.jpg)
Světitel Basil Veliký
(památka dle církevního kalendáře 1. ledna/ dle světského 14. ledna)
Světitel Basil Veliký arcibiskup Ceasereje Kapadokijské, se narodil okolo roku 330 v době panování císaře Konstantina. Prvotní vzdělání, kterým se později tak proslavil, získal od svého otce, který byl advokát, po té se učil u nejlepších učitelů té doby v Ceasereje Kapadokijské. Později odchází do škol v Konstantinopoli, své vzdělání završuje v Athénách, centru vzdělanosti. Měl vynikající výsledky, ve všech naukách tehdejší vzdělanosti jakými byla filosofie, rétorika, zákonodárství, astronomie a další. Na škole v Athénách mu byli spolužáky, Julián (Julianus Flavius Claudius) pozdější císař odpadlík, a svt. Řehoř Bohoslovec, se kterým jej pojilo přátelství do konce života. Okolo roku 357, se vrátil zpět do Ceasereje, kde vstoupil na cestu asketického života. Přijal svatý křest od biskupa Ceaserejského Dianiuse, a byl jím rukopoložen na čtece. Poté odešel do Egypta, navštěvuje Sírii, Palestinu, kde se seznámil s tehdejším výkvětem asketiky a mnišství. Vrátil se zpět do Ceasereje, kde se usadil u řeky Iris, tam za ním přicházejí další mniši a i bývalý spolužák a pozdější biskup Řehoř Bohoslovec. Když se začala rozrůstat Áriova hereze, přizvala církev svatého Basila ke službě. Nejprve byl roku 362 rukopoložen na diákona a potom v roce 364 na presbytera. Roku 370 byl rukopoložen na biskupa Ceaserejského. Jako biskup se proslavil svojí svatostí, hlubokým poznáním svatého písma, velikou učeností, a také svou pracovitostí, pílí a snahou po církevní pokoji a jednotě ve víře. Protože v době, kdy byl biskupem, byl velký útlak pravoslavných ze strany ariánů, snažil svt. Basil, uprostřed tohoto nebezpečí, co nejvíce utvrzovat a posilňovat pravoslavné křesťany ve víře, vyzíval je k mužnosti ve víře, a k trpělivosti ve snášení příkoří. Všechny hmotné prostředky, které měl, oddával ve prospěch chudým a potřebným, zakládal domy, ve kterých byli hladoví syceni, nemocní léčeni, a všem těmto byl utěšitelem a pomocníkem, zakládá dva monastýry, mužský a ženský. Všechny tyto jeho skutky vzbuzovaly nenávist ze strany ariánů. Ariáni jej neustále pronásledovali, vyhrožovali mu vyhnanstvím, vězením, mučením a smrtí. On na to odpovídá: «Smrt je pro mne dobrodiním, ona mne brzy přivede k Bohu, pro kterého žiji a pracuji». Nemoci, které jej provázely od jeho mládí, jeho práce učence a biskupa, asketické boje, zdrženlivost, starosti a strádání pastýřského života a archijerejské služby, jej vysílily, a on roku 379, zesnul v Hospodinu ve věku čtyřiceti devíti let. Ode dne jeho zesnutí počala církev ctít jeho památku. Součastník svt. Basila Velikého, svt. Amfilochij biskup Ikonijský takto slovy ocenil jeho zásluhy: «On náleží nejen jedné Církvi Ceaserejské, a nejen své době, nejen svým soukmenovcům byl užitečným, ale všem zemím, a všem městům světa, a všem lidem přinášel a přináší prospěch. A pro křesťany vždy byl a bude učitelem spásonosným».
Tropar svt. Basilu Velikému hlas 1.
Po vší zemi rozlehl se hlas tvůj, když přijato bylo slovo tvé, / jimž jsi dogmaticky zbožně naučil, / přirozenost jsoucího jsi vyjasnil a mravy lidské ozdobil;/ Jménem i skutky královský knězi, otče ctihodný, snažně žádej Krista, Boha, / aby nám daroval mnohé smilování.
