Životy Svatých

 Ctihodný Joannikios Veliký (♰ 846)

památka v den zesnutí 4. / 17. listopadu

Ctihodný Joannikios Veliký, se narodil Bithýnii¹ v Malé Asii, okolo roku 752, ve vesnici Marikat. Jeho rodiče byli velmi chudí a nemohli mu poskytnout ani základní vzdělání. Od dětství, měl za povinnost pást dobytek, jediný majetek rodiny. Láska k Bohu a modlitba, zcela vládly duši mladého Joannikia. Častokrát činil tak, že znamením kříže, přežehnal své stádo a pak odcházel na odlehlejší místo, kde se po celý den modlil. A ani zloděj, ani divoké zvíře, se k jeho stádu nepřiblížili.

Když mu bylo osmnáct let, tak z tehdejšího příkazu císaře Lva IV. (775–780), shromažďovali jeho četní vyslanci, nejlepší mladé muže země, z měst a vesnic, k vojenské službě. Do císařské armády byl přijat i mladík Joannikios. Svou dobrou povahou si vysloužil uznání svých druhů, pro své nepřátele, byl však, jako statečný a neohrožený vojín hrozivý. V císařské armádě, sloužil svatý Joannikios, šest let a nejednou, byl oceněn svými nadřízenými i samotným císařem. Vojenská služba ho však tížila, jeho duše toužila po duchovním zápase a po samotě v modlitbě. A tak Pán, povolal svého služebníka, do služby k sobě.

Ctihodný Joannikios, se odřekl světa a odešel do monastýru. Nejprve, měl v úmyslu, odejít hned do pouště. Avšak na radu starců, kteří v mnišském zápase již získali zkušenosti, v monastýru prožil ještě dva roky. Po tu dobu, se svatý naučil mnišské poslušnosti a duchovním pravidlům, naučil se číst a psát, nazpaměť, se naučil třicet žalmů krále Davida. Poté, se ctihodný z Božího vnuknutí, vzdálil do pouště.

Po tři roky, žil v úplné samotě a jen jednou za měsíc, mu vždy nějaký pastevec, přinesl trochu málo chleba a vody. Den a noc, přebýval ve svém duchovním zápase, v modlitbách a ve zpěvu žalmů. Po každém verši žalmisty, činil ctihodný Joannikios modlitbu², kterou stále zachovává Pravoslavná Církev, v mírně pozměněné podobě: „Nadějí mou je Otec, útočištěm mým Kristus, záštitou mou Duch Svatý“. Poté, co se stalo a svatý náhodně potkal na poušti své bývalé přátele z vojenské služby, opustil to místo a odešel na Mýsijský Olymp.

Až po dvanácti letech odříkavého života, pak přijal poustevník mnišský postřih. Tři roky po postřihu, strávil svatý v zatvoru³  přepásán řetězy. Poté se vydal do Chelidonie navštívit velkého postníka Jiřího⁴. Ctihodní otcové, žili spolu v modlitbě po tři roky. Během této doby, se ctihodný Joannikios naučil nazpaměť celý žaltář. Když dosáhl vysokého věku, usadil se v monastýru Antidion⁵, kde zůstal v zatvoru až do své smrti.

Ctihodný Joannikios, prožil sedmdesát let v modlitbě, v duchovním zápase a sebeodříkání, dosáhl přitom vysoké duchovní dokonalosti. Z Boží milosti, se mu dostalo, daru proroctví, jak to dosvědčoval, jeho učedník Pachomios. Během modlitby, byl ctihodný starec, pozvednut od země do výšky. Jednou, přešel rozvodněnou řeku, aniž by si namočil nohy. Mohl se stát pro lidi neviditelným a neviditelné mohl učinit ostatní. Takto, jednoho dne, svatý vyvedl zajaté Řeky z vězení, přímo před četnými strážemi. Jed a oheň, jimiž chtěli závistivci svatého zahubit, mu neučinily žádnou újmu. Divoké šelmy, které, ho tam, kde žil, obklopovaly, mu neublížily. Je známo, že ostrov Thasos, osvobodil od velkého množství hadů. Před duchovní zhoubou, zachránil také jednu mladou monašku, která, už byla připravena, kvůli sňatku opustit monastýr. Tehdy vzal na sebe ctihodný, onu zhoubnou vášeň, která dívku mučila, a sám poté, půstem a modlitbou, tento zlovolný útok nepřítele našeho spasení zničil. Předpověděl svou smrt a k Pánu odešel 4. / 17. listopadu, roku 846, ve věku devadesáti čtyř let.

_________________ 

¹ Bithýnie – Βιθυνία. Ve starověku, byla královstvím a římskou provincií, rozkládající se na severovýchodě Malé Asie při březích Propontidy - Marmarského moře, thráckého Bosporu a Pontu Euxinu - Černého moře

² Modlitba svatého Joannikia. Současná verze, užívaná v církevní praxi: Nadějí mou je Otec, útočištěm mým Syn, záštitou mou Duch Svatý! Trojice svatá – sláva Tobě!

³ Zatvor – uzavření. Jde o duchovní boj - podvih asketů, kdy se dobrovolně uzavřou do jeskyní nebo cel - kelií, aby se oddali nepřetržité anebo nanejvýš soustředěné modlitbě Ježíšově.

⁴ Svt. Jiří, biskup Amastridský - Άγιος Γεώργιος ο Αμάστριδος (♰ 805). Památka 21. února/ 6. března, v řeckém kalendáriu pak 25. října / 7. listopadu. Pocházel z města Kromna nedaleko města Amastridos u Černého moře. Jeho zbožní a vznešení rodiče, Theodor a Migefusa, mu dali dobré vzdělání, duchovní i světské. Svatý Jiří, tajně odešel do Syrských hor, kde přijal mnišství a začal tam vést surový asketický život pod duchovním vedením jednoho poustevníka. Po smrti svého starce, se svatý Jiří usadil v monastýru Vonissa, kde pokračoval v odříkavém a modlitebním zápase. Po smrti biskupa města Amastridos, byl duchovními a lidmi zvolen biskupem a v Konstantinopoli, poté rukopoložen svt. Tarasiem, patriarchou Konstantinopolským (♰ 806). Svatý Jiří, neúnavně vyučoval své stádo zbožnosti a křesťanským ctnostem, staral se o zkrášlování Božích chrámů, byl ochráncem vdov a sirotků, dával jíst chudým a pro každého, byl příkladem zbožného života. Mocí modlitby, zahnal Saracény od města Amastridos, když předtím, už zpustošili okolí města. Před smrtí zachránil amastridské obchodníky nevinně odsouzené ve městě Trapezunt. Svatý Jiří zemřel v pokoji 3. března, prostřed svého duchovního stáda, za vlády císaře Nikeforose I. (802–811).

⁵ Monastýr Antidion - μονή Αντιδίου. Tento monastýr se nacházel na Mýsijském Olympu, v Bithýnii, v dnešním Turecku. Přesné místo monastýru se nedochovalo a není dnes známo. V tomto monastýru, započal a také dokončil, svůj duchovní, mnišský zápas ctihodný Joannikios Veliký (♰ 846).