se před ní a prosil ji o záchranu monastýru. Tatarům se zdálo, že nebeské vojsko na ně útočí, a proto začali střílet ze svých luků na Boží Matku, anděly i ct. Joba. Šípy, které vystřelovali, se ale obracely a vracely nazpět, takže zraňovaly ty, kteří je vypouštěli. Útočníky zachvátil zmatek, a proto začali ve strachu prchat pryč. Obránci Počájeva mohli poté opustit opevnění monastýru a všechny nepřátele porazit; někteří z Tatarů byli tak otřeseni tím, co viděli, že přijali svatý křest a někteří z nich se dokonce dali postřihnout na mnichy. Tataři a Turci, kteří se zúčastnili této bitvy, ještě dlouho potom nemohli zapomenout na drtivou porážku.

O půl století později projížděl počájevský mnich jménem Gavril přes Konstantinopol, kde se dal do řeči s jedním Turkem. Jakmile se Turek dozvěděl, že mnich pochází z Počájeva, zeptal se jej: „Žije ještě vaše bohyně? „Žije a bude věčně žít,“ odpověděl mu mnich, když pochopil položenou otázku. „Ukrutná je vaše bohyně!“ Znepokojeně zvolal Turek. „Tam zahynul můj otec a mnoho našich. Já byl tehdy ještě malý, ale na tuto pohromu nezapomenu.“

Roku 1859 daroval car Alexandr Nikolajevič na památku své návštěvy Počájevské lávry hlavnímu chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice vysoký ikonostas; ve třetí řadě ikon na ikonostase se nachází v rámu, který má podobu hvězdy, divotvorná ikona, která bývá spouštěna vždy v neděli a ve svátečních dnech na ozdobných provazech až k zemi, aby ji věřící mohli ve zbožné úctě políbit.

Památka Počájevské ikony Přesvaté Bohorodice se slaví dvakrát v roce: 5. srpna / 23. července (památka osvobození Počájevské lávry od Tureckého obklíčení, a zjevení se Přesvaté Bohorodice na oblaku nad Počájevskou lávrou) a také 21. / 8. září - v den svátku Narození Přesvaté Bohorodice.



(1) Bývalí věřící a duchovenstvo pravoslavné církve. Pravoslavní křesťané, kteří pod politickým a mocenským tlakem přijali jednotu s římským papežem, a stali se tzv. uniaty. Nadále zachovávali svůj obřad i bohoslužebný jazyk, ale při bohoslužbě vzpomínali papeže jako hlavu církve, zástupce Kristova na zemi, a vyznávali další heretická učení římské církve, která se roku 1054 oddělila od obecné a apoštolské církve.



(2) „Lávra“ je název užívaný v terminologii pravoslavné církve pro velký nebo významný monastýr.



(3) Z řečtiny: nošený, nosící se na ramenou; součást bohoslužebného roucha archijereje (biskupa) s vyšitými na něm kříži, symbolicky zobrazuje blahodatné dary archijereje, připomíná také, že archijerej je povinen starat se o spasení zbloudilých ovcí, podobně jako evangelní Dobrý Pastýř (Kristus), který naleznuvší ztracenou ovci odnesl ji domů na svých ramenou.



Tropar hlas 5.

Před tvojí svatou ikonou, Vládkyně, modlící se k tobě, uzdravení získávají,

poznání pravé víry přijímají a nepřátelské útoky odrážejí.

Také i nám, kteří se před tebou skláníme, vypros odpuštění hříchů,

myšlenkami zbožnými naše srdce prosvětli

a k Synu tvému povznes modlitbu za spásu duší našich.



Kondak hlas 1.

Pramenem uzdravení a pravoslavné víry utvrzením

zjevila se, Bohorodice, tvoje ikona Počájevská.

Vysvoboď nás, kteří se před ní scházíme, od neštěstí a pokušení,

lávru tvoji neporušenou zachovej, utvrď Pravoslaví v okolních zemích

a hříchy odpusť těm, kteří tě v modlitbě vzývají,

neboť, je-li to tvé přání, ty všechno zmůžeš.



Modlitba

K tobě Matko Boží, se my hříšní v modlitbách a prosbách utíkáme. Na divy a zázraky ve tvé Počájevské lávře zjevené pamatujeme a kvůli našim přestoupením a hříchům se rmoutíme. Víme Vládkyně, víme, že nejsme důstojní, my hříšní, o cokoli prosit. Jen o to, aby nám naše nezákonné skutky a přestoupení spravedlivý Soudce odpustil. Vše, co jsme v našich životech vytrpěli, zármutky, neštěstí i nemoci, jsou jen plody našich přestoupení, na nás seslané a Bohem dopuštěné k naší nápravě. Takto On přivádí všechny své hříšné služebníky svou spravedlností a svým soudem k tomu, aby v zármutcích se utíkali vždy k tobě, Přečistá, ke tvému zastání. Aby v dojetí svých srdcí vzývali Tebe: hříchů a nezákonných skutků našich, Blažená Panno, nevzpomínej. Raději pozdvihni své přečestné ruce k Synu tvému a předstup před Boha, aby nám vše zlé, námi učiněné, odpustil. Aby tak pro mnohé námi slíbené, avšak nesplněné, sliby neodvrátil svou tvář od služebníků svých. Aby blahodať svoji, k našemu spasení potřebnou a pomáhající, neodňal od duší našich. Vládkyně, budiž o nás a naši spásu starostlivou pečovatelkou.

Shlédni k vzdechům našim, malodušnost naše ať se ti neprotiví, když před tvým divotvorným obrazem, v neštěstích a zármutcích, naše vzdechy k tobě povznášíme. Prosvětli myšlenkami lítosti náš rozum, víru naši posilni, naději upevni. Lásky, onoho nejsladšího daru, učiň nás hodnými, abychom jej mohli přijmout. Těmito dary, ó Přečistá, ne nemocemi a zármutky, náš život ke spasení nechť je provázen. Od mrzutostí a zoufalství naše duše ochraňuj, zbavuj nás malomocné od neštěstí a neduhů, lidských pomluv a nesnesitelných bolestí.

Daruj svým zastáním pokoj a spořádanost lidu křesťanskému, ó Vládkyně. Utvrď pravoslavnou víru v naší zemi i v celém širém světě. Nedopusť, aby Církev apoštolská a obecná se umenšila, ústavy svatých Otců na věky neochvějné ochraňuj. Všechny, kdož k tobě přicházejí, spasiž od propasti zahynutí.

Ty z bratří, kteří jsou herezí oklamáni, anebo víru spasitelnou v hříšných vášních zahubili, opět přiveď k pravé víře a k pokání, aby se spolu s námi klaněli před tvým divotvorným obrazem a záštitu tvoji vyznávali. Dejž, Přečistá Vládkyně Bohorodice, abychom ještě v tomto našem životě spatřili díky tvé záštitě vítězství pravdy. Dejž, abychom přijali onu blahodatnou radost před naším skonem jako kdysi obyvatelé počájevští, když spatřili tvé zjevení, skrze které jsi je ukázala jako vítěze a osvětitele jejich nevěrných nepřátel (Tatarů). Dejž, ať my všichni s vděčným srdcem můžeme spolu s anděly, proroky a apoštoly i se všemi svatými oslavovat tvé milosrdenství a takto vzdávat slávu, čest a klanění v Trojici opěvovanému Bohu: Otci, i Synu, i Svatému Duchu, na věky věkův. Amen.



Raduj se, Pochvalo počájevská, širého světa naděje a útěcho!

Žádné komentáře:

Okomentovat