Životy Svatých

sobota 11. ledna 2025

14 000 Betlémských neviňátek,

svatých mučedníků - nemluvňat,

Herodem v Betlémě zabitých

památka 29. prosince / 11. ledna

Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda (Mat 2,1), byl Herodes velmi znepokojen z narození dítěte, jehož narození bylo předpovídáno a ohlašováno tolika neobyčejnými znameními a jemuž se tak vznešení lidé, jakými byli mudrci od východu, spěchali poklonit.

Král Herodes uvěřil, že toto, právě narozené dítě, bude představovat hrozbu pro jeho vlastní moc. A když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a nařídil povraždit všechny chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců (Mat 2, 16). Neváhal ke smrti odsoudit mnoho nevinných duší, jen aby mezi nimi bylo zabito i děťátko Kristus.

Požehnaná Betlémská pole, nad kterými byla předtím slyšet andělská blahá zvěst (Luk 2,14), byla nyní zaplněna zoufalými nářky matek, kterým vojáci bez slitování pozabíjeli jejich syny. Takto se matkám z kmene Benjamína splnilo hrozné proroctví proroka Jeremiáše: „V Rámě je slyšet hlasité bědování, přehořký pláč. Ráchel oplakává své syny, odmítá útěchu, protože její synové už nejsou“ (Jer 31,15; Mat 2,18).

V Betlémě, se nachází hrob Ráchel, která blízko zemřela na cestě při porodu nejmladšího Benjamína. Jen s ní, si tehdy mohli zarmoucené a žalem zmučené matky podělit o smutek a slzy.

Jejich děti přijaly smrt pro Krista a místo Krista a staly se prvotinou a květem všech následujících mučedníků.

Herodes se však marně snažil vzdorovat Boží Prozřetelnosti. Spravedlivý Josef, předem varovaný andělem, odešel do Egypta s Pannou Marií a Děťátkem (Mat 2, 13-14). Toto vyvraždění nemluvňat, bylo jedním z posledních Herodových zločinů.

V následné době, kdy tento král plánoval vraždu vlastního syna Antipatera¹, kterého podezříval ze spiknutí, ho náhle postihla velmi zvláštní nemoc. A mnoho jeho současníků v tom vidělo Boží trest. Jeho tělo, bylo jakoby pohlceno neviditelným vnitřním ohněm, začalo se zevnitř postupně rozkládat a kdysi mocný král, se stával zaživa hnijící mrtvolou. Ale ani na prahu věčného zatracení nepřestal tyran svými zvěrstvy rozsévat hrůzu. Nařídil mučení všech svých odpůrců a pokračoval i v přípravě popravy svého syna.

Před svou smrtí zlý král dokončil míru svých zvěrstev, zabil velekněze a zákoníky Židů, svého vlastního bratra, sestru a jejího manžela, svou manželku Mariamné a tři syny a také sedmdesát nejmoudřejších mužů, členů Sanhedrinu.

V Betlémě a okolí, byla ze zlovůle krále tyrana povražděna všechna nemluvňata. Tato dítka, zemřela nevinně pro Krista a stala se prvními Kristovými mučedníky. Král David, je má na mysli, když ve svém žalmu říká: „Ústy nemluvňat a kojenců jsi vybudoval mocný val proti svým protivníkům a zastavil nepřítele planoucího pomstou“ (Ž 8,3). Neboť při tomto pronásledování, hynou nemluvňata a kojenci pro Krista a získávají dokonalou a plnou slávu mučedníků.

Nenávistný král Herodes, který si přisvojil právo bránit království, proti Nebeskému králi, byl svržen. A proto se tato nemluvňata, ne nadarmo, stala blaženými a požehnanými. Staly za hodnými toho, aby jako první zemřela pro Krista. Z Jeho vůle, prošli cestou strádání, mimo špatnosti tohoto světa a našli to Nebeské, dříve než ono pozemské, sjednotili se s božským, ještě před tím s pozemským. Proto je Kristus vyslal dopředu před svými vojíny (2. Tim 2, 3), přijal je do zástupu svého vojska, neopustil je.

Památku těchto dítek zabitých Herodem, si Církev připomíná od dávných dob křesťanství. Svědčí o tom poučení Církevních otců, například svt. Jana Zlatoústého, svt. Cyprian (Kyprián), biskup kartagenský, Órigenа a dalších. Órigenés nazývá Betlémská neviňátka prvními křesťanskými mučedníky a říká, že jejich památka je oslavována v církvích, v zástupu svatých, jako památka prvních, co byli zabiti pro Krista. Nejstarším z Církevních otců, který oslavuje Betlémská neviňátka, je svt. Irenej, biskup z Lyonu (Proti herezím III. 16, 4).