Životy Svatých

 Svatí mučedníci, diákon Roman

a mládenec Barulas (♰ 303)

památka 18. listopadu / 1. prosince

Svatý Roman pocházel z Palestiny a jako diákon sloužil v Církvi Caesarei Palestinské. V roce 303, císař Dioklecián vydal své edikty o pronásledování křesťanů¹. Tehdy diákon Roman, viděl, jak se mnoho křesťanů, mužů, žen i dětí, ze strachu před mučením zříká víry v pravého Boha a obětují modlám, nemohl už takovýto pohled snést. Přišel k nim, zapálený ohněm víry a mocným hlasem, je zasypával výtkami. Byl proto okamžitě zatčen a odveden k místodržiteli Antiochie.

Při výslechu se choval chrabře, a aby ukázal bezmocnost pohanské víry, požádal, aby z davu vyvedli jednoho mládence. Chlapec předstoupil a Roman se ho zeptal: „Není rozumnější ctít jediného Boha a Stvořitele než četná pohanská božstva?“. Mládenec bez váhání vyznal křesťanského Boha a soudce i jeho souvěrce, tak vystavil posměchu.

Rozzuřený tyran hned nařídil, mladého vyznavače okamžitě v přítomnosti jeho matky mučit. Chlapec, vyčerpaný mučením, které snášel s velkou odvahou, požádal o vodu. Potom vytrvalá žena odpověděla svému synovi: „Nepij, milý synu, tuto pomíjivou pozemskou vodu, ale buď silný, aby ses napil vody živé a věčné, v Nebeském Království!“. Poté byla svatému mládenci setnuta hlava, diákon Roman, byl odsouzen k upálení.

Mučedník, přijal zprávu rozsudku s radostí. Bez jakéhokoli donucování, s jasnou tváří, se vydal na místo popravy. Kati však váhali a oheň nerozpalovali, čekali až na rozhodnutí císaře, který byl v té době ve městě. Potom Roman vykřikl: „Tak kde je ten oheň, který je pro mě připravený?“. Poprava však byla odložena, aby byl křesťanský vyznavač předveden osobně před císaře. Tyran, který si uvědomoval, že pro křesťana je mučednictví oslavným vstupem do věčného života, chtěl oddálit okamžik jeho vítězství, a nařídil proto, aby svatému Romanovi vytrhli jazyk. Mučedník se však nezalekl, vyplázl jazyk, avšak, i když mu ho kat usekl, svatý i nadále chválil Pána a vyzýval věřící, aby přijali mučednickou smrt. Po tomto mučení, byl Roman uvězněn a zůstal ve vězení v řetězech dlouhou dobu. S okovem kolem krku, okovy na rukou i nohou.

V den císařových narozenin, kdy byli podle prastarého zvyku vězni propouštěni, Roman, byl však ve svém vězení tajně uškrcen. Tak nakonec, přijal svatý, vytouženou korunu mučedníka.

______________________

 

¹ Velké pronásledování. Pronásledování křesťanů, které bylo započato za císaře Diokleciána v roce 303 a pokračovalo jeho nástupci až do roku 313. Jednalo se o poslední a nejtěžší pronásledování křesťanů v Římské říši. V roce 303 vydali tetrarchové Dioklecián a Maximián, Galerius a Constantius Chlorus edikt, který právně zrušil občanská práva křesťanů a požadoval po nich dodržování tradičních římských náboženských zvyklostí. Následně byly vydány nové edikty proti duchovenstvu a také zavazovaly všechny obyvatele říše k provádění pohanských obětí. Intenzita pronásledování se v rámci říše měnila - v Galii a Británii, kde v té době vládl Constantius, byl splněn pouze první edikt, ve východní části říše to bylo stále vážnější. Trestní zákony byly postupně zrušeny a předpokládá se, že milánský edikt vydaný svatým císařem Konstantinem Velikým v roce 313, toto období definitivně ukončil.