Sbor svatých srbských osvětitelů a učitelů

památka 30. srpna / 12. září

V tento den se připomíná památka Sboru svatých srbských osvětitelů a učitelů, to jest těch archijerejů a patriarchů, kteří svůj národ osvětili vírou v pravého Boha a kteří je v ní poučovali moudrými radami a vlastním příkladem.

Byl to svatý Sáva († 1237), velký hierarcha a divotvůrce, první arcibiskup srbský. Svatý Arsenij I. Sremac († 1266), nástupce svt. Sávy, divotvůrce. Svatý Sáva II. († 1266), syn prvověnčaného krále, svatého ctihodného Stefana I. († 1227), který žil dlouho v Jeruzalémě a v bohoslužebných textech je nazýván „podobný Mojžíšovi v jeho mírnosti“ (Srbljak¹). Svatý Nikodém I. Pećský († 1325), který ponejprv jako mnich vedl svůj duchovní zápas na Svaté hoře Athos, kde byl igumen monastýru Chilandar, poté byl arcibiskupem „všech srbských a přímořských zemí“. Svatý Joanikije II. († 1354), který byl ponejprv arcibiskupem a v roce 1346 se stal prvním patriarchou srbským. Svatý Efrém († 1399), velký asketa, který byl vybrán za patriarchu proti své vůli, za vlády svatého knížete Lazara († 1389). Toho roku 1382 korunoval na cara. Později se patriaršího stolce se vzdal a předal ho svt. Spyridonovi a poté znovu odešel do samoty mnišské cely. Avšak po zesnutí svt. Spyridona v roce 1389, ho car Lazar opětovně požádal, aby se ujal svých povinností. Následně pak spravoval Srbskou církev v těžkém období po porážce na Kosově poli (1389) až do roku 1400. Svatý Makárije († 1574), který obnovil mnohé dávné zadužbiny ², dával k tisku církevní knihy ve Skadaru, Benátkách, Bělehradu a i v dalších městech. Dal postavit, trapezariju v Pećském monastýru a mnoho také učinil na zvelebení Kristovy Církve s velkou pomocí svého bratra, velkovezíra Mehmeda Paši Sokoloviće. Svatý Gavrilo I. († 1659), původem šlechtic z Rajića. V roce 1656, se zúčastnil Moskevského sněmu, který byl svolán patriarchou moskevským a celé Rusi Nikonem.  Po svém návratu do vlasti, byl obviněn z velezrady. Když předstoupil před soud, byl odsouzen k přijetí islámu. Protože o tom, ale nechtěl ani slyšet, byl po svém uvěznění odsouzen k smrti a v roce 1659 ve městě Brus, mezi dvěma sloupy oběšen.

Kromě těchto svatých jsou ještě vzpomínáni: ctih. Simeon Myrotočivý († 1199), svt. Jevstatije I. († 1286) arcibiskup srbský, svt. Jakov († 1292) arcibiskup srbský, svt. Danilo I. († 1272) arcibiskup srbský, svt. Joanikije I. († 1279), svt. Sava III. († 1316) arcibiskup srbský, svt. Spyridon I. († 1389), arcibiskup pećský a patriarcha srbský, svt. Grigorije II. (XIV. stol.), biskup z Raški, svt. Kiril I. († 1418) arcibiskup, pećský a patriarcha srbský, svt. Nikon I. († 1439) arcibiskup, pećský a patriarcha srbský, svt. Jovan († 1614) arcibiskup, pećský a patriarcha srbský a svt. Maxim († 1680) arcibiskup, pećský a patriarcha srbský. Mnozí z nich vedli svůj asketický zápas na Svaté Hoře, avšak všichni byli „služebníci dobří a věrní a byli dobrými dělníky na vinohradu Páně“.

Tropar hlas 4.

Prvosvětitelé, bohonosní otcové naši, byli jste srbští osvětitelé, první svatí pastýři a patriarchové, praví ochránci apoštolské tradice, neochvějné sloupy, učitelé pravoslaví: vládce všech Krista proste, světu darovat mír a duším našim velikou milost.

Kondak hlas 3.

Na trůnech světitelů, jste žili zbožně a svůj lid v Boží moudrosti jste poučovali, takto jste se Bohu dobře zavděčili, proto jste od něj byli proslaveni netleností a zázraky, jako učedníci Boží blahodati.

_________

¹ Srbljak – Србљак, je zvláštní typ bohoslužebného sborníku - minei, která vznikla nejspíše v 15. století. Obsahuje původní díla staré srbské církevní poezie — bohoslužby a životy kanonizovaných Srbských světců, bohoslužebné texty sloužené na večerních, jitřních bohoslužbách a na liturgiích.

² Zadužbina – Задужбина, je srbské specifikum, jedná se o kapli či chrám, ve které se lid modlí za duši toho, kdo ji dal postavit. 

³ Trapéza – trapezarija (z řeckého τράπεζα, tj. stůl) chrámová část, hospodářská místnost či stavba, která je užívána současně jako společná jídelna i ke konání společných bohoslužeb v monastýru.

Spravedlivá Anna prorokyně, 

dcera Fanuelova

památka 28. srpna / 10. září

Svatá a spravedlivá Anna, pocházela z rodu Ašerova a byla dcerou Fanuela. Jak již ukazuje její jméno, které znamená milosrdná, milostivá, byla ctnostnou ženou. Pro svůj zbožný život, byla obdařena prorockým darem. Když dosáhla starosti, tak po slovu Evangelia, „Nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila Bohu posty i modlitbami“ (Luk 2, 37).

Když bylo spravedlivé Anně osmdesát čtyři let, stala se důstojnou toho, že spatřila dítě mládence Ježíše Krista v Jeruzalémském chrámu, přineseného k zasvěcení Hospodinu jako prvorozeného podle Mojžíšova zákona. Spravedlivá Anna slyšela prorocká slova svatého Simeona  Bohopříjemce, pronesená k Přesvaté Bohorodici. Prorokyně spolu se svatým Simeonem oslavovala Boha a všem říkala, že Mesiáš přišel na svět (Luk 2, 38).

 

 

Spravedlivý Ezechiáš, král judský

památka 28. srpna / 10. září

Ezechiáš, byl synem nečestného a ničemného judského krále Achaze¹. Jeho život, je popsán v Bibli v 2. Knize Královské, v kapitolách 18. – 20.

Stal se králem ve svých dvaceti pěti letech a v Jeruzalémě kraloval dvacet devět let. Byl horlivým služebníkem pravého Boha, spravedlivý Ezechiáš pod vlivem proroka Izajáše nechal opravit Šalamounův chrám a otevřel ho k bohoslužbám. V čase oslav paschy, na které sezval i poddané Izraelského království, dal spravedlivý Ezechiáš příkaz, ke strhnutí pohanských model v celém království. Takto národu připomněl tresty, které postihly jejich předky za to, že opustili pravého Boha. Poté přestalo modlářství nejen v judském království, ale také na mnoha místech v izraelském království. Za to Bůh Ezechiáše vysvobodil od jeho nepřátel a plnil jeho prosby.

Ve čtrnáctém roce vlády Ezechiáše se proti němu chystal bojovat asyrský král Sinacherib. Asyrský král dobyl pevnost Lachiš a vyslal do Jeruzaléma armádu, v níž požadoval, aby se židovský král vzdal. Spravedlivý Ezechiáš se obrátil s modlitbou k Bohu a anděl Páně pobil v asyrském táboře 185 000 vojáků.

Brzy poté, co Sinacherib odtáhl, spravedlivý Ezechiáš onemocněl. Sám prorok Izajáš tehdy k němu z Boží vůle přišel a nařídil mu, aby sepsal závěť (Iz 38, 1). Avšak síla modlitby spravedlivého Ezechiáše byla tak velká, že Bůh prodloužil jeho život o dalších patnáct let (Iz 38, 2 – 5). Vroucí byla jeho modlitba, když prosil Boha, aby mu pomohl, ale ještě vroucnější byla jeho modlitba, když vzdával díky Bohu (Iz 38, 9 - 20).

Spravedlivý Ezechiáš zemřel ve věku padesáti čtyř let a s velkou ctí byl pohřben v Jeruzalémě.

________

¹ Král Achaz vedl Judeu po cestě oddanosti Asýrii, což bylo doprovázeno šířením pohanství s prvky asyrského státního náboženství a náboženské praxe Aramejců z Damašku (2. Pa 28, 23). V té době byl znesvěcen chrámový oltář a zavřeny dveře chrámu. Král Achaz dokonce obětoval své vlastní děti (2 Pa 28, 3). Takové skutky vedly k tomu, že ho po smrti nevnesli do hrobů králů izraelských (2. Pa 28, 27).

 

Ctihodný Pimen Veliký († 450)

památka 27. srpna/ 9. září

Narodil se okolo roku 340 v Egyptě. Spolu se svými bratry ctihodným Anoubem¹ a Paisijem, odešel do jednoho z egyptských monastýrů, kde všichni tři bratři, přijali mnišský postřih. Ctihodný Pimen se oddal přísnému půstu a neustálé modlitbě, skrze, což vyšel do takových výšin duchovních ctností, že už přebýval mimo dosah lidské vášnivosti.

Postupně se stal ctihodný pro mnohé mnichy duchovním učitelem i zkušeným rádcem na cestě spásy. Mniši si jeho rady, které jim, v duchovním životě dával, zapisovali a tyto rady, pak zůstali poučením nejen jim, ale i mnohým dalším.

Když se ho ptali, jak se zbavit vtíravých zlých myšlenek, starec odpovídal: „Zlé myšlenky, které jsou nám vkládány na mysl nepřítelem naší spásy, mohou jako jiskra zažehnout v člověku hříšné touhy. Tyto jiskry je nutné uhasit vodou, tedy modlitbou a nasměrováním duše k Bohu“.

Ctihodný také říkal: „Člověku je třeba dodržovat tři hlavní pravidla: mít bázeň před Bohem, často se modlit a činit dobro lidem. Zloba nikdy nezničí zlobu, jestliže vám někdo učinil zlo, ty mu učiň dobro a tvé dobro přemůže jeho zlobu “.

Poté, co se tento egyptský poustevník proslavil velkou svatostí svého života a hlubokou učeností svých poučení, zesnul v Pánu, ve věku sto deseti let od narození, okolo roku 450. Brzy pak byl zjeven Boží Církvi jako svatý služebník Boží, a pro svoji velikou pokoru, skromnost, pravý asketismus a nezištnou službu Bohu dostal přízvisko Veliký.

___________

 

¹ Ctihodný Anoub, poustevník Egyptský. Památka 5. / 18. června. Ctihodný Anoub, v čase pronásledování křesťanů, v IV. století, velmi odvážně a hrdinně přetrpěl mučení. Když se stalo a on toto vše přežil, odešel do pouště, kde zůstal až do svého stáří. Založil nevelký skit, ve kterém žil společně se šesti mnichy, mezi kterými byl i jeho bratr Pimen. Poté, co skit zničili a zpustošili zloději, se mniši uchýlili do opuštěného pohanského chrámu. Tam si dali slib, nepromluvit mezi sebou po celý týden ani slovo. Ctihodný Anoub, pak každé ráno celý týden, házel kámen do tváře sochy pohanského boha a večer ji říkal: „Zhřešil jsem, odpusť mi.“ Po týdnu se mniši Abby Anouba zeptali na to, co to všechno znamená. Starec jim vysvětlil, že tak jako se socha nerozhněvala, když ji bil, a nepovyšovala se, když ji žádal o odpuštění, tak by měli bratři žít mezi sebou. Na konci jeho života, tři dny před smrtí ctihodného navštívili starce poustevníci Sur, Izajáš a Pavel, kteří ho požádali, aby jim řekl o svém životě pro ponaučení věřících. Svatý jim odpověděl: „Nepamatuji se, že bych dělal něco velkého a slavného.“ Pak však po horlivých prosbách souhlasil. Následně jim s hlubokou pokorou řekl, že poté, co během pronásledování před mučiteli vyznal Kristovo jméno, nikdy svá ústa už neposkvrnil nespravedlivým slovem, protože poté, co jednou vyznal Pravdu, nechtěl pronést lež. Jeho srdce bylo vždy naplněno, žízní po obecenství s Pánem a nejednou mu bylo dáno spatřit anděly a svaté Boží, předstoupených před Pánem. Viděl satana s jeho anděly, oddané věčnému ohni, byli mu zjeveni i spravedliví, kteří užívali věčné blaženosti. Na konci třetího dne, ctihodný Anoub naplněn duchovní radostí odešel k Pánu. Když jeho duše stoupala do Nebe, bylo kolem slyšet andělský zpěv.

 

Svatý prorok Samuel

památka 20. srpna / 2. září

Prorok Samuel, byl patnáctý a poslední soudce Izraelský ¹. Pocházel z kmene Levi, byl synem Elkána z Ramatajim-sófímu, z Efrajimského pohoří. Narodil se jako vymodlené dítě u Hospodina jeho matky Chany (1. Sam 1, 20), proto dostal jméno Samuel, což znamená – vyslyšel Bůh. Ještě do svého narození, byl zasvěcen Bohu. Když byly chlapci tři roky, odvedli do Šíla k veleknězi Élímu. Élí byl v té době i soudcem izraelského lidu. Prorok vyrůstal v bázni Boží, už ve svých dvanácti letech měl zjevení, že Bůh potrestá celý dům velekněze Élího za to, že nedrží na uzdě své ničemné syny.