Světitel Basil Veliký arcibiskup Ceasereje Kapadokijské, se narodil okolo roku 330 v době panování císaře Konstantina. Prvotní vzdělání, kterým se později tak proslavil, získal od svého otce, který byl advokát, po té se učil u nejlepších učitelů té doby v Ceasereje Kapadokijské. Později odchází do škol v Konstantinopoli, své vzdělání završuje v Athénách, centru vzdělanosti. Měl vynikající výsledky, ve všech naukách tehdejší vzdělanosti jakými byla filosofie, rétorika, zákonodárství, astronomie a další. Na škole v Athénách mu byli spolužáky, Julián (Julianus Flavius Claudius) pozdější císař odpadlík, a svt. Řehoř Bohoslovec, se kterým jej pojilo přátelství do konce života. Okolo roku 357, se vrátil zpět do Ceasereje, kde vstoupil na cestu asketického života. Přijal svatý křest od biskupa Ceaserejského Dianiuse, a byl jím rukopoložen na čtece. Poté odešel do Egypta, navštěvuje Sírii, Palestinu, kde se seznámil s tehdejším výkvětem asketiky a mnišství. Vrátil se zpět do Ceasereje, kde se usadil u řeky Iris, tam za ním přicházejí další mniši a i bývalý spolužák a pozdější biskup Řehoř Bohoslovec. Když se začala rozrůstat Áriova hereze, přizvala církev svatého Basila ke službě. Nejprve byl roku 362 rukopoložen na diákona a potom v roce 364 na presbytera. Roku 370 byl rukopoložen na biskupa Ceaserejského. Jako biskup se proslavil svojí svatostí, hlubokým poznáním svatého písma, velikou učeností, a také svou pracovitostí, pílí a snahou po církevní pokoji a jednotě ve víře. Protože v době, kdy byl biskupem, byl velký útlak pravoslavných ze strany ariánů, snažil svt. Basil, uprostřed tohoto nebezpečí, co nejvíce utvrzovat a posilňovat pravoslavné křesťany ve víře, vyzíval je k mužnosti ve víře, a k trpělivosti ve snášení příkoří. Všechny hmotné prostředky, které měl, oddával ve prospěch chudým a potřebným, zakládal domy, ve kterých byli hladoví syceni, nemocní léčeni, a všem těmto byl utěšitelem a pomocníkem, zakládá dva monastýry, mužský a ženský. Všechny tyto jeho skutky vzbuzovaly nenávist ze strany ariánů. Ariáni jej neustále pronásledovali, vyhrožovali mu vyhnanstvím, vězením, mučením a smrtí. On na to odpovídá: «Smrt je pro mne dobrodiním, ona mne brzy přivede k Bohu, pro kterého žiji a pracuji». Nemoci, které jej provázely od jeho mládí, jeho práce učence a biskupa, asketické boje, zdrženlivost, starosti a strádání pastýřského života a archijerejské služby, jej vysílily, a on roku 379, zesnul v Hospodinu ve věku čtyřiceti devíti let. Ode dne jeho zesnutí počala církev ctít jeho památku. Součastník svt. Basila Velikého, svt. Amfilochij biskup Ikonijský takto slovy ocenil jeho zásluhy: «On náleží nejen jedné Církvi Ceaserejské, a nejen své době, nejen svým soukmenovcům byl užitečným, ale všem zemím, a všem městům světa, a všem lidem přinášel a přináší prospěch. A pro křesťany vždy byl a bude učitelem spásonosným».
Tropar svt. Basilu Velikému hlas 1.
Po vší zemi rozlehl se hlas tvůj, když přijato bylo slovo tvé, / jimž jsi dogmaticky zbožně naučil, / přirozenost jsoucího jsi vyjasnil a mravy lidské ozdobil;/ Jménem i skutky královský knězi, otče ctihodný, snažně žádej Krista, Boha, / aby nám daroval mnohé smilování.
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.