.jpg)
14 000 Betlémských neviňátek,
svatých mučedníků - nemluvňat,
Herodem v Betlémě zabitých
památka 29. prosince / 11. ledna
Když
se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda (Mat 2,1), byl Herodes velmi
znepokojen z narození dítěte, jehož narození bylo předpovídáno a ohlašováno tolika
neobyčejnými znameními a jemuž se tak vznešení lidé, jakými byli mudrci od
východu, spěchali poklonit.
Král
Herodes uvěřil, že toto, právě narozené dítě, bude představovat hrozbu pro jeho
vlastní moc. A když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a nařídil
povraždit všechny chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle
času, který vyzvěděl od mudrců (Mat 2, 16). Neváhal ke smrti odsoudit mnoho
nevinných duší, jen aby mezi nimi bylo zabito i děťátko Kristus.
Požehnaná
Betlémská pole, nad kterými byla předtím slyšet andělská blahá zvěst (Luk
2,14), byla nyní zaplněna zoufalými nářky matek, kterým vojáci bez slitování
pozabíjeli jejich syny. Takto se matkám z kmene Benjamína splnilo hrozné
proroctví proroka Jeremiáše: „V Rámě je slyšet hlasité bědování, přehořký pláč.
Ráchel oplakává své syny, odmítá útěchu, protože její synové už nejsou“ (Jer
31,15; Mat 2,18).
V Betlémě,
se nachází hrob Ráchel, která blízko zemřela na cestě při porodu nejmladšího
Benjamína. Jen s ní, si tehdy mohli zarmoucené a žalem zmučené matky podělit
o smutek a slzy.
Jejich
děti přijaly smrt pro Krista a místo Krista a staly se prvotinou a květem všech
následujících mučedníků.
Herodes
se však marně snažil vzdorovat Boží Prozřetelnosti. Spravedlivý Josef, předem
varovaný andělem, odešel do Egypta s Pannou Marií a Děťátkem (Mat 2, 13-14). Toto
vyvraždění nemluvňat, bylo jedním z posledních Herodových zločinů.
V následné
době, kdy tento král plánoval vraždu vlastního syna Antipatera¹, kterého podezříval ze spiknutí, ho náhle
postihla velmi zvláštní nemoc. A mnoho jeho současníků v tom vidělo Boží trest.
Jeho tělo, bylo jakoby pohlceno neviditelným vnitřním ohněm, začalo se zevnitř postupně
rozkládat a kdysi mocný král, se stával zaživa hnijící mrtvolou. Ale ani na
prahu věčného zatracení nepřestal tyran svými zvěrstvy rozsévat hrůzu. Nařídil
mučení všech svých odpůrců a pokračoval i v přípravě popravy svého syna.
Před
svou smrtí zlý král dokončil míru svých zvěrstev, zabil velekněze a zákoníky
Židů, svého vlastního bratra, sestru a jejího manžela, svou manželku Mariamné a
tři syny a také sedmdesát nejmoudřejších mužů, členů Sanhedrinu.
V Betlémě
a okolí, byla ze zlovůle krále tyrana povražděna všechna nemluvňata. Tato dítka,
zemřela nevinně pro Krista a stala se prvními Kristovými mučedníky. Král David,
je má na mysli, když ve svém žalmu říká: „Ústy nemluvňat a kojenců jsi
vybudoval mocný val proti svým protivníkům a zastavil nepřítele planoucího
pomstou“ (Ž 8,3). Neboť při tomto pronásledování, hynou nemluvňata a kojenci
pro Krista a získávají dokonalou a plnou slávu mučedníků.
Nenávistný
král Herodes, který si přisvojil právo bránit království, proti Nebeskému králi,
byl svržen. A proto se tato nemluvňata, ne nadarmo, stala blaženými a požehnanými.
Staly za hodnými toho, aby jako první zemřela pro Krista. Z Jeho vůle,
prošli cestou strádání, mimo špatnosti tohoto světa a našli to Nebeské, dříve
než ono pozemské, sjednotili se s božským, ještě před tím s pozemským.
Proto je Kristus vyslal dopředu před svými vojíny (2. Tim 2, 3), přijal je do
zástupu svého vojska, neopustil je.
Památku
těchto dítek zabitých Herodem, si Církev připomíná od dávných dob křesťanství.
Svědčí o tom poučení Církevních otců, například svt. Jana Zlatoústého, svt. Cyprian
(Kyprián), biskup kartagenský, Órigenа a dalších. Órigenés nazývá Betlémská
neviňátka prvními křesťanskými mučedníky a říká, že jejich památka je
oslavována v církvích, v zástupu svatých, jako památka prvních, co byli zabiti
pro Krista. Nejstarším z Církevních otců, který oslavuje Betlémská neviňátka,
je svt. Irenej, biskup z Lyonu (Proti herezím III. 16, 4).
_______
¹ Takto o tom vypráví židovský historik Flavius Iosephus
.jpg)
