Životy Svatých

 

Svt. Trifillios, biskup Lefkósie kyperské (♰ 370)

památka 13. / 26. června

Trifillios, rodem Kypřan, získal právní vzdělání na škole v Berytu (dnes Bejrút) a poté vstoupil do řad duchovenstva trimithuntské církve, kterou jako biskup vedl svatý Spyridon, jenž ho naučil duchovní moudrosti.

Jednou císař Konstancius povolal biskupy do Antiochie a svatý Spyridon byl mezi pozvanými. Vzal s sebou Trifillia. Svatý byl oblečen v chudých šatech, v ruce nesl datlovou hůl a na hlavě prostou pokrývku. Na hrudi mu visela hliněná nádoba s olejem od svatého kříže v Jeruzalémě. Dvořan, když uviděl takovéhoto chudého starce, odepřel mu vstup a ještě ho udeřil do tváře. Pokorný Spyridon mu nastavil i tu druhou. Když se pak služebník dozvěděl, že je biskupem, požádal o odpuštění a Spyridon mu ho dal. Na slavnostní večeři v císařském paláci Trifillios žasl nad nádherou a krásou komnat, dvořany, císařem a vší tou velkolepostí. „Čemu se divíš, bratře?“ řekl mu Spyridon. „Dělá snad císařská okázalost a sláva císaře spravedlivějším než ostatní? Nezemře a nebude císař pohřben stejně jako žebrák? Nebude stát před Soudcem stejně jako on? Je lepší usilovat o nepomíjející a věčná blahoslavenství a zamilovat si slávu, která nezhyne.“

Brzy poté byl Trifillios ustanoven biskupem města Lefkósie, ale i poté nadále navštěvoval svého duchovního otce a učitele, svatého Spyridona, a přijímal od něj poučení.

Jednou se ostrovní biskupové shromáždili na sněmu. Otcové sněmu požádali svatého Trifillia, který byl známý svou učeností a výřečností, aby pronesl kázání v chrámu. Ve svém kázání citoval Spasitelova slova k ochrnutému: „Vstaň a vezmi své lože“ (Mk 2,9), ale namísto slova „lože“ řekl „postel“. Spyridon, který nestrpěl změnu Kristových slov, vstal ze svého místa a řekl kazateli: „Jsi snad lepší než ten, který řekl lože, že se stydíš za jeho slova?“ a odešel z chrámu. Takto zahanbil jeho řečnickou povýšenost a naučil Trifillia mírnosti a pokoře.

Svatý Trifillios prožil Bohu milý život v upřímné lásce ke všem a v čistotě víry. Jako světitel šířil světlo poznání Boha pravého a zdržoval se všeho zla. Do nebeských příbytků odešel, doživ se důstojného stáří okolo roku 370.

Při útoku Saracénů (Arabů) na Kypr kolem roku 640 došlo k požáru, při kterém částečně shořely ostatky svatého. Dochovala se však hlava svatého, která je dodnes uložena v řeckém chrámu v Nikósii.