Životy Svatých

 

Svatý prorok Eliseus – Elíša

památka 14. / 27. června

Svatý prorok Eliseus – Elíša byl učedníkem proroka Eliáše. Eliáš dostal od Boha příkaz, aby pomazal Elíšu jako proroka namísto sebe. Když se Elíša dozvěděl Boží vůli, okamžitě opustil vše a následoval Eliáše, sloužil mu a učil se od něj poznávat Boží tajemství.

Když se Bohu zalíbilo vzít svého služebníka Eliáše ve vichru a ohnivém voze do nebe a přenést ho do ráje, Eliáš se zeptal Elíši, jaký dar si od Boha přeje, který by on, Eliáš, vyprosil svou modlitbou.

Elíša neprosil o nic pozemského ani dočasného, neboť on, který se všeho vzdal pro Boha, považoval všechno za nicotné a na zemi nic nepotřeboval. Místo toho prosil o blahodať Ducha Svatého, dvojnásobnou ve srovnání s tou, která spočívala na svatém Eliáši. A Eliáš řekl: „Těžkou věc si žádáš. Jestliže mě uvidíš, až budu od tebe brán, stane se ti tak. Jestliže ne, nestane se.“ (2Kr 2, 1–11; Sír 48, 12)

Když šli a rozmlouvali po cestě, náhle se objevil ohnivý vůz s ohnivými koni, který je od sebe odloučil. Eliáš byl vzat ve vichru vzhůru do nebe. Elíša to viděl a vykřikl: „Můj otče! Můj otče! Vozataji Izraele!“ A pak už ho neviděl. I uchopil své roucho a roztrhl je na dva kusy. Pak zdvihl Eliášův plášť, který z něho spadl, vrátil se a postavil se na břehu Jordánu. Vzal Eliášův plášť, který z něho spadl, udeřil jím do vody a zvolal: „Kde je Hospodin, Bůh Eliášův, i on sám?“ Když udeřil do vody, rozestoupila se a Elíša přešel.

Poté se vydal do města Jericha a obyvatelé ho oslovili: „Hle, v městě se dobře sídlí, jak náš pán vidí, ale voda je zlá, takže země trpí neplodností.“ Elíša řekl: „Podejte mi novou mísu a dejte do ní sůl.“ A oni mu ji dali. Pak vyšel k místu, kde voda vyvěrala, hodil tam sůl a řekl: „Toto praví Hospodin: Uzdravuji tuto vodu, už nikdy odtud nevzejde smrt či neplodnost.“ A voda se stala zdravou podle slova, které Elíša promluvil.

Svatý prorok Elíša vykonal mnoho zázraků. Svými modlitbami uzdravoval nemocné a jednou vzkřísil z mrtvých chlapce (2 Kr 4, 8–37).

Během hladu jeden zbožný muž nabídl prorokovi chléb. Elíša mu řekl: „Dej to lidu, ať jedí.“ Ten, který mu přisluhoval, namítl: „Cožpak to mohu předložit stu mužů?“ Ale on odvětil: „Dej to lidu, ať jedí, neboť toto praví Hospodin: ‚Budou jíst a ještě zůstane.‘“ Předložil jim to a oni jedli a ještě zůstalo podle Hospodinova slova. (2Kr 4, 42–44)

Jednoho dne chtěl syrský král zajmout proroka Elíšu a poslal za ním vojáky. Ráno vstal služebník Božího muže a vyšel ven. A hle, vojsko obklíčilo město. Služebník se bál, ale Elíša mu řekl: „Neboj se, protože s námi je jich víc než s nimi.“ Elíša se pak modlil a řekl: „Hospodine, otevři mu prosím oči, aby viděl!“ A Hospodin otevřel služebníkovi oči a on viděl, a hle, celá hora byla kolem Elíši plná ohnivých koní a vozů. Elíša poté nepřátele zajal, ale nepotrestal je, naopak uhostil je a poté poslal pryč. A ty syrské hordy už nikdy nevpadly do izraelské země (2 Kr 6,8–23).

A mnohokrát skrze své modlitby a prorocké pokyny svatý prorok Elíša zachránil izraelský národ před jeho nepřáteli.

Naplněn duchem Eliášovým se Elíša za svého života netřásl před žádným vládcem a nikdo si ho nepodrobil. I když zesnul, jeho tělo prorokovalo. Za života konal zázraky a i po jeho smrti byly jeho skutky podivuhodné (Sír 48,12–14), (2 Kr 13,20–21).