Životy Svatých

 Ctihodná Scholastika z Nursie (†543)

památka 10. / 23. února

Ctihodná Scholastika, byla sestra dvojče, ctihodného Benedikta z Nursie, jednoho ze zakladatelů mnišství v západní Evropě. Se svým bratrem, se narodila okolo roku 480, ve městě Norcia – Nursie, ve střední Itálii v provincii Perugia v Umbrii.

Jejich matka Abundancia zemřela při porodu, jejich otec Euprob, ze vznešené  patricijské rodiny, je poté svěřil pěstounce. Scholastika už jako dítě, vyrůstala při monastýru Roccabotte. Její bratr, jí byl vždy dobrým rádcem v duchovním životě, ona pak, vždy byla jeho dobrou učednicí, ale i pomocnicí.

Protože se od své mladosti, rozhodla zasvětit svůj život Pánu a přijmout mnišství, svou duši ozbrojila mnohými ctnostmi, proti útokům nepřítele našeho spasení.

Když pak ctihodný Benedikt, opustil jeskyni poblíž města Subiaco, kde žil jako poustevník a přestěhoval se do Monte Cassina, kde založil monastýr, ona, aby i nadále mohla čerpat užitek z duchovních rad a poučení svého bratra, přestěhovala se do blízkosti Monte Cassina, poblíž vesnice Plombariola, kde byl poté založen ženský monastýr. A tak jak byl strohý a přísný monastýr ctihodného Benedikta, byl přísný i tento monastýr, plný odříkavého života sester v Kristu, ve kterém se představenou stala svatá Scholastika.

Ctihodný Benedikt, se poté vždy se svou sestrou, viděl jen jedenkrát v roce a to vždy v době před Velkým půstem. Setkávali se v malém příbytku na cestě, mezi oběma monastýry. V tento den, pak společně trávili v duchovních besedách a modlitbách. Když se poté přiblížil večer, po skromné večeři, se rozloučili a každý se potom vrátil do svého monastýru. 

Svt.Řehoř Veliký, papež římský, řečený Dvojeslov (Dialogos), od kterého, se o životě svaté Scholastiky dozvídáme především, nám ve druhé knize Dialogů (Rozhovory o životě italských otců a nesmrtelnosti duše), v kapitole třicáté třetí a třicáté čtvrté, vypráví o zázraku, který se stal, skrze modlitby této ctihodné ženy, v den jejich posledního setkání, roku 543:

Jednoho dne, tak jako obvykle, přišla svatá Scholastika, a za ní spolu se svými učedníky, přišel její ctihodný bratr. Po celý den, pak společně chválili Boha, rozmlouvali spolu ve svatých rozhovorech, a když se už blížila noc, pojedli společně večeři.

Seděli ještě za stolem, čas se zdál pomalu jdoucím, když tu tato svatá žena a Benediktova sestra, začala ho prosit: "Prosím, neopouštěj mne této noci, pohovořme ještě, o radostech nebeského života". On jí však odpověděl: "Copak to říkáš sestro? Já nemohu zůstávat mimo celu monastýru".

A bylo toho dne, nebe tak jasné, že ve vzduchu nebyl vidět ani jeden oblak. Tehdy zbožná žena, když uslyšela odmítnutí svého bratra, položila ruce složené na stůl a na ruce pak sklonila hlavu v modlitbě k Všemohoucímu Bohu.

Když potom svoji hlavu zvedla, zahřmělo a spustila se tak velká bouřka, že ctihodný Benedikt nemohl od stolu odejít. Takto zbožná žena, která sklonila svojí hlavu a prolila potok svých slz, učinila z jasného nebe, během okamžiku nebe naplněné deštěm.

A nestalo se to tak, že by se tato záplava vody, spustila až za nějakou chvíli po její modlitbě. Její modlitba a ona záplava deště, byly tak souběžné, že když pozvedla svojí hlavu od stolu, hřměl už hrom a pak v jednom a tom samém okamžiku, když pozvedla hlavu, spustil se i silný déšť.

Když svatý muž spatřil, že není už možné, aby se pod hromy, blesky a takto silným deštěm, vrátil do monastýru, se zármutkem, si sestře postěžoval: "Nechť tě sestro, Všemohoucí Bůh ušetří, co jsi to učinila?" Sestra mu však odpověděla: "Já tě prosila, ale tys mi nechtěl naslouchat, poprosila jsem pak svého Pána a On mne vyslyšel. Jestliže můžeš, opusť mne, odejdi a vrať se do monastýru". On však z pod střechy příbytku odejít nemohl. A přestože nechtěl zůstat na místě z vlastní vůle, stalo se, že tam zůstal z vůle své sestry. Oba sourozenci, poté společně strávili celou noc v modlitbě a bdění, v  rozmluvách o Bohu a duchovním životě.

Následujícího dne, se pak oba rozloučili a každý se potom rozešel do svého monastýru. Za tři dny na to, když Benedikt stál u okna své cely, spatřil, jak v okamžiku, kdy jeho sestra svatá Scholastika, zesnula v Pánu, byla její duše povznesena do nebe, v podobě holubice. Vzdal poté díky Bohu, dal vypravit mnichy, pro tělo své sestry, které pak dal uložit do hrobu, který si původně připravil pro sebe. Nedlouho poté, se pak i on odebral za svojí sestrou. A tak se stalo, že těla těch, jejichž mysl, byla vždy sjednocena v Bohu, nebyla rozdělena ani pohřbením. To se událo okolo roku 543.

Svaté ostatky ctihodného Benedikta a Scholastiky, byly na konci VI. století, kolem roku 584, přeneseny do francouzského města Le Mans, po vydrancování monastýru Montecassino Langobardy. Potom ještě v XI. století, byly přeneseny do vesnice Juvigny-sur-Loison v Lotrinsku.

Během restaurátorských prací prováděných v klášteře Montecassino po jeho zničení během druhé světové války (15. února roku 1944, byl klášter Montecassino, bombardován spojenci a zcela byl srovnán se zemí), pak byl v tomto monastýru nalezen i původní zachovaný dvojitý hrob, svatých Benedikta a Scholastiky.