čtvrtek 25. prosince 2008

Svatý a spravedlivý Artemij, verkolský divotvůrce
(památka dle církevního kalendáře 20. října/ 2. listopadu a 23. června/ 6. července)

Svatý a spravedlivý Artemij, verkolský divotvůrce, se narodil už v roce 1532 ve vesnici Verkol v Dvinském kraji v Rusku. Jeho rodiče jej vychovávali ve zbožnosti a on, nakolik mu síly stačily, svým rodičům ve všem snažně pomáhal. Jednou, když bylo Artemijovi dvanáct let, pomáhal zrovna na poli a přitom ho zastihla hrozná bouře. Po nenadálém zahřmění padl Artemij mrtvý k zemi. Proč se tak stalo a proč právě mladému Artemiji, nikdo nevěděl. Hospodin, který je jediný vševědoucí, se tímto způsobem rozhodl povolat si k sobě duši spravedlivého Artemije, aby se mohla těšit z nebeského království. Dnes již víme, že tomu tak bylo z Boží vůle, vesničané však tehdy ve své nemoudrosti nepochopili Boží záměr. Místo toho uvěřili zlým pověrám a neočekávaný, tragický skon blaženého mládence Artemije považovali za Boží trest, snad pro nějaký těžký hřích, jak se mylně domnívali. Tělo svatého Artemije, pro ně tak nepochopitelně zesnulého, nechali proto nepohřbené, jen je poodnesli do blízkého borovicového lesa, kde je pokryli chrastím a větvemi a ohradili nízkou dřevěnou ohrádkou.
Jak se později ukázalo, Bůh svého malého služebníka proslavil. Po třiceti dvou letech, které uplynuly od zesnutí mladého Artemije, šel přes onen borovicový les jeden člověk, kterému říkali Agafonik, a sbíral houby. Najednou uviděl z hloubi lesa jasné světlo. Nebylo to nic jiného než tělo svatého Artemije, které podivuhodně jasně osvětlovalo celý prostor. Agafonik se zprvu zalekl, ale poté přivolal ostatní vesničany z blízké vesničky Verkol a pověděl jim vše, co se stalo. Tito lidé mu ale vůbec nevěřili, jako by neslyšeli nic z toho, co jim říkal. Na Agafonikovo naléhání alespoň vzali tělo svatého Artemije, dosud přikryté chvojím a větvemi, a beze všech poct je přivezli k prahu místního chrámu. Hospodin nenechal nikoho na pochybách a ve své prozřetelnosti a lidumilnosti opět dosvědčil svou slávu, když se díky tomuto chlapci začaly dít mnohé zázraky a mnoho nemocných bylo díky jeho svatým ostatkům uzdraveno. Jednomu slepému, který se jmenoval Ilarion, se svatý Artemij zjevil ve snu. V rukou držel malou hůl a svatý kříž. Řekl slepému: „Vstaň, uzdravuje tě Kristus rukou svého služebníka Artemije. Dotkni se jeho hrobu ve Verkolu a vše řekni knězi a vesničanům…“ Ilarion poslechl a učinil vše tak, jak mu sv. Artemij ve snu zjevil. Jindy se stalo, že nějaký rybář, jménem Chariton, který se plavil po oceánu, zakotvil na ostrově, kde si ke své smůle zranil ruku. Na ostrově nežili lidé a tak nebylo nikoho, kdo by mu pomohl. Zůstal proto celý rok sám na opuštěném ostrově, až se mu zjevil blažený Artemij, který mu daroval uzdravení a přikázal mu, aby, až se vrátí, přišel k jeho divotvorným ostatkům a vzdal díky Bohu.
Nakonec vzniklo mnoho dalších hodnověrných svědectví, jak milostivý Bůh daroval skrze zázračnou moc oslaveného a Boží blahodatí naplněného těla spravedlivého Artemije mnoha lidem uzdravení a útěchu v jejich nemocech a těžkostech. V 17. století byl při příležitosti památky zesnutí tohoto světce založen mužský monastýr sv. Artemije. Přes mnohá staletí se památka a úcta k tomuto mladému světci zachovala až do našich dní. Připomínáme si ji takto vždy 2. listopadu (dle církevního kalendáře 20. října) a 6. července (23. června).


Modlitba ke svatému a spravedlivému Artemiju, verkolskému divotvůrci
Přeslavný služebníče Boží a velký divotvorče, svatý a spravedlivý Artemiji. Cherubíne pozemský, člověče nebeský, andělů spolubesedníku, nebeský obyvateli! Shlédni z výsosti nebeské, světlým okem tvým, sešli nám paprsky blahodati Boží.
Bohem zažehnutý svícne, tvými svatými modlitbami, rozžehni temnotu hříchů našich, vypros u Otce světel, světlo blahodati duším našim, všech pravověrných jsoucí brzký pomocník a zastánce.
Každý kdo s vírou pod záštitu ochrany tvojí v modlitbě přibíhá, a tvého zastání u Hospodina prosí, v tom okamžiku mu bývá pomoženo. Boží milost nalézá, a přání jeho srdce u něj se mu neodnímá, ale žádajíce o blahodať, přijímá Dar k užitku svojí prosby.
Ty spravedlivý Artemiji, jsi zahradou Bohem zasazenou, v níž květ uzdravující vzkvétá, kterýmž uzdravují se mnozí od zlých nemocí. Mnozí tvojí podivuhodnou pomocí jako slepí prozřeli, hluší sluch přijali, chromí vstali a chodili, pomatení rozumu nabyli, a mnozí jiní od svých neduhů byli uzdraveni! Ještě i démoni zlí modlitbou tvojí byli vypuzeni a jiní, svých nezhojitelných chorob byli zbaveni.
Takto se svatý a spravedlivý Artemiji, všem zjevuješ jako milostivý. Proto i nám, nevyslovitelnou blaženost Boží vypros, nechť nám odpustí Hospodin naše viny, ochraňuje zemi naši v pokoji a blaženosti, v síle a hojnosti. Víru pravoslavnou nechť upevní, církevní rozkoly ať utiší, a všechny pravoslavné křesťany spasí.
My tvojí svatou památku z pokolení na pokolení čestně oslavovat budeme, oslavujíce takto Krista, tebe proslaveného, jemuž náleží všeliká sláva, čest a klanění, s Bezpočátečným Otcem, a spolu s Přesvatým a Blahým a Životodárným Duchem, nyní i vždycky, až na věky věkův. Amen.

Žádné komentáře:

Okomentovat