Proroctví se událo, když Pelištejci, zabili na 30 000 Izraelitů, mezi kterými byli synové velekněze Chofní a Pinchas. Pelištejci zvítězili a vzali Boží schránu ³. Když se to velekněz Élí doslechl, spadl Élí nazad ze stolce k pilíři brány, zlomil si vaz a zemřel. Žena Pinchasova, k níž zvěst o tom, co se stalo, došla tehdy, kdy se dítě narodilo, zemřela se slovy: „Sláva se odstěhovala z Izraele, neboť vzata jest truhla Boží.“ (1 Sam 4, 22).

Po smrti Élího, se stal soudcem Izraelského lidu Samuel. Za něho byla Boží schrána, vrácena z Pelištejského zajetí, samými Pelištejci (1 Sam 6, 21). Poté, co se obrátili izraelité k Bohu, navrátili sobě všechna města, která předtím vzali Pelištejci (1 Sam 7, 14).

Když prorok Samuel zestárl, ustanovil své syny Joela a Abijáše, soudci nad Izraelem. Avšak jeho synové nenásledovali čestnosti a spravedlnosti svého otce, propadli lakotě, brali úplatky a převraceli právo. Tehdy se stařešinové Izraele shromáždili a přišli k Samuelovi do Rámy. Řekli mu: „Hle, ty jsi už starý a tvoji synové nechodí tvou cestou. Dosaď nyní nad námi krále, aby nás soudil, jako je tomu u všech národů.“ (1. Sam 8, 5) Prorok Samuel v tom spatřil hluboký pád lidu, kterému do té doby vládl sám Bůh, předpovídající vůli prostřednictvím svatých vyvolených. Prorok Samuel poté opustil místo soudce Izraele. Na přání lidu ustanovil krále, poté se lidu zeptal, zda během své vlády někoho urazil či někomu uškodil, nikdo však nic nenašel (1. Sam 12, 1 – 4).

Když se stalo a první král Izraelský Saul, byl pro neposlušnost vůči Bohu odsouzen (1. Sam 13, 14), pomazal prorok Samuel na království svatého Davida, který se pak u něj skrýval, když prchal před pronásledováním krále Saula (1. Sam 16, 12 – 14), (1. Sam 19, 18).

Prorok Samuel zemřel ve zralém věku. Jeho život je popsán v Bibli v První knize Samuelově a v knize Sírachovec 46, 13 - 20. V roce 406 byly ostatky proroka Samuela přeneseny z Judeje do Konstantinopole.

 

______________

¹ Starozákonní soudci Izraele. Byli vůdcové Izraele, které Hospodin po smrti Mojžíše povolával k tomu, aby vysvobozovali a vedli kmeny Izraele. Jejich činnost je popsána v knize Soudců. Soudcové vysvobozovali kmeny Izraele od nadvlády cizinců. V té době Izraelský národ, protože neměl jediného duchovního a politického vůdce, upadával do hříchu modlářství, za což byl nesčetněkrát Bohem trestán a Izrael byl dáván pod nadvládu nepřátel. Po pokání a návratu k pravému Bohu, pak od něj Židé dostávali pomoc. Pod vedením Soudců Izraele, národ zvítězil a získával zpět svobodu, neboť „Kdykoli jim Hospodin povolával soudce, býval se soudcem a vysvobozoval je z rukou nepřátel po všechny soudcovy dny. Hospodin měl totiž s nimi soucit, když sténali pod svými utlačovateli a tyrany.“ (Sd 2,18).

² Šílo. Město na dávné cestě z Beer Ševy k pohoří Gilboa, tzv. cesta praotců, u údolí Šíla.

³ Boží schrána – archa úmluvy, schrána smlouvy či schrána svědectví. Archa úmluvy je svatyně, posvátný předmět starozákonní liturgické bohoslužby, který představuje schránu ve přenosné ozdobné truhly. V této truhle, se nacházely ty nejcennější náboženské předměty: Desky zákona obsahující desatero, Áronovu rozkvetlou hůl a manu. Její popis je součástí 25. kapitoly knihy Exodus. Schrána úmluvy byla brána do bitev v průběhu dobývání země zaslíbené, například při obléhání Jericha, i později, při hájení Izraele před nepřáteli. Byla uchovávána v Jeruzalémském chrámě (před tím ve stánku úmluvy) a ztratila se po zničení chrámu v roce 586 př. n. l. V Druhé knize Makabejské, je zmínka o tom, že před zničením Chrámu byla archa úmluvy ukryta skupinou mužů vedenou prorokem Jeremjášem v jeskyni, která se nachází u hory, „na niž vystoupil Mojžíš, aby spatřil dědictví od Boha“ (2. Mak 2, 4 – 5). Podle jiné tradice byla archa ještě před zničením chrámu, byla schrána ukryta a zazděna v labyrintu pod Chrámovou horou, kde je dodnes.