středa 28. dubna 2010

Slovo svt. Nikolaje Velimiroviće na svátek Obětování Páně – Setkání Ježíše Krista se spravedlivým Simeonem, z knihy Охридски Пролог (Ochridský Prolog)

Ve čtyřicátý den po narození Ježíše Krista přinesla Přesvatá Panna svého Božského Syna do jeruzalémského chrámu, aby jej tam podle židovského zákona zasvětila Bohu a sebe očistila1. A přesto, že ani jeden z obou úkonů nebyl u Krista zapotřebí, Zákonodárce nechtěl, aby byl narušen jeho svatý Zákon, jejž dal skrze svého služebníka a proroka Mojžíše. V té době měl v jeruzalémském chrámu službu spravedlivý Zachariáš, otec svatého Jana Křtitele. Právě on přivedl Pannu Marii nikoli do prostor určených pro ženy, nýbrž na chrámové místo zasvěcené pannám. Právě v tomto okamžiku se v chrámu udály dvě podivuhodné události. Tou první bylo, když se v chrámu objevili spravedlivý starec Simeon a prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova. Spravedlivý starec tehdy při pohledu na malého Krista k němu přistoupil, vzal na své ruce Mesiáše a řekl: «Nyní propouštíš služebníka svého, Pane, v pokoji, neboť viděly oči mé spasení Tvé» (Lk 2, 29). A ve vztahu k mládenci Kristu ještě Simeon dodal: «Hle, On jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli» (Lk 2, 34). Rovněž Anna, která sloužila Bohu od svého dětství v chrámu postem a modlitbami, poznala v malém Ježíši jediného a pravého Mesiáše, oslavovala Boha a řekla obyvatelům Jeruzaléma o příchodu dlouho očekávaného Spasitele. Farizeové, kteří se také nacházeli v chrámu a vše na vlastní oči viděli a vše slyšeli, byli na Zachariáše rozzlobeni, neboť přivedl Pannu Marii na místo určené pro panny, a hned proto žalovali králi Herodesovi. Když se Herodes o všem dozvěděl, pomyslil si, že se určitě jedná o nového „Krále Izraele“, o němž se mu před tím zmínili mudrci z Východu, a hned vydal příkaz, aby vojáci malého Ježíše zabili. Mezitím však Boží rodina na pokyn anděla vyšla z města směrem do Egypta. Den Obětování Páně je slaven od počátku historie Církve Kristovy, nicméně, slavnostní ráz přijal svátek až za císaře Justiniána v roce 544.

 1 (Lev /3. Mojžíšova/ 12, 2 – 7; Ex /2. Mojžíšova/ 13, 2, 13; Numeri /4. Mojžíšova/ 3, 13; 8, 16 – 18)


Tropar svátku Obětování, hlas 1.
Raduj se Milostiplná Bohorodice Panno, neb z tebe zasvitlo Slunce spravedlnosti, Kristus Bůh náš, jenž osvěcuje ty, kdož jsou ve tmě. Raduj se i ty, starče spravedlivý, neboť jsi přijal na své lokte Osvoboditele duší našich, darujícího nám vzkříšení.


Nyní propouštíš služebníka svého, Pane, podle slova svého, v pokoji. Neboť viděly oči mé spasení tvé, kteréž jsi připravil před obličejem všech lidí, světlo ku zjevení pohanům, a slávu lidu tvého Izraelského. (Luk 29-30)

Žádné komentáře:

Okomentovat