Pravoslavný Křesťan – Životy svatých

 

Svatých čtyřicet pět mučedníků z Nikopole arménské (♰ 318)

památka 10. / 23. července

Na začátku čtvrtého století, když Východu vládl císař Licinius, křesťané trpěli mnohým pronásledováním.

Tak tomu bylo i v Nikopoli arménské. Když přišel rozkaz vyhledat a mučit křesťany i tam, někteří z křesťanů, bylo jich více než čtyřicet, se rozhodli vystavit se mučení, aniž by čekali na to, až je budou mučitelé sami hledat.

Tyto dobrovolné mučedníky vedli Leontius, Mauricius, Daniel, Antonín a Alexandr – muži urozeného původu a dobrého vzdělání. Předstoupili před igemona a vyjevili mu, že jsou křesťany.

Igemon arménské provincie, před něhož svatí vyznavači předstoupili, byl ohromen jejich jednomyslností a odvahou, skrze které se dobrovolně odsoudili k mučení a smrti. Snažil se je přesvědčit, aby se zřekli Krista a obětovali pohanským bohům, ale svatí byli neoblomní. Vyvrátili všechny igemonovy argumenty a prokázali lživost víry v ohavné, neřestmi prodchnuté pohanské bohy, která vede jejich ctitele jen k záhubě. Následně igemon nařídil, aby byli vyznavači biti kameny do obličeje, poté spoutáni a uvrženi do žaláře.

V žaláři se svatí radovali a zpívali Bohu žalmy krále Davida. Svatý Leontius povzbuzoval a posiloval své bratry ve víře a připravoval je na nová muka za pravou víru a vyprávěl o odvaze všech, kteří před nimi snášeli utrpení pro Krista. Ráno, poté co podruhé odmítli obětovat modlám, byli svatí znovu vydáni na mučení.

Avšak ani mučení, ani štědré sliby, co získají, když se zřeknou Krista, neotřásly jejich odvahou.

Svatý Leontius se však obával o pevnost ve víře některých jiných mučedníků, a proto prostřednictvím jistého Filipa požádal významného velmože Heroda, aby igemona přesvědčil k rychlé popravě mučedníků. Herodes souhlasil. V noci před popravou měli trpící vidění, které je utvrdilo ve víře.

Vězeňští strážci Menas a Vilirad, kteří byli svědky posledních dnů mučedníků, se pak rozhodli trpět spolu s nimi, po jejich boku.

Jejich poprava byla krutá. Páleni strašným horkem a trýzněni žízní, byli nuceni snášet odsekávání jednoho údu za druhým sekerou.

Po strašném mučení byli mučedníci vhozeni do ohně a poté byly jejich kosti vhozeny do řeky.

Zbožní věřící je našli, sesbírali a uchovali. Později, když Kristova církev získala svobodu, byl na tomto místě postaven velký chrám zasvěcený svatým čtyřiceti pěti mučedníkům.

Kosti mučedníků pak přinášely věřícím mnohá uzdravení